Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST: měsíc má i třetí největší trpasličí planeta

HST: měsíc má i třetí největší trpasličí planeta

Měsíc trpasličí planety 2007 OR10 detekovaný HST v letech 2009 a 2010

S objevem měsíce kolem tělesa 2007 OR10 přišel tým Hubbleova vesmírného dalekohledu. Znamená to, že nějakého známého souputníka má většina velkých trpasličích planet. Problém s objevováním měsíců u těchto těles činí vzdálenost. Obíhají totiž daleko, až za dráhou Neptunu. Výjimkou je trpasličí planeta Ceres, ale pokud ji budeme považovat za planetku mezi Marsem a Jupiterem, tak nám ani pro dnešek nebude vadit, že měsíc nemá. Zato tělesa jako je Pluto, Eris, Makemake nebo Haumea měsíce mají a někdy i více, než jeden. Všechna tato tělesa najdeme ve zmiňovaném Edgeworth-Kuiperově pásu za dráhou Neptunu.

V roce 2006 došlo ke změně v nomenklatuře těles Sluneční soustavy, kterou si vyžádalo přeřazení Pluta ze světa planet mezi menší tělesa. Jako kompromis vznikla skupina trpasličích planet, které podobně jako planety obíhají kolem Slunce a mají kulový tvar, ale nedokázaly svou gravitací vyčistit své okolí od jiných podobných těles. Do této kategorie okamžitě kromě Pluta zapadla také Ceres, největší v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, nebo Eris, která je podobně velká jako Pluto a obíhá v pásu za Neptunem.

V roce 2007 objevené těleso s přídomkem OR10 nevypadalo dlouhá léta jako obr. Odhad velikosti v řádu stovek kilometrů byl učiněn na základě pozorovaného jasu a očekávaného albeda těchto těles. Teprve v březnu 2016 vyšla studie, ze které vyplynulo, že toto těleso je mnohem tmavší, a tedy i větší, než se čekalo. K tomuto objevu přispěla pozorování Herschelova infračerveného vesmírného dalekohledu a také vesmírný dalekohled Kepler, který sledoval těleso 2007 OR10 v rámci své prodloužené mise K2. Z uvedené studie vyplynulo, že by mělo jít o třetí největší známé těleso za dráhou Neptunu a tím pádem s jistotou i o těleso patřící mezi trpasličí planety. Vědci určitli z pozorování velikost na přibližně 1535 km, odrazivost (albedo) 9 % a z pozorovaných změn jasu se domnívají, že by mělo jít o těleso mírně elipsoidní s poměrně dlouhou rotační periodou 44,8 hodin, spíše než o kulové těleso s rotační periodou 22,4 hodin, zde ještě nepanuje jistota. Každopádně při předpokládané rotační periodě skoro 45 hodin můžeme konstatovat, že je to ve světě trpasličích těles opravdu dlouhá doba, protože obvykle rotují hodně pod 24 hodin. Pravda výjimkou je i Pluto, které díky Charonu s ním má vázanou rotaci 6,4 pozemského dne. 

Osm velkých transneptunických objektů a jejich průvodci v porovnání se Zemí a Měsícem Autor: Wikimedia Commons
Osm velkých transneptunických objektů a jejich průvodci v porovnání se Zemí a Měsícem
Autor: Wikimedia Commons

Další světlo do světa této zatím bezejmenné trpasličí planety vnesl tým Hubbleova dalekohledu, který má k dispozici pozorování provedená již v září 2009 a listopadu 2010, z nichž je jasně patrné, že kolem 2007 OR10 obíhá dosud neznámý měsíc. Informace o tomto měsíci byla poprvé zmíněna na konferenci loni v říjnu. Na možnost existence měsíčku už upozornila pozorování Keplera, který naznačil pomalou rotační periodu. A jak se ukázalo, prvotní prohlídka snímků HST měsíček neodhalila. Vědci se však k archívu snímků vrátili a byli úspěšní.

Na výše uvedeném schématu trpasličích planet a měsíců vyniká jednak to, že 2007 OR10 je zvláštní tím, že dosud nebyla pojmenována a také si můžeme všimnout, že má i číslo jako planetky (zde 225088), protože to je přidělováno všem objektům za dráhou Neptunu. Mnoho informací o něm nemáme, protože 2007 OR10 obíhá třikrát dál, než Pluto. Zatím jsou k dispozici jen tyto dva záběry, takže není ani zřejmé, zda je rotační perioda měsíčku vázaná na rotaci trpasličí planety. Z pozorování v infračerveném oboru byla odhadnuta i jeho velikost a to jen velmi zhruba na 240 až 400 km.

Překlad článku uveřejněného na hubblesite.org nabízí Hvězdárna Valašské Meziříčí.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Hubblesite
[2] Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Trpasličí planeta, 2007 OR10


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »