Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Je objekt 2007 OR10 výrazně větší než se myslelo?

Je objekt 2007 OR10 výrazně větší než se myslelo?

Představa umělce, jak by mohl vypadat povrch tělesa.
Autor: https://de.wikipedia.org/wiki

Transneptunické těleso 2007 OR10 v Kuiperově pásu může být podstatně větší, než se doposud myslelo. Jedná se o těleso objevené v roce 2007 týmem astronomů z Kalifornského technologického institutu (známý také jako Caltech) v Pasadeně. Tento objekt je kandidátem na trpasličí planetu a také největší nepojmenovaný objekt našeho planetárního systému. 

Původní odhad velikosti hovořil o průměru 1 280 km. Nová měření založená na archivních datech z infračerveného vesmírného dalekohledu Herschel (vypuštěn v roce 2009, jeho činnost byla ukončena v roce 2013) a z pozorování kosmického teleskopu Kepler ukázala na průměr přibližně 1 535 km. Tím by se stalo 2007 OR10 třetím největším známým tělesem v Kuiperově pásu.

Od roku 1992 začali astronomové objevovat za dráhou Neptunu další a další tělesa, která byla díky své velikosti hodna povšimnutí. Objevení planetky Eris vyvolalo diskuzi o pojmu planeta, což vedlo nakonec k tomu, že Pluto v roce 2006 ztratilo status planety.

Pluto bylo klasifikováno jako trpasličí planeta a stále ještě je největší známý objekt v Kuiperově pásu. Přesné určení velikostí transneptunických objektů je však stále nesmírně obtížné, protože ze Země je lze pozorovat pouze jako velmi slabé objekty. I samotné rozměry Pluta známe teprve krátce, od léta 2015, kdy tento vzdálený svět navštívila sonda New Horizons.

Chceme-li se dozvědět více o velikosti a dalších vlastnostech těchto těles, musí vědci prozkoumat všechna data, která jsou prozatím k dispozici. Proto nyní tým vědců sloučil data získaná vesmírnými teleskopy Kepler a Herschel a nově vypočítal velikost objektu 2007 OR10.

Výsledek byl překvapivý: objekt 2007 OR10 se zdá být zřetelně větší, než se doposud předpokládalo. S průměrem 1 535km by mohlo být dokonce třetí největší doposud známé těleso v tomto regionu.

Aktualizované srovnání největších objektů v Kuiperově pásu. Autor: Konkoly Observatory / András Pál, Hungarian Astronomical Association
Aktualizované srovnání největších objektů v Kuiperově pásu.
Autor: Konkoly Observatory / András Pál, Hungarian Astronomical Association

Astronomové také zjistili, že objekt je velmi tmavý a kolem své osy se pravděpodobně otáčí velmi pomalu: jeden den na 2007 OR10 trvá skoro 45 hodin.

„Pozorování vesmírného dalekohledu Kepler byla pro odhad velikosti 2007 OR10 velmi cenná," uvedl Geert Barentsen z Ames Resarch Center NASA. „Jeho skutečný přínos je však zřejmý až v kombinaci s daty z teleskopu Herschel. Díky tomuto spojení jsme získali mnoho informací o fyzikálních vlastnostech tohoto objektu."

Vesmírný teleskop Kepler, který se nyní nachází ve fázi mise nazvané „K2“, pátrá po lehkých změnách jasu hvězd, které by mohly být způsobeny planetou přecházející před hvězdou. Citlivost pro změny jasu objektů může být však výhodou i pro tělesa v naší Sluneční soustavě pro odhad periody rotace.

Velikost tělesa 2007 OR10 byla odhadnuta na základě pozorování ESA infračerveného vesmírného teleskopu Herchel. Pro odhad velikosti se přitom využívá především jasnost objektu. To je však často velmi problematické, protože z tak velké vzdálenosti se může zdát velký objekt s nízkým albedem (míra odrazivosti tělesa nebo jeho povrchu) jako malý objekt s vysokým albedem.  

 „Zpřesněné údaje o rozměrech tělesa 2007 OR10 ukazují, že povrch je s největší pravděpodobností pokryt zmrzlým metanem, oxidem uhelnatým a dusíkem, který se snadno odpařuje a uniká do vesmíru," říká András Pál z Observatoře Konkoly v Budapešti. „Je fascinující jaké detaily můžeme vypátrat na tak vzdáleném světě – obzvlášť v případě, když má objekt při své velikosti tak neobyčejný tmavý a načervenalý povrch.“

I u nových měření však stále dochází k výrazným nepřesnostem, takže u tělesa je uveden průměr 1 535 +75/-225 km. Také doba rotace se může ještě změnit.

O výsledcích informovali vědci v odborném článku, který vyšel v časopise Astronomical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Astronews.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Kuiperův pás, Trpasličí planeta


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »