Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Je objekt 2007 OR10 výrazně větší než se myslelo?

Je objekt 2007 OR10 výrazně větší než se myslelo?

Představa umělce, jak by mohl vypadat povrch tělesa.
Autor: https://de.wikipedia.org/wiki

Transneptunické těleso 2007 OR10 v Kuiperově pásu může být podstatně větší, než se doposud myslelo. Jedná se o těleso objevené v roce 2007 týmem astronomů z Kalifornského technologického institutu (známý také jako Caltech) v Pasadeně. Tento objekt je kandidátem na trpasličí planetu a také největší nepojmenovaný objekt našeho planetárního systému. 

Původní odhad velikosti hovořil o průměru 1 280 km. Nová měření založená na archivních datech z infračerveného vesmírného dalekohledu Herschel (vypuštěn v roce 2009, jeho činnost byla ukončena v roce 2013) a z pozorování kosmického teleskopu Kepler ukázala na průměr přibližně 1 535 km. Tím by se stalo 2007 OR10 třetím největším známým tělesem v Kuiperově pásu.

Od roku 1992 začali astronomové objevovat za dráhou Neptunu další a další tělesa, která byla díky své velikosti hodna povšimnutí. Objevení planetky Eris vyvolalo diskuzi o pojmu planeta, což vedlo nakonec k tomu, že Pluto v roce 2006 ztratilo status planety.

Pluto bylo klasifikováno jako trpasličí planeta a stále ještě je největší známý objekt v Kuiperově pásu. Přesné určení velikostí transneptunických objektů je však stále nesmírně obtížné, protože ze Země je lze pozorovat pouze jako velmi slabé objekty. I samotné rozměry Pluta známe teprve krátce, od léta 2015, kdy tento vzdálený svět navštívila sonda New Horizons.

Chceme-li se dozvědět více o velikosti a dalších vlastnostech těchto těles, musí vědci prozkoumat všechna data, která jsou prozatím k dispozici. Proto nyní tým vědců sloučil data získaná vesmírnými teleskopy Kepler a Herschel a nově vypočítal velikost objektu 2007 OR10.

Výsledek byl překvapivý: objekt 2007 OR10 se zdá být zřetelně větší, než se doposud předpokládalo. S průměrem 1 535km by mohlo být dokonce třetí největší doposud známé těleso v tomto regionu.

Aktualizované srovnání největších objektů v Kuiperově pásu. Autor: Konkoly Observatory / András Pál, Hungarian Astronomical Association
Aktualizované srovnání největších objektů v Kuiperově pásu.
Autor: Konkoly Observatory / András Pál, Hungarian Astronomical Association

Astronomové také zjistili, že objekt je velmi tmavý a kolem své osy se pravděpodobně otáčí velmi pomalu: jeden den na 2007 OR10 trvá skoro 45 hodin.

„Pozorování vesmírného dalekohledu Kepler byla pro odhad velikosti 2007 OR10 velmi cenná," uvedl Geert Barentsen z Ames Resarch Center NASA. „Jeho skutečný přínos je však zřejmý až v kombinaci s daty z teleskopu Herschel. Díky tomuto spojení jsme získali mnoho informací o fyzikálních vlastnostech tohoto objektu."

Vesmírný teleskop Kepler, který se nyní nachází ve fázi mise nazvané „K2“, pátrá po lehkých změnách jasu hvězd, které by mohly být způsobeny planetou přecházející před hvězdou. Citlivost pro změny jasu objektů může být však výhodou i pro tělesa v naší Sluneční soustavě pro odhad periody rotace.

Velikost tělesa 2007 OR10 byla odhadnuta na základě pozorování ESA infračerveného vesmírného teleskopu Herchel. Pro odhad velikosti se přitom využívá především jasnost objektu. To je však často velmi problematické, protože z tak velké vzdálenosti se může zdát velký objekt s nízkým albedem (míra odrazivosti tělesa nebo jeho povrchu) jako malý objekt s vysokým albedem.  

 „Zpřesněné údaje o rozměrech tělesa 2007 OR10 ukazují, že povrch je s největší pravděpodobností pokryt zmrzlým metanem, oxidem uhelnatým a dusíkem, který se snadno odpařuje a uniká do vesmíru," říká András Pál z Observatoře Konkoly v Budapešti. „Je fascinující jaké detaily můžeme vypátrat na tak vzdáleném světě – obzvlášť v případě, když má objekt při své velikosti tak neobyčejný tmavý a načervenalý povrch.“

I u nových měření však stále dochází k výrazným nepřesnostem, takže u tělesa je uveden průměr 1 535 +75/-225 km. Také doba rotace se může ještě změnit.

O výsledcích informovali vědci v odborném článku, který vyšel v časopise Astronomical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Astronews.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Kuiperův pás, Trpasličí planeta


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »