Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST pátrá po surovinových zdrojích na Měsíci

HST pátrá po surovinových zdrojích na Měsíci

HST_Mesic.jpg
NASA využila jedinečných schopností Hubblova kosmického dalekohledu (HST) pro mimořádná vědecká pozorování povrchu Měsíce. Rozlišovací schopnost HST a jeho citlivost na ultrafialové záření umožnila pátrat s jeho pomocí na povrchu Měsíce po zvláště důležitých minerálech, které obsahují kyslík.

Protože Měsíc nemá dýchatelnou atmosféru, potom minerály, jako je například ilmenit (oxid železa a titanu FeTiO3), mohou být rozhodující pro vybudování stálé základny na Měsíci. Ilmenit může být potenciálním zdrojem kyslíku pro obyvatele základny jako součást dýchatelného ovzduší v hermetizovaných modulech či může sloužit jako okysličovadlo v raketových motorech při startech na oběžnou dráhu kolem Měsíce či při zajištění návratu na Zemi.

Nová pozorování pomocí HST přinesla první snímky Měsíce s vysokým rozlišením 50 až 100 m v oblasti ultrafialového záření, jaké kdy vůbec byly pořízeny. Fotografie poskytují odborníkům nový prostředek studia obsahu minerálů v měsíční kůře. Protože NASA plánuje uskutečnit v budoucnu expedice na Měsíc, takovéto informace v kombinaci s dalšími údaji pomohou s výběrem nejvhodnějších míst pro automatické i pilotované expedice.

"Tato pozorování měsíčního povrchu byla náročná, ale velmi úspěšná z technického hlediska jak pro NASA, tak i pro tým HST, protože tento dalekohled nebyl původně pro pozorování Měsíce konstruován," říká Jennifer Wisemanová. "Snímky poskytnou informace o měsíční geologii pro budoucí rozhodování o dalším výzkumu Měsíce."

HST_Aristarchus.jpg

Kamera ACS (Advanced Camera for Surveys), umístěná na palubě HST, pořizovala snímky geologicky odlišných oblastí na povrchu Měsíce jak ve viditelném, tak i v ultrafialovém světle. Mezi zkoumané oblasti patřil například impaktní kráter Aristarchus o průměru 42 km a přilehlá oblast Schroeter Valley. HST také vyfotografoval místa přistání posádek Apolla 15 a 17, kde astronauti odebrali vzorky kamení a horniny v letech 1971 a 1972 a dopravili je na Zemi.

Geologové nyní porovnávají vlastnosti vzorků, dopravených na Zemi posádkami kosmických lodí Apollo s novými snímky, pořízenými kamerou ACS na Hubblově kosmickém dalekohledu. To jim umožní zjistit složení hornin v oblasti kráteru Aristarchus, přestože tam nepřistála žádná pilotovaná ani automatická expedice. Pozorování pomocí HST umožní astronomům zlepšit znalosti o rozdílech ve výskytu vědecky zajímavých hornin v oblasti kráteru Aristarchus a odhalit případné surovinové zdroje, využitelné při výstavbě obydlené základny.

"Naše předběžné informace podporují předpoklad přítomnosti některých jedinečných druhů hornin, bohatých na kyslík, a to jak v místě přistání Apolla 17, tak i v oblasti kráteru Aristarchus. Tyto oblasti mohou být velice vhodné jako cílová místa pro přistání robotů či pilotovaných expedic za účelem dalšího výzkumu a využívání Měsíce," říká Jim Garvin (NASA´s Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland).

Další fotografie si můžete prohlédnout zde.

Zdroj: www.spaceref
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »