Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Impakty odhalují podpovrchový led na Marsu

Impakty odhalují podpovrchový led na Marsu

Čerstvý impaktní minikráter na Marsu.
Čerstvý impaktní minikráter na Marsu.
Impaktní krátery jsou nejrozšířenější a všudypřítomné geologické útvary ve Sluneční soustavě. Zhruba 1 600 pojmenovaných kráterů (a nesčetné méně významné útvary) pokrývá starodávný povrch Měsíce. Na Zemi, kde vítr a voda nepřetržitě způsobují erozi povrchu, bylo v současné době napočítáno 176 impaktních kráterů, jejichž kosmický původ byl potvrzen.

Planeta Mars, na jejímž povrchu se nachází doslova všehochuť od pradávných až po novodobé typy terénu, leží někde uprostřed mezi Měsícem a Zemí. Kosmické sondy odhalily během uplynulých let několik velmi jemných detailních struktur na povrchu rudé planety. V současné době kamera HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) na palubě americké sondy MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) může rozlišit povrchové útvary o průměru pouhých 0,3 m. Kamera HRSC (High Resolution Stereo Camera), která je součástí vědeckého vybavení evropské sondy Mars Express, pořizuje snímky s rozlišením 2 m.

Vědci, využívající kameru HiRISE jsou nadšeni, avšak nikoliv mimořádně překvapeni, objevením několika malých čerstvě vytvořených kráterů na snímcích, pořízených v roce 2008. Byly spatřeny na pěti místech v rozmezí 43° až 56° severní šířky. Vyhloubené jámy mají typické průměry 3 až 6 m, přičemž jejich hloubka dosahuje jedné až dvou třetin metru. Jedna skupina kráterů musela vzniknout někdy mezi červnem a srpnem a poněkud větší kráter se pravděpodobně objevil mezi lednem a zářím 2008.

Tým vědců byl ohromen, když spatřil bílý materiál uvnitř a kolem kráteru. Může to být vodní led? Kolegové pracující s aparaturou CRISM (Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer for Mars) na stejné sondě zanedlouho potvrdili - v jednom případě bylo získáno spektrum - že se jednalo o led. Patrně impaktor velikosti lidské pěsti narazil do vrstvy ledu, ukryté pod nahromaděným prachem, v hloubce zhruba 30 cm pod povrchem.

Zmizení ledu

V průběhu následujícího měsíce tento vyvržený led postupně přestal být viditelný. Vodní led není stabilní v planetárních šířkách výskytu těchto kráterů, takže vyvržený led s největší pravděpodobností postupně vysublimoval nebo se vypařil do atmosféry, přičemž po sobě zanechal vrstvu prachu, který byl součástí vyvrženého materiálu.

Postupné zmizení ledu může být také způsobeno částečným překrytím prachem, vypadávajícím z atmosféry. Obě možnosti, které popsal vědecký pracovník Shane Byrne (University of Arizona), zabývající se zpracováním snímků z kamery HiRISE předpokládají, že vrstva ledu může být tlustá nejméně několik centimetrů a nemůže být ukryta hlouběji než 0,3 až 0,6 m pod povrchem.

Shane Byrne oznámil tento objev na konferenci společnosti Lunar and Planetary Science ve Woodlands, Texas. Zdůraznil, že dřívější průzkumy, zejména ty, které byly uskutečněny pomocí neutronového spektrometru na palubě americké sondy Mars Odyssey ukazují, že rozsáhlé zásoby ledu jsou uloženy jak v polárních oblastech, tak i ve středních šířkách planety.

Slovo na závěr

Sonda Phoenix odhalila podpovrchové zásoby ledu.
Sonda Phoenix odhalila podpovrchové zásoby ledu.

Vědci si následně uvědomili, jak blízko povrchu jsou zásoby ledu uloženy - a jak snadné může být jejich dosažení. Když poslední sonda NASA s názvem Phoenix přistála koncem května minulého roku v oblasti blízko severního pólu, spaliny jejích přistávacích motorů odfoukly vrstvu volné zeminy o tloušťce několika centimetrů a odhalily vrstvu téměř čistého ledu.

Ironií všeho je, že přistávací modul sondy Viking 2, který přistál na Marsu v září 1976, dosedl v oblasti, kde vrstva vodního ledu téměř určitě leží nepříliš hluboko pod povrchem v místě přistání sondy, jejímž úkolem bylo mj. pátrat po případných stopách života.

"S největší pravděpodobností se zde led nachází pouze několik desítek centimetrů pod povrchem," říká Alfred McEwen, vedoucí člen týmu kamery HiRISE na palubě sondy MRO. Viking 2 byl schopen odebrat svojí lopatkou vzorky horniny z větší hloubky. A McEwen dodává: "Mohli jsme mít vzorky ledu již před 30 roky."

Zdroj: newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



15. vesmírný týden 2020

15. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 4. do 12. 4. 2020. Měsíc bude v (super)úplňku. Večer je vidět jasná planeta Venuše. Ráno jsou poblíž sebe Mars, Jupiter a Saturn. Na obloze lze spatřit vláčky družic Starlink. Před 15 lety byla objevena trpasličí planeta Makemake, druhá nejjasnější po Plutu. Před 60 lety startovala první meteorologická družice TIROS-1. Před 175 lety bylo poprvé fotograficky zaznamenáno Slunce se skvrnami.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

C/2019 Y4 ATLAS skrývající se v prachu

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2020 obdržel snímek „C/2019 Y4 ATLAS skrývající se v prachu“, jehož autorem je Pavel Váňa   Již dlouho tu nebyla hezká jasná kometa. Že by C/2019 Y4 ATLAS překvapila? Zatím tomu vývoj její jasnosti  napovídá. Ale nechme se překvapit.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuša nad sídliskom

Venuša, Plejády a Starlinks. 5s expozícia, 800 ISO, Statív v okne+Canon 350+24/3,5.

Další informace »