Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Izotopy železa ukazují, že se Země zformovala rychleji, než se vědci domnívali

Izotopy železa ukazují, že se Země zformovala rychleji, než se vědci domnívali

Planeta Země

Na základě měření izotopů železa vědci z University of Copenhagen prokázali, že se naše planeta ve skutečnosti zformovala mnohem rychleji, než jsme se doposud domnívali. Tento objev poskytuje nový pohled na formování planet a na pravděpodobnost výskytu vody a života kdekoliv ve vesmíru. Předchůdce naší planety, tzv. proto-Země, se zformovala během časového rozpětí přibližně 5 miliónů roků. Prokázaly to nové studie uskutečněné na Centre for Star and Planet Formation (StarPlan) at the Globe Institute na University of Copenhagen.

V astronomickém měřítku to je extrémně rychle, vysvětlují vědci. Pokud porovnáme odhadované stáří Sluneční soustavy 4,6 miliardy roků s délkou jednoho dne (24 hodiny), pak z nových výsledků plyne, že proto-Země se zformovala v odpovídajícím časovém úseku odpovídajícím přibližně 1,5 minuty.

Tudíž výsledky ze StarPlan jsou v rozporu s tradičními teoriemi, že proto-Země vznikala náhodnými kolizemi mezi většími planetárními tělesy během několika desítek miliónů roků – což je ekvivalent 5 až 15 minut ve výše uvedeném čtyřiadvacetihodinovém úseku.

Kromě toho nové výsledky podporují dřívější alternativní teorii týkající se vzniku planet v důsledku akrece kosmického prachu. Hlavní autor studie, mimořádný profesor Martin Schiller to vysvětluje následovně: „Jiná představa je, že Země začala vznikat v podstatě z prachu. Milimetrová tělíska se spojovala dohromady, doslova pršela dolů na rostoucí těleso a vytvářela planetu,“ říká Martin Schiller a dodává: „Důsledkem je nejen rychlý vznik Země, který je zajímavý pro naši Sluneční soustavu. Je rovněž zajímavý k odhadnutí, jak pravděpodobný je tento proces pro planety vznikající někde jinde ve vesmíru.“

Celkové složení Sluneční soustavy

Martin Bizzarro s CI chondrity – malými úlomky meteoritů – které mohou být nejlepším ekvivalentem sypkého materiálu Sluneční soustavy Autor: StarPlan, Globe Institute, University of Copenhagen
Martin Bizzarro s CI chondrity – malými úlomky meteoritů – které mohou být nejlepším ekvivalentem sypkého materiálu Sluneční soustavy
Autor: StarPlan, Globe Institute, University of Copenhagen
Klíč k novému objevu přišel v podobě způsobu nejpreciznějšího měření izotopů železa, jaké bylo až doposud vědecky publikováno. Na základě studia směsi kovových prvků v různých meteoritech výzkumníci objevili pouze jeden typ meteoritického materiálu se složením podobným Zemi: tzv. CI chondrity.

Výzkumníci na základě výzkumu popsali prach v tomto křehkém typu meteoritu jako náš nejlepší ekvivalent celkového složení samotné Sluneční soustavy. Prach byl jako takový kombinovaný s plynem, který byl rozptýlen napříč akrečním diskem v okolí rostoucího Slunce.

Tento proces trval zhruba 5 miliónů roků a naše planeta se vytvářela z materiálu v tomto disku. Nyní vědci odhadují, že železné jádro proto-Země se rovněž zformovalo již v průběhu tohoto období přesunutím železa ze zemského pláště, kde se zprvu se usazovalo.

Dva odlišné druhy železa

Jiné meteority – například z Marsu – nám říkají, že na začátku bylo složení izotopů železa v materiálu přispívajícím k růstu Země odlišné. A to nejspíše v důsledku tepelných procesů prachu v blízkosti mladého Slunce, vysvětlují vědci ze StarPlan.

Po prvních několika stovkách tisíc roků existence naší Sluneční soustavy se stala dostatečně studenou pro nezpracovaný CI prach, aby ze vzdálenějších oblastí soustavy vstupoval do akrečního regionu proto-Země.

Tento přídavný CI prach byl součástí železných sloučenin v plášti Země, což je možné pouze tehdy, jestliže většina předchozího železa byla již přesunuta do jádra. A proto utváření jádra muselo nastat dříve,“ vysvětluje Martin Schiller.

Více planet, více vody, snad i více života

Na základě důkazu pro teorii, že se planety zformovaly prostřednictvím akrece kosmického prachu, se vědci domnívají, že stejný proces se může vyskytovat i jinde ve vesmíru. To znamená, že rovněž jiné planety se snad mohly zformovat mnohem rychleji, než kdyby vznikly pouze na základě nahodilých kolizí mezi sousedními tělesy.

Tento předpoklad potvrzují tisíce exoplanet – planet u jiných hvězd než u Slunce – které astronomové objevili od poloviny devadesátých let minulého století, vysvětluje Martin Bizzarro, vedoucí centra a spoluautor studie:

Nyní víme, že ke vzniku planet dochází všude. Máme obecné mechanismy, které fungují a vedou k vytváření planetárních soustav. Když pochopíme tento mechanismus v naší Sluneční soustavě, mohli bychom podobné důsledky očekávat i u jiných planetárních soustav v Galaxii. Včetně otázky, jak často dochází k akreci vody,“ říká Martin Bizzarro a dodává:

Pokud teorie rané planetární akrece je skutečně správná, voda je pravděpodobně jen vedlejším produktem vzniku planet podobných Zemi – tvorbou ingrediencí pro život, jak jej známe, a tím spíše bude objeven i jinde ve vesmíru.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: CI chondrity, Vznik Země


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »