Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jádro planety Jupiter může být větší

Jádro planety Jupiter může být větší

Jádro Jupiteru je dvakrát hmotnější.
Jádro Jupiteru je dvakrát hmotnější.
Nové počítačové simulace vedou k závěru, že kamenné jádro Jupiteru, obklopené ledem, může být více než dvakrát hmotnější, než se dříve předpokládalo.

"Provedli jsme počítačové simulace chování směsi vodíku a hélia při vysokém tlaku a teplotě, tj. za podmínek, jaké existují v nitru planety Jupiter. Laboratorní experimenty nemohou v žádném případě dosáhnout takovýchto extrémních tlaků," říká profesor Burkhard Militzer (University of California, Berkeley), který počítal vlastnosti vodíku a hélia pro různou teplotu, hustotu a tlak v různých vrstvách od povrchu planety až do jejího středu.

V kombinaci se známými údaji o průměru, hmotnosti, povrchové teplotě, gravitaci a zploštění planety použil spoluautor studie William Hubbard (Lunar and Planetary Laboratory, University of Arizona) tato teoretická data k vypracování nového modelu stavby vnitřních oblastí planety Jupiter.

Z nového modelu vyplývá, že jádro uvnitř planety Jupiter má dvakrát větší hmotnost, než se doposud předpokládalo. Jeho hmotnost se nyní odhaduje na 14 až 18 hmotností Země, což odpovídá jedné dvacetině celkové hmotnosti Jupiteru. Uvnitř kamenného jádra se nachází ještě kovy, především železo a nikl. Dosavadní modely předpokládaly přítomnost mnohem menšího jádra pouze o hmotnosti 7krát větší než hmotnost Země nebo dokonce se uvažovalo o tom, že Jupiter žádné jádro nemá. Počítačové simulace také napovídají, že jádro se skládá v pořadí od středu z vrstvy kovů, kamene a ledu, tvořeného zmrzlým metanem, čpavkem a vodou, zatímco v atmosféře převládá ponejvíce vodík a hélium.

"Naše simulace naznačují přítomnost velkého kamenného objektu v centru planety, obklopeného vrstvou ledu a téměř žádný led v jiných částech planety," říká Militzer. "Jedná se o zcela odlišné závěry o vnitřní struktuře Jupiteru, než uváděly dosavadní modely, které předpokládaly relativně malé nebo téměř žádné jádro a přítomnost směsi různých ledů v různých částech atmosféry."

Burkhard Militzer to vysvětluje tak, že vodík pozvolna mění své skupenství z plynné fáze ve vnějších vrstvách atmosféry až po kovový vodík hluboko v nitru planety, který má dobrou elektrickou vodivost, což umožňuje vznik silného magnetického pole Jupiteru.

Výsledky simulací pro jádro Jupiteru jsou v souladu s modely jader zbývajících obřích planet, jako jsou Saturn, Uran a Neptun. Planety Uran a Neptun jsou známy jako ledoví obři, neboť se zdá, že rovněž mají kamenné jádro obklopené zmrzlým vodíkem a héliem, avšak bez tak velké plynné obálky, jakou mají Jupiter a Saturn. Podle nového modelu planety Jupiter je led soustředěn ve vnější vrstvě jejího jádra, zatímco pouze malé množství (kolem 1 %) je součástí plynného vodíku a hélia, který představuje 95 % celkové hmotnosti planety.

Nový model podporuje představu, že Jupiter a další plynné planety vznikaly kolizemi malých kamenných těles, které se spojovaly a vytvořily jádro, jež si následně gravitačně zachytilo rozsáhlou atmosféru z vodíku a hélia v důsledku vlastní přitažlivosti. "V souladu s akrečním modelem vzniku jádra, když se původní planetární mlhovina ochladila, vzniklé planetesimály se navzájem srážely a spojovaly dohromady, což vedlo k vytvoření planetárních jader," říká Militzer. "Pokud je to pravda, pak z toho vyplývá, že planety mají velká jádra, jak je to názorné z provedených počítačových simulací. Je mnohem obtížnější vysvětlit vznik planety s malým jádrem."

Uskutečněné simulace také předpovídají, že různé oblasti nitra planety rotují rozdílnou rychlostí. Jupiter může být považován za sadu koncentrických válců, otáčejících se kolem rotační osy planety. Vnější válce - v rovníkových oblastech - rotují rychleji než vnitřní válce, což se podobá způsobu, jakým rotuje Slunce. Informace, které by měla získat kosmická sonda Juno (start v roce 2011, přílet k Jupiteru v roce 2016), by měly ověřit předcházející předpoklady, vyplývající z počítačových simulací.

Tým odborníků plánuje rovněž využití nového počítačového modelu k určení charakteru jader ostatních obřích planet a vypátrat tak počáteční podmínky formování planet ve vnějších oblastech Sluneční soustavy.

Zdroj: astronomynow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »