Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jádro planety Jupiter může být větší

Jádro planety Jupiter může být větší

Jádro Jupiteru je dvakrát hmotnější.
Jádro Jupiteru je dvakrát hmotnější.
Nové počítačové simulace vedou k závěru, že kamenné jádro Jupiteru, obklopené ledem, může být více než dvakrát hmotnější, než se dříve předpokládalo.

"Provedli jsme počítačové simulace chování směsi vodíku a hélia při vysokém tlaku a teplotě, tj. za podmínek, jaké existují v nitru planety Jupiter. Laboratorní experimenty nemohou v žádném případě dosáhnout takovýchto extrémních tlaků," říká profesor Burkhard Militzer (University of California, Berkeley), který počítal vlastnosti vodíku a hélia pro různou teplotu, hustotu a tlak v různých vrstvách od povrchu planety až do jejího středu.

V kombinaci se známými údaji o průměru, hmotnosti, povrchové teplotě, gravitaci a zploštění planety použil spoluautor studie William Hubbard (Lunar and Planetary Laboratory, University of Arizona) tato teoretická data k vypracování nového modelu stavby vnitřních oblastí planety Jupiter.

Z nového modelu vyplývá, že jádro uvnitř planety Jupiter má dvakrát větší hmotnost, než se doposud předpokládalo. Jeho hmotnost se nyní odhaduje na 14 až 18 hmotností Země, což odpovídá jedné dvacetině celkové hmotnosti Jupiteru. Uvnitř kamenného jádra se nachází ještě kovy, především železo a nikl. Dosavadní modely předpokládaly přítomnost mnohem menšího jádra pouze o hmotnosti 7krát větší než hmotnost Země nebo dokonce se uvažovalo o tom, že Jupiter žádné jádro nemá. Počítačové simulace také napovídají, že jádro se skládá v pořadí od středu z vrstvy kovů, kamene a ledu, tvořeného zmrzlým metanem, čpavkem a vodou, zatímco v atmosféře převládá ponejvíce vodík a hélium.

"Naše simulace naznačují přítomnost velkého kamenného objektu v centru planety, obklopeného vrstvou ledu a téměř žádný led v jiných částech planety," říká Militzer. "Jedná se o zcela odlišné závěry o vnitřní struktuře Jupiteru, než uváděly dosavadní modely, které předpokládaly relativně malé nebo téměř žádné jádro a přítomnost směsi různých ledů v různých částech atmosféry."

Burkhard Militzer to vysvětluje tak, že vodík pozvolna mění své skupenství z plynné fáze ve vnějších vrstvách atmosféry až po kovový vodík hluboko v nitru planety, který má dobrou elektrickou vodivost, což umožňuje vznik silného magnetického pole Jupiteru.

Výsledky simulací pro jádro Jupiteru jsou v souladu s modely jader zbývajících obřích planet, jako jsou Saturn, Uran a Neptun. Planety Uran a Neptun jsou známy jako ledoví obři, neboť se zdá, že rovněž mají kamenné jádro obklopené zmrzlým vodíkem a héliem, avšak bez tak velké plynné obálky, jakou mají Jupiter a Saturn. Podle nového modelu planety Jupiter je led soustředěn ve vnější vrstvě jejího jádra, zatímco pouze malé množství (kolem 1 %) je součástí plynného vodíku a hélia, který představuje 95 % celkové hmotnosti planety.

Nový model podporuje představu, že Jupiter a další plynné planety vznikaly kolizemi malých kamenných těles, které se spojovaly a vytvořily jádro, jež si následně gravitačně zachytilo rozsáhlou atmosféru z vodíku a hélia v důsledku vlastní přitažlivosti. "V souladu s akrečním modelem vzniku jádra, když se původní planetární mlhovina ochladila, vzniklé planetesimály se navzájem srážely a spojovaly dohromady, což vedlo k vytvoření planetárních jader," říká Militzer. "Pokud je to pravda, pak z toho vyplývá, že planety mají velká jádra, jak je to názorné z provedených počítačových simulací. Je mnohem obtížnější vysvětlit vznik planety s malým jádrem."

Uskutečněné simulace také předpovídají, že různé oblasti nitra planety rotují rozdílnou rychlostí. Jupiter může být považován za sadu koncentrických válců, otáčejících se kolem rotační osy planety. Vnější válce - v rovníkových oblastech - rotují rychleji než vnitřní válce, což se podobá způsobu, jakým rotuje Slunce. Informace, které by měla získat kosmická sonda Juno (start v roce 2011, přílet k Jupiteru v roce 2016), by měly ověřit předcházející předpoklady, vyplývající z počítačových simulací.

Tým odborníků plánuje rovněž využití nového počítačového modelu k určení charakteru jader ostatních obřích planet a vypátrat tak počáteční podmínky formování planet ve vnějších oblastech Sluneční soustavy.

Zdroj: astronomynow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »