Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak byla skloněna rotační osa Uranu?

Jak byla skloněna rotační osa Uranu?

Fotografie planety Uran
Fotografie planety Uran
Rotační osa planety Uran je velmi skloněná, což z ní dělá velmi zvláštní těleso ve Sluneční soustavě. Astronomové předpokládali, že se v minulosti s planetou srazilo při velkém impaktu nějaké jiné těleso. Avšak nové výzkumy, které byly prezentovány 6. října 2011 na zasedání EPSC-DPS (European Planetary Science Congress organizovaný Division for Planetary Sciences of the American Astronomical Society) v Nantes (Francie), pozměňují naše poznatky o tom, jak Uran k nakloněné rotační ose přišel.

Na základě počítačových simulací vzniku planet a jejich vzájemných srážek se zdá, že v počátečním období života planeta Uran "zažila" několik menších srážek místo doposud předpokládané jedné velké kolize. Tento výzkum může mít závažné důsledky pro současné teorie vzniku obřích planet.

Uran je zajímavý tím, že jeho rotační osa je skloněna o úhel 98°, tzn. že leží téměř v rovině jeho oběžné dráhy kolem Slunce. Tento sklon je příliš značný v porovnání s jinými planetami, jako je například Jupiter (3°), Země (23°) nebo Saturn či Neptun (29°). Uran se tak ve skutečnosti "kutálí" po své oběžné dráze.

Všeobecně přijímaná teorie nyní je, že se v minulosti s Uranem několikrát srazila jiná tělesa o hmotnosti větší než Země. Nicméně je zde jedna podstatná vada této představy: měsíce Uranu by měly i po předpokládaných srážkách a naklonění rotační osy Uranu dál obíhat po původních drahách (pouze by se pod nimi měla jinak naklonit planeta - měly by tedy obíhat po drahách se značným sklonem k rovníku planety). Avšak jak známo, měsíce obíhají přesně nad rovníkem planety, jako kdyby se tak již zformovaly.

Tato dlouho přetrvávající záhada byla vyřešena mezinárodním týmem astronomů, jehož vedoucím byl Alessandro Morbidelli (Observatoire de la Cote d’Azur, Nice, Francie). Závěry výzkumu byly představeny 6. října 2011 na zasedání EPSC-DPS v Nantes.

Uran a dráhy některých jeho měsíců
Uran a dráhy některých jeho měsíců
Alessandro Morbidelli a jeho spolupracovníci provedli simulace k napodobení různých impaktních scénářů, aby zjistili nejpravděpodobnější způsob naklonění rotační osy Uranu. Dospěli k závěru, že pokud by byl Uran "bombardován" v době, kdy byl ještě obklopen protoplanetárním diskem - tj. materiálem, z kterého by se zformovaly jeho měsíce - pak by se tento disk mohl reformovat do podoby tlusté "koblihy" nad rovníkem planety po změně sklonu její rotační osy. Srážky uvnitř disku by způsobily zploštění tohoto útvaru, což by následně vedlo ke vzniku měsíců na drahách, na jakých je pozorujeme i v současné době.

Počítačová simulace jedné srážky vedla k neočekávanému závěru: z výše uvedeného scénáře vyplynulo, že by měsíce měly obíhat retrográdně - totiž v opačném směru, než se otáčí planeta a než pozorujeme v současné době. Pokud však rotační osa Uranu byla nakloněna v důsledku minimálně dvou menších kolizí, pak existuje mnohem větší pravděpodobnost, že měsíce budou obíhat v tom "správném" směru.

Tento objev má naději na úspěch, nehledě na současné teorie vzniku planet, které bude nutno změnit. Morbidelli říká: "Standardní teorie vzniku planet předpokládá, že Uran, Neptun a jádra Jupiteru a Saturnu vznikla tzv. akrecí malých těles v protoplanetárním disku a nebyly přitom vystaveny žádné velké kolizi. Avšak skutečnost, že Uran byl zasažen jiným tělesem minimálně dvakrát, napovídá, že závažné impakty byly typické pro období formování obřích planet. Takže standardní teorie by měla být revidována."

Zdroj: europlanet-eu.org a
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



50. vesmírný týden 2018

50. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 10. 12. do 16. 12. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars, nedaleko něj Neptun a výše v Rybách je Uran. Merkur a Venuše jsou vidět ráno. Máme poslední týden vidět bez měsíčního svitu kometu 46P/Wirtanen v jejím přiblížení k Zemi. Výše na obloze je i pěkná kometa 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight už hýbe rukou a fotografuje okolí. U ISS zakotvila nákladní loď Dragon. Jeden ze dvou Falconů musel přistát do moře a podařilo se jej vyzvednout na pevninu. Start Delty IV Heavy z Kalifornie má odklady. Čína vyslala k Měsíci sondu Chang’e 4. Přistát má v pánvi Aitken na jihu Luny. Před 30 lety začala éra telekomunikačních družic Astra a před 25 lety začal Hubble vidět ostře.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LBN 777 - Orlí hlava

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec   S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 46P Wirtanen

Využil jsem další jasnou toskánskou noc a kochal se kometou 46P Wirtanen, která se pomalu přibližuje k Plejádám. Složenina 20 snímků z Fuji X-Pro2 + Fujinon XF 23/f1.4. Každý jednotlivý snímek clona 2.2, expozice 30 sekund, ISO 6400. Montáž iOptron SkyTracker. Složeno v programu StarryLandscapeStacker, doladělo v Affinity Photo.

Další informace »