Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak vznikl Phobos, měsíc planety Mars?

Jak vznikl Phobos, měsíc planety Mars?

Phobos, měsíc planety Mars
Phobos, měsíc planety Mars
Phobos, měsíc planety Mars, byl možná vytržen z mateřské planety při mohutném impaktu, nebo se zformoval z úlomků mnohem většího měsíce, který byl kdysi dávno rozbit. Vyplývá to z pozorování evropské kosmické sondy Mars Express.

Pokud se tyto předpoklady potvrdí, výsledek by mohl zcela změnit současnou představu, že Phobos byl původně zbloudilou planetkou, zachycenou planetou Mars. Tato dřívější teorie vznikla na základě faktu, že viditelné světlo odražené měsícem se velmi podobá spektru obyčejného typu na uhlík bohatých asteroidů. "V uplynulých 30 letech podporovaly výsledky pozorování tento scénář," říká Marco Giuranna (National Institute of Astrophysics, Řím, Itálie).

Avšak nyní data z přístroje Planetary Fourier Spectrometer (PFS) na palubě sondy Mars Express ukázala, že spektrum měsíce Phobos v dalekém infračerveném záření je naopak podobné silikátovým minerálům, objeveným na rudé planetě. "Jeho složení je velmi podobné Marsu," říká Marco Giuranna. Všechno nasvědčuje tomu, že se Phobos vytvořil z úlomků marťanské kůry, která byla vymrštěna na oběžnou dráhu krátce po tom, co do povrchu Marsu narazilo velké těleso - v důsledku podobného procesu se s největší pravděpodobností vytvořil i náš Měsíc.

Jinou možností je, že kdysi dávno obíhal kolem Marsu velký měsíc, který se vytvořil společně s planetou ze stejného stavebního materiálu, a proto tedy měl podobné složení jako rudá planeta. Pokud tento měsíc obíhal příliš blízko Marsu, gravitační síly jej mohly roztrhat na kousky, z nichž se pak mohl zformovat současný měsíc Phobos.

Tento scénář předpokládající spojování drobných úlomků vyhovuje novým poznatkům z experimentu Radio Science Experiment, uskutečněnému evropskou sondou Mars Express. Aparatura byla použita k měření pohybu sondy během přiblížení k měsíci Phobos. Malé změny trajektorie umožnily určit intenzitu jeho gravitačního pole, což bylo využito k určení hustoty tohoto měsíce.

Phobos, jak se zdá, má průměrnou hustotu pouhých 1860 kg/m3, což je sotva polovina hustoty přítomných silikátových minerálů. Nejjednodušší vysvětlení je, že měsíc je velmi "děravý", což je v souladu s teorií shlukování jednotlivých úlomků. Velké balvany se spojily dohromady jako první, pak následovaly jednotlivé vrstvy jemnějšího a jemnějšího materiálu.

Avšak Pascal Lee (Mars Institute, Moffett Field, Kalifornie) říká, že je ještě příliš brzy na vyloučení varianty se zachycením bývalé planetky, protože některé silikátové minerály pozorované sondou Mars Express se rovněž nacházejí na asteroidech bohatých na uhlík. "Data vypadají zajímavě, avšak stále ještě mohou být v souladu s teorií, že Phobos byl zachycen planetou Mars," říká Pascal Lee.

Lee dále dodává, že zachycený asteroid může rovněž vysvětlit malou hustotu měsíce Phobos, jestliže byl rozbit na několik částí při velkém impaktu a následně se ze vzniklých úlomků znovu vytvořil kompaktní objekt.

Více světla by do tohoto problému mohla vnést ruská kosmická sonda Fobos-Grunt, která má mj. za úkol odebrat vzorky materiálu z povrchu měsíce Phobos a dopravit je na Zemi. Start sondy je naplánován na konec roku 2011.

Zdroj: www.newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »