Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak vznikl Phobos, měsíc planety Mars?

Jak vznikl Phobos, měsíc planety Mars?

Phobos, měsíc planety Mars
Phobos, měsíc planety Mars
Phobos, měsíc planety Mars, byl možná vytržen z mateřské planety při mohutném impaktu, nebo se zformoval z úlomků mnohem většího měsíce, který byl kdysi dávno rozbit. Vyplývá to z pozorování evropské kosmické sondy Mars Express.

Pokud se tyto předpoklady potvrdí, výsledek by mohl zcela změnit současnou představu, že Phobos byl původně zbloudilou planetkou, zachycenou planetou Mars. Tato dřívější teorie vznikla na základě faktu, že viditelné světlo odražené měsícem se velmi podobá spektru obyčejného typu na uhlík bohatých asteroidů. "V uplynulých 30 letech podporovaly výsledky pozorování tento scénář," říká Marco Giuranna (National Institute of Astrophysics, Řím, Itálie).

Avšak nyní data z přístroje Planetary Fourier Spectrometer (PFS) na palubě sondy Mars Express ukázala, že spektrum měsíce Phobos v dalekém infračerveném záření je naopak podobné silikátovým minerálům, objeveným na rudé planetě. "Jeho složení je velmi podobné Marsu," říká Marco Giuranna. Všechno nasvědčuje tomu, že se Phobos vytvořil z úlomků marťanské kůry, která byla vymrštěna na oběžnou dráhu krátce po tom, co do povrchu Marsu narazilo velké těleso - v důsledku podobného procesu se s největší pravděpodobností vytvořil i náš Měsíc.

Jinou možností je, že kdysi dávno obíhal kolem Marsu velký měsíc, který se vytvořil společně s planetou ze stejného stavebního materiálu, a proto tedy měl podobné složení jako rudá planeta. Pokud tento měsíc obíhal příliš blízko Marsu, gravitační síly jej mohly roztrhat na kousky, z nichž se pak mohl zformovat současný měsíc Phobos.

Tento scénář předpokládající spojování drobných úlomků vyhovuje novým poznatkům z experimentu Radio Science Experiment, uskutečněnému evropskou sondou Mars Express. Aparatura byla použita k měření pohybu sondy během přiblížení k měsíci Phobos. Malé změny trajektorie umožnily určit intenzitu jeho gravitačního pole, což bylo využito k určení hustoty tohoto měsíce.

Phobos, jak se zdá, má průměrnou hustotu pouhých 1860 kg/m3, což je sotva polovina hustoty přítomných silikátových minerálů. Nejjednodušší vysvětlení je, že měsíc je velmi "děravý", což je v souladu s teorií shlukování jednotlivých úlomků. Velké balvany se spojily dohromady jako první, pak následovaly jednotlivé vrstvy jemnějšího a jemnějšího materiálu.

Avšak Pascal Lee (Mars Institute, Moffett Field, Kalifornie) říká, že je ještě příliš brzy na vyloučení varianty se zachycením bývalé planetky, protože některé silikátové minerály pozorované sondou Mars Express se rovněž nacházejí na asteroidech bohatých na uhlík. "Data vypadají zajímavě, avšak stále ještě mohou být v souladu s teorií, že Phobos byl zachycen planetou Mars," říká Pascal Lee.

Lee dále dodává, že zachycený asteroid může rovněž vysvětlit malou hustotu měsíce Phobos, jestliže byl rozbit na několik částí při velkém impaktu a následně se ze vzniklých úlomků znovu vytvořil kompaktní objekt.

Více světla by do tohoto problému mohla vnést ruská kosmická sonda Fobos-Grunt, která má mj. za úkol odebrat vzorky materiálu z povrchu měsíce Phobos a dopravit je na Zemi. Start sondy je naplánován na konec roku 2011.

Zdroj: www.newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »