Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jaký bude příští cyklus sluneční aktivity?

Jaký bude příští cyklus sluneční aktivity?

model.jpg
Podle nového počítačového modelu, který přesně modeluje minulé sluneční cykly, bude v dalším cyklu sluneční aktivita až o 50% větší a proti očekávání začne o rok později.

Mausumi Dikpati s kolegy z Národního centra pro výzkum atmosféry (NCAR, National Center for Atmospheric Research, Boulder, Colorado) vytvořila model, který publikovali 3. března v Geophysical Research Letters a následně svá zjištění zveřejnili na tiskové konferenci (6. března 2006).

Model nabízí možnost vyřešit 150-letý problém, co způsobuje sluneční přibližně 11-letý cyklus aktivity. Poznání by mohlo vést ke zlepšení předpovídání "kosmického počasí", jako slunečních výtrysků a úniku koronální hmoty (CME - coronal mass ejection), které mohou způsobit poruchy radiových komunikací, energických systémů a ohrožují astronauty ve vesmíru.

Cyklus sluneční činnosti trvá průměrně 11 let a stále se opakuje. V současnosti se nacházíme v blízkosti minima nynějšího cyklu (cyklus 23). Astronomové sledují cykly po desetiletí, ale stále nejsou schopni předpovědět jejich délku a intenzitu.

Nový model Mausumi Dikpati, nazvaný "Predictive Flux-transport Dynamo Model", modeluje intenzitu předcházejících 8 slunečních cyklů a s 98% přesností i další cykly až do roku 1900. Na základě modelu astronomové předpověděli, že v dalším slunečním cyklu (24 cyklus) bude plocha slunečních skvrn o trochu větší než 2,5% viditelného povrchu Slunce. Také očekávají, že cyklus bude opožděn a začne koncem roku 2007 nebo začátkem roku 2008 (o 6 až do 12 měsíců později než dřívější předpovědi) a svého maxima dosáhne v 2012.

Správnost nového modelu potvrzuje nedávno pozorovaná cirkulace plazmy mezi slunečním rovníkem a póly a to, jak jsou tyto proudy ovlivňovány rotací Slunce.

Sluneční astronom NASA David Hathaway, který je novým modelem nadšen, řekl: "Je to založeno na fyzikálních principech, které s konečnou platností odpoví na 150 let staré otázky, co způsobuje ten 11-letý cyklus slunečních skvrn." Tým pod vedením Hathawaye souhlasí s Dikpati, že 24 cyklus bude silnější než předešlé, ale nesouhlasí s tím, že začne později. Po zhodnocení předešlých 12 cyklů jsou přesvědčeni, že 24 cyklus začne už koncem letošního roku nebo počátkem roku příštího.

"Tato prognóza naznačuje, že musíme věnovat větší pozornost telekomunikačním a navigačním systémům, předpokládat větší počet poruch satelitů, možnost výpadků elektrických zdrojů a astronauti budou čelit většímu nebezpečí," řekl Richard Behnke, programový ředitel oddělení atmosféry NSF (National Science Foundation s division of atmospheric sciences, Arlington, Virginia, USA), které financuje tento výzkum.

Obrázek:
Na dolním obrázku je model slunečních magnetických polí, který souhlasí s naměřenými hodnotami na National Solar Observatory na horním snímku. (Credit: Courtesy Mausumi Dikpati, Giuliana de Toma, Peter Gilman, Oran White, and Charles Arge).

Zdroj: www.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



40. vesmírný týden 2024

40. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 9. do 6. 10. 2024. Měsíc bude v novu. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je spíše nízká. Na jižní obloze září pěkná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a slibuje moc hezkou podívanou v polovině října i od nás. K ISS se vydala kosmická loď Crew Dragon s dvoučlennou posádkou mise Crew 9. Dvě sedačky jsou volné pro astronauty z nepříliš úspěšné mise Starlineru.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 63 Duch Kasiopeje

Asi 550 svetelných rokov od nás v súhvezdí Kasiopeja sa nachádza IC 63, ohromujúca a trochu strašidelná hmlovina. IC 63, známa aj ako Duch Kasiopeje, je formovaná žiarením blízkej nepredvídateľne premennej hviezdy Gamma Cassiopeiae, ktorá pomaly rozrušuje prízračný oblak prachu a plynu. Súhvezdie Kasiopeja, pomenované podľa márnotratnej kráľovnej v gréckej mytológii, vytvára na nočnej oblohe ľahko rozpoznateľný tvar písmena „W“. Centrálny bod súhvezdia W označuje dramatická hviezda s názvom Gamma Cassiopeiae. Pozoruhodná Gamma Cassiopeiae je modrobiela premenná hviezda typu subgiant, ktorú obklopuje plynný disk. Táto hviezda je 19-krát hmotnejšia a 65 000-krát jasnejšia ako naše Slnko. Taktiež rotuje neuveriteľnou rýchlosťou 1,6 milióna kilometrov za hodinu - viac ako 200-krát rýchlejšie ako naša materská hviezda. Táto zbesilá rotácia jej dodáva stlačený vzhľad. Rýchla rotácia spôsobuje výrony hmoty z hviezdy do okolitého disku. Táto strata hmoty súvisí s pozorovanými zmenami jasnosti. Žiarenie Gamma Cassiopeiae je také silné, že ovplyvňuje dokonca aj IC 63, niekedy prezývanú hmlovina duchov, ktorá leží niekoľko svetelných rokov od hviezdy. Farby v strašidelnej hmlovine ukazujú, ako hmlovinu ovplyvňuje silné žiarenie zo vzdialenej hviezdy. Vodík v IC 63 je bombardovaný ultrafialovým žiarením z hviezdy Gamma Cassiopeiae, čo spôsobuje, že jeho elektróny získavajú energiu, ktorú neskôr uvoľňujú ako vodíkové alfa žiarenie - na tomto obrázku viditeľné červenou farbou. Toto vodíkové alfa žiarenie robí z IC 63 emisnú hmlovinu, ale na tomto obrázku vidíme aj modré svetlo. Je to svetlo z Gama Cassiopeiae, ktoré sa odrazilo od prachových častíc v hmlovine, čo znamená, že IC 63 je tiež reflexná hmlovina. Táto farebná a prízračná hmlovina sa pomaly rozplýva pod vplyvom ultrafialového žiarenia z Gama Cassiopei. IC 63 však nie je jediným objektom pod vplyvom mohutnej hviezdy. Je súčasťou oveľa väčšej hmlovinovej oblasti obklopujúcej Gamma Cassiopeiae, ktorá na oblohe meria približne dva stupne - približne štyrikrát širšia ako Mesiac v splne. Táto oblasť je najlepšie viditeľná zo severnej pologule počas jesene a zimy. Hoci je vysoko na oblohe a z Európy je viditeľná po celý rok, je veľmi slabá, takže jej pozorovanie si vyžaduje pomerne veľký ďalekohľad a tmavú oblohu. Tento extrémne náročný objekt je naozaj veľká výzva pre techniku a aj spracovanie, hlavne kvôli jasnej hviezde gama Cas. Asi sa k nemu neskôr ešte vrátim počas dlhých zimných večerov... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 204x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 102x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats 27.8. až 21.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »