Je Venuše vulkanicky aktivní planetou?

Hustá atmosféra Venuše obsahuje více než miliónkrát větší množství oxidu siřičitého, než je přítomno v ovzduší Země, kde téměř všechny dráždivé a toxické plyny mají svůj původ ve vulkanické aktivitě naší planety.

Většina oxidu siřičitého přítomného v atmosféře Venuše je skryta pod hustou vrstvou oblačné pokrývky. Protože tento plyn se velmi snadno rozkládá působením slunečního záření, v horních vrstvách atmosféry (nad oblačností) je jeho výskyt sporadický. To znamená, že veškerý detekovaný oxid siřičitý – nad hustou oblačností – musel být v nedávné době doplněn do těchto míst ze spodních vrstev.

Povrch Venuše je pokryt stovkami vulkánů; avšak zda některé z nich zůstaly aktivní až do dnešní doby, je otázkou k diskusi, představující důležitý vědecký úkol pro sondu Venus Express. V rámci mise již byly objeveny stopy ukazující na vulkanismus v geologicky nedávné době, tj. v období před několika stovkami až tisíci miliónů roků. Dřívější analýzy infračerveného záření povrchu planety ukázaly na lávové proudy v horních částech vulkánů se složením odlišným od jejich okolí, z čehož vyplývá, že zdejší sopky mohly být aktivní ještě docela nedávno.

Nejnovější analýzy koncentrací oxidu siřičitého v horních vrstvách atmosféry za uplynulých 6 let měření poskytly další stopu. Ihned po příletu k Venuši v roce 2006 přístroje kosmické sondy Venus Express zaznamenaly významné zvýšení průměrného množství oxidu uhličitého v horních vrstvách atmosféry, které bylo následováno prudkým poklesem na hodnoty, které jsou v současné době přibližně desetkrát nižší.

Podobný pokles obsahu oxidu siřičitého byl rovněž zaznamenán během mise sondy NASA s názvem Pioneer Venus 1 (Orbiter), která prováděla výzkum Venuše z oběžné dráhy v letech 1978 až 1992. Tehdy preferované vysvětlení bylo, že se jedná o dřívější obohacení atmosféry planety oxidem siřičitým z jednoho nebo více vulkánů, přičemž sonda Pioneer Venus 1 přilétla k Venuši již v době poklesu množství sledovaného plynu.

„Jestliže pozorujeme větší množství oxidu siřičitého ve svrchních vrstvách atmosféry, víme, že nějaký proces způsobil jeho nedávné doplnění, protože jednotlivé molekuly plynu jsou rozbíjeny vlivem slunečního záření během několika dní,“ říká Emmanuel Marcq (Laboratoire Atmosphères, Milieux, Observations Spatiales, Francie), hlavní autor článku publikovaného v Nature Geoscience.

U Venuše je známa tzv. super-rotace atmosféry, která oběhne kolem planety za 4 pozemské dny – tedy mnohem rychleji, než se planeta otočí jednou dokola kolem své rotační osy. Jak známo, jedna otočka Venuše (tedy její jeden „den“) trvá 243 pozemské dny (asi 8 měsíců). Takováto rychlá atmosférická cirkulace rozptýlí vyvržený oxid siřičitý na velké vzdálenosti, a proto je velmi obtížné určit konkrétní izolovaná místa, kde má tento plyn svůj původ.

Vědecký tým, jehož vedoucím byl Emmanuel Marcq, přišel s hypotézou, že pokud je za zvýšení obsahu oxidu siřičitého zodpovědná sopečná aktivita, pak může detekovaný plyn pocházet spíše z několika málo aktivních vulkánů než z velké erupce jedné sopky.

Eventuelně, pokud vezmeme v úvahu i podobná pozorování sondy Pioneer Venus 1 (viz obrázek), je pravděpodobné, že zde pozorujeme proměnlivost cirkulace atmosféry v desetiletém cyklu, která tudíž může být mnohem složitější, než si zatím umíme představit.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí