Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Je Vesta trpasličí planetou?

Je Vesta trpasličí planetou?

Kosmická sonda Dawn u planetky Vesta
Kosmická sonda Dawn u planetky Vesta
Kosmická sonda NASA s názvem Dawn byla vypuštěna před čtyřmi roky (27. 9. 2007) směrem k asteroidu Vesta - a možná objevila novou planetu.

Planetka Vesta byla objevena zhruba před dvěma stovkami roků, kdy byla pozorovatelná jako nejasný rozmazaný objekt a byla považována za poněkud větší kamenné těleso. Nyní můžeme pomocí přístrojů na palubě kosmické sondy Dawn odhalit celkovou stavbu tohoto starobylého objektu.

"Na jejím povrchu můžeme spatřit obrovská pohoří, údolí, vyvýšeniny, útesy, koryta, brázdy, krátery všech velikostí a roviny," říká Chris Russell, hlavní vědecký pracovník projektu Dawn (UCLA). "Vesta není obyčejné kamenné těleso tvaru koule. Je to neobyčejný svět s bohatou geochemickou historií. Díky kosmickému výzkumu nám pověděla svůj příběh."

Podobně jako Země a ostatní terestrické planety, je i povrch Vesty pokryt dávnými proudy čedičové lávy a v jejím nitru se skrývá velké kovové jádro. Na snímcích ve falešných barvách je znázorněna topografie terénu zachycující široký rozsah výšek od -22 km do +19 km vzhledem k referenčnímu elipsoidu.

Ve skutečnosti je asteroid Vesta tak složitý, že Chris Russell a členové jeho týmu hovoří o asteroidu jako o "malé terestrické planetě". Vesta má kovové jádro a její povrchové útvary naznačují, že struktura planetky je "diferencovaná" podobně jako terestrické planety Země, Merkur, Venuše nebo Mars.

K diferenciaci dochází v případě, kdy je nitro planety v důsledku radioaktivního ohřevu roztaveno a dojde k separaci materiálu do jednotlivých vrstev podle hustoty. Lehčí materiál plave nahoře, zatímco těžké prvky, jako je například železo a nikl, klesnou do středu planety. Astronomové se domnívají, že k takovému "rozvrstvení" došlo i u planetky Vesta.

Kompozice snímků povrchu planetky Vesta
Kompozice snímků povrchu planetky Vesta
Její příběh začíná přibližně před 4,57 miliardami roků, kdy se z prvotní sluneční mlhoviny začínají formovat planety Sluneční soustavy. Jakmile došlo k vytvoření planety Jupiter, jeho gravitační působení velmi ovlivnilo tělesa v oblasti pásu asteroidů, takže se již nemohla dále spojovat dohromady. Vesta byla v té době již prakticky hotovou planetou, když Jupiter přerušil proces jejího dalšího formování.

Ačkoliv Vesta ve svém růstu zakrněla, přece jen u ní došlo k diferenciaci materiálu podobně jako u opravdových planet.

"Předpokládáme, že Sluneční soustava obdržela mimořádnou dávku radioaktivního hliníku a železa při výbuchu blízké supernovy právě v období, kdy planetka Vesta vznikala," vysvětluje Chris Russell. "U těchto materiálů došlo k radioaktivnímu rozpadu a k uvolňování tepla. Asteroid nashromáždil dostatečné množství hmoty a vytvořil velkou kamennou kouli; vnější vrstva působila jako izolace a zadržovala teplo uvnitř vlastního tělesa."

Jakmile se jádro planetky roztavilo, lehčí materiál vystoupal na povrch, přičemž vytvářel sopky, lávové proudy a pohoří.

"Myslíme si, že se v té době vyskytovaly na povrchu Vesty vulkány a lávové proudy, ačkoliv jsme zde zatím neobjevili žádné prastaré sopky," říká Chris Russell. "Stále po nich pátráme. Části povrchu planetky Vesta vypadají podobně jako oblast Havajských ostrovů po výronu bazaltické lávy na povrch."

Předpokládaná struktura planetky Vesta
Předpokládaná struktura planetky Vesta
Vesta má hodně společného s terestrickými planetami, takže je otázkou, zda by neměla být překlasifikována z kategorie "planetka" do kategorie "trpasličí planeta". "To je otázka pro Mezinárodní astronomickou unii (International Astronomical Union - IAU). Avšak lze říci, že přinejmenším uvnitř Vesty vypadá vše jako v nitru opravdové planety."

V současné době probíhá detailní výzkum asteroidu Vesta. Kosmická sonda Dawn krouží kolem planetky v průměrné vzdálenosti 210 km od povrchu. Následně bude sonda převedena na vyšší oběžnou dráhu (680 km nad povrchem), z které výzkum planetky Vesta zakončí. V červenci 2012 se vydá k dalšímu cíli - k trpasličí planetě Ceres, jejíž výzkum zahájí v únoru 2015.

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



26. vesmírný týden 2022

26. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 6. do 3. 7. 2022. Měsíc bude v novu a ještě předtím jej najdeme ráno poblíž Merkuru a Venuše. Ráno můžeme vidět všechny okem viditelné planety v pořadí, jak jdou od Slunce. Kometa C/2017 K2 (PanSTARRS) se pohybuje souhvězdím Hadonoše. BepiColombo podruhé minula Merkur. SLS byla plně natankována, na test se chystá Super Heavy. Ariane 5 opět úspěšná. První let čistě jihokorejské rakety. VZLÚSat-1 slaví pět let na orbitě. Před 65 lety se narodil český astronom Marek Wolf.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M63

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2022 získal snímek „M 63“, jehož autorem je Zdeněk Vojč       M 63. Nu, opravdu trochu nudné pojmenování. Příliš to nevylepší ani NGC 5055, i přes tolik pětek. Ale nebyli by to romantičtí astronomové, aby tomuto objektu na

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Rho Ophiuchi z pouste v Kalifornii

Nic neni nad tmavou oblohu ktera necha vyniknout kontrastu i barvam a to bez jakychkoliv filtru. Porizeno kamerou ZWO 294MC s objektivem Canon 70-200mm USM L na montazi Celestron AVX s celkovou expozici 4 hodiny.

Další informace »