Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jezera na Titanu přece jen existují?

Jezera na Titanu přece jen existují?

PIA08630_Titan.jpg
Kosmická sonda Cassini používá k výzkumu Titanu - největšího měsíce planety Saturn - mj. radarový systém, pomocí něhož byly získány velmi silné důkazy přítomnosti uhlovodíkových jezer na měsíci Titan, jejichž průměry mají velikost od 10 do 100 km. Tmavá místa, která se podobají pozemským jezerům, pravděpodobně budou rozeseta po rozsáhlé oblasti v okolí severního pólu Titanu.

Astronomové přemýšlejí o tom, že kapalný metan či etan mohl na Titanu vytvořit jezera, zejména poblíž poněkud chladnějších polárních oblastí. Ta tomto obrázku je vidět rozmanitost tmavých skvrn, některé, jak se zdá, jsou spojeny s kanály, směřujícími do jezer nebo z nich. Tato koryta mají tvar, který velmi nápadně napovídá, že byly vyhloubeny proudící kapalinou. Některé z těchto tmavých oblastí a spojujících kanálů jsou naprosto černé, což znamená, že neodrážejí vůbec žádné radiové záření, vysílané radarem. Z toho vyplývá, že musí být mimořádně hladké.

V některých případech okraje, které můžeme pozorovat kolem tmavých skvrn, doslova vnucují myšlenku, že se jedná o depozity, vytvořené po vypaření přítomné kapaliny. Hojný výskyt metanu v atmosféře Titanu umožňuje za stávajících podmínek jeho existenci v podobě kapaliny. Stejně tak se zde může vyskytovat kapalný etan, nikoliv však kapalná voda. Ze všech těchto důvodů dospěli astronomové k závěru, že tmavé oblasti na Titanu jsou metanová či etanová jezera, vytvořená na jediném tělese ve Sluneční soustavě kromě naší Země. Tato jezera se mohou průběžně zvětšovat a zmenšovat, vítr může měnit nerovnost jejich hladiny. Opakovaná pozorování by měla prověřit, zda se opravdu jedná o oblasti vyplněné kapalinou.

Tyto dva radarové snímky byly pořízeny 22. 7. 2006 radarem se syntetickou aperturou na sondě Cassini. Horní obrázek má střed kolem bodu o souřadnicích 80° severní šířky a 92° západní délky. Zachycuje oblast o rozloze přibližně 420 x 150 km. Spodní obrázek má střed v bodě o souřadnicích 78° severní šířky a 18° západní délky. Radarem studovaná plocha má rozměr přibližně 475 x 150 km. Nejmenší detaily, rozlišitelné na těchto snímcích, mají průměr 500 m. Sonda Cassini prolétla nad povrchem měsíce Titan ve vzdálenosti 950 km.

Obdobné tmavé útvary (jezera) byly objeveny na snímcích z radaru, které zachycují oblast s názvem Xanadu, při průletu 30. 4. 2006. Velikost studované oblasti je 400 x 150 km a nejmenší rozlišitelné detaily mají průměr 350 m. Kromě toho lze na některých snímcích zřetelně spatřit útvary, připomínající dlouhá koryta meandrujících řek, kterými mohla v minulosti proudit kapalina (s největší pravděpodobností kapalný metan či etan).

Americká sonda Cassini byla vypuštěna 15. 10. 1997. Na oběžnou dráhu kolem Saturnu byla navedena 1. 7. 2004. Její součástí byl také evropský modul Huyghens, který se 25. 12. 2004 oddělil a 14. 1. 2005 přistál na povrchu měsíce Titan.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »