Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jižní polární čepička Marsu

Jižní polární čepička Marsu

Jižní polární čepička
Autor: ESA/DLR/FU Berlin / Bill Dunford

Víření čokolády, karamelu a smetany – tento snímek u vás zcela určitě vzbudil velkou chuť na sladkosti. Jemná krémová barva náhorní plošiny na fotografii je obklopena kakaovým práškem na hřbetech proložených pásy karamelového zbarvení vytvářejících scenérii připomínající kosmické kapučíno.

Tuto fotografii pořídila evropská sonda Mars Express, která fotografuje povrch Marsu a zkoumá jeho atmosféru již od roku 2003. K průzkumu a k prohlídce Marsu posloužilo značné množství snímků červeně a hnědě zbarvené horniny a načervenalé krajiny poseté krátery, avšak rudá planeta, to není jen červená barva.

Jasná bílá oblast na této fotografii představuje ledovou polární čepičku, která pokrývá jižní pól Marsu a je složená ze zmrzlé vody a oxidu uhličitého. Zatímco na obrázku vypadá její povrch hladký, při pohledu z větší blízkosti se polární čepička jeví jako vrstevnatá směs vrcholků, údolí a rovinatých plání, jejichž vzhled se dá připodobnit ke švýcarskému sýru.

Jižní polární čepička Marsu je místy tlustá až 3 kilometry, její průměr je přibližně 350 km. Tyto polární oblasti jsou trvale zaledněné; v době, kdy panuje marťanská zima, tenká ledová čepička zvětšuje svoji velikost co do průměru i tloušťky, ale když se začíná na Marsu oteplovat, její rozměry se opět zmenšují.

Jižní polární čepička se rozkládá asi 150 km severně od jižního geografického pólu Marsu. Evropská sonda Mars Express zachytila její vzhled v době, kdy se rozrostla na maximální velikost. Hluboké impaktní krátery, zejména Hellas Basin – největší impaktní struktura celé planety – má průměr 2300 km a je hluboká 7 km. Silné větry vanoucí napříč planetou Mars směrem k jižnímu pólu, vytvářejí směsici rozdílných systémů vysokého a nízkého tlaku. Tuhý oxid uhličitý uložený v polárních čepičkách sublimuje v těchto oblastech s rozdílným tlakem různou rychlostí, z čehož nakonec vyplynula nerovnoměrná struktura polární čepičky.

Sonda Mars Express vyfotografovala tuto oblast Marsu 17. prosince 2012 v oboru infračerveného záření, zeleného a modrého světla, a to pomocí kamery HRSC (High Resolution Stereo Camera).

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Polární čepička, Planeta Mars


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »