Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jsou měsíce jako náš výjimečné?

Jsou měsíce jako náš výjimečné?

Měsíc v úplňku. Foto: T.A. Rector, I.P. Dell'Antonio.
Měsíc v úplňku. Foto: T.A. Rector, I.P. Dell'Antonio.
Měsíce podobné našemu pozemskému Měsíci – vytvořené v období velkého bombardování – jsou ve vesmíru spíše výjimečné. Vyskytují se v planetárních soustavách nejvýše v 5 až 10 %. K těmto závěrům došli astronomové na základě nových pozorování kosmického dalekohledu Spitzer Space Telescope (NASA).

„Kdyby měsíc vznikl při mohutné srážce, všude kolem by měl být vyhozený prach,“ řekla Nadya Gorlova (University of Florida, Gainesville), vedoucí autorka nové studie, která byla publikována 20. listopadu v Astrophysical Journal. „Pokud by se tímto způsobem formovalo hodně měsíců, pak bychom pozorovali prach kolem mnoha hvězd - ale my jsme nic neviděli.“

moon_formation.jpg
Podle astronomů Měsíc vznikl asi 30 až 50 miliónů let po našem Slunci, kdy terestrické planety (kamenné planety podobné Zemi) začínaly mít dnešní podobu. Tehdy naše velmi mladá Země dostala „facku“ od tělesa velikosti Marsu, při které byl odtržen kus pozemského pláště – základ Měsíce. Další měsíce v naší Sluneční soustavě buď vznikaly současně se svou planetou nebo byly zachyceny gravitací planety.

Gorlova a její kolegové hledali důkazy srážek - prach kolem 400 hvězd starých asi 30 miliónů let - zhruba v tomto věku bylo našeho Slunce, když se vytvořil náš Měsíc. Zjistili, že jen 1 ze 400 hvězd je zahalena do hledaného prachu. Na základě množství pozorovaného prachu a času, který uplynul od měsíčního formování, vědci pak vypočítali, že pravděpodobnost tvoření „pozemských“ měsíců v solárním systému je nanejvýše 5 až 10 %.

„Nevíme, jestli kolize, které jsme byli svědkem u jedné hvězdy, skutečně povede k vytvoření měsíce. Pak by tato měsíční formování mohla být mnohem méně častá než ukazuje náš výpočet,“ řekl George Rieke (University of Arizona, Tucson), spoluautor studie.

Stejně jako náš Měsíc i kamenné planety se formují během velkého bombardování a všude kolem je prach. Podle současného názoru tento proces planetární „výstavby“ trvá v době asi od 10 do 50 miliónů let po narození hvězdy. Ale skutečnost, že Gorlova a její tým našel se srážkou pouze 1 hvězdu ze 400, ukazuje na to, že u hvězd starých 30 miliónů je většinou tvoření planet dokončeno.

„Astronomové pozorují u mladých hvězd rotující prachové disky více než 20 let,“ řekla Gorlova. „Ale ty hvězdy jsou obvykle tak mladé, že u nich převládá prach vzniklý při procesu formování planet. Hvězda, kterou jsme našli je starší. Je ve stejném věku, v jakém bylo naše Slunce, když skončilo tvoření planet a systému Země-Měsíc.“

Pro milovníky Měsíce nejsou všechny novinky špatné. A to i v případě, že budeme mluvit o „pozemských“ měsících, které vznikají při kolizích u kamenných planet typu Země. Astronomové věří, že těchto exoplanet jsou ve vesmíru miliardy a většina z nich má měsíce. Pak 5 až 10 % z několika miliard je docela hodně. Navíc měsíce mohou vznikat i jinými způsoby.

Další spoluautoři: Zoltan Balog, James Muzerolle, Kate Y. L. Su a Erick T. Zouny (University of Arizona) a Valentin D. Ivanov (ESO, Chile).

Zdroj: www.spitzer.caltech.edu




O autorovi



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »