Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jsou měsíce jako náš výjimečné?

Jsou měsíce jako náš výjimečné?

Měsíc v úplňku. Foto: T.A. Rector, I.P. Dell'Antonio.
Měsíc v úplňku. Foto: T.A. Rector, I.P. Dell'Antonio.
Měsíce podobné našemu pozemskému Měsíci – vytvořené v období velkého bombardování – jsou ve vesmíru spíše výjimečné. Vyskytují se v planetárních soustavách nejvýše v 5 až 10 %. K těmto závěrům došli astronomové na základě nových pozorování kosmického dalekohledu Spitzer Space Telescope (NASA).

„Kdyby měsíc vznikl při mohutné srážce, všude kolem by měl být vyhozený prach,“ řekla Nadya Gorlova (University of Florida, Gainesville), vedoucí autorka nové studie, která byla publikována 20. listopadu v Astrophysical Journal. „Pokud by se tímto způsobem formovalo hodně měsíců, pak bychom pozorovali prach kolem mnoha hvězd - ale my jsme nic neviděli.“

moon_formation.jpg
Podle astronomů Měsíc vznikl asi 30 až 50 miliónů let po našem Slunci, kdy terestrické planety (kamenné planety podobné Zemi) začínaly mít dnešní podobu. Tehdy naše velmi mladá Země dostala „facku“ od tělesa velikosti Marsu, při které byl odtržen kus pozemského pláště – základ Měsíce. Další měsíce v naší Sluneční soustavě buď vznikaly současně se svou planetou nebo byly zachyceny gravitací planety.

Gorlova a její kolegové hledali důkazy srážek - prach kolem 400 hvězd starých asi 30 miliónů let - zhruba v tomto věku bylo našeho Slunce, když se vytvořil náš Měsíc. Zjistili, že jen 1 ze 400 hvězd je zahalena do hledaného prachu. Na základě množství pozorovaného prachu a času, který uplynul od měsíčního formování, vědci pak vypočítali, že pravděpodobnost tvoření „pozemských“ měsíců v solárním systému je nanejvýše 5 až 10 %.

„Nevíme, jestli kolize, které jsme byli svědkem u jedné hvězdy, skutečně povede k vytvoření měsíce. Pak by tato měsíční formování mohla být mnohem méně častá než ukazuje náš výpočet,“ řekl George Rieke (University of Arizona, Tucson), spoluautor studie.

Stejně jako náš Měsíc i kamenné planety se formují během velkého bombardování a všude kolem je prach. Podle současného názoru tento proces planetární „výstavby“ trvá v době asi od 10 do 50 miliónů let po narození hvězdy. Ale skutečnost, že Gorlova a její tým našel se srážkou pouze 1 hvězdu ze 400, ukazuje na to, že u hvězd starých 30 miliónů je většinou tvoření planet dokončeno.

„Astronomové pozorují u mladých hvězd rotující prachové disky více než 20 let,“ řekla Gorlova. „Ale ty hvězdy jsou obvykle tak mladé, že u nich převládá prach vzniklý při procesu formování planet. Hvězda, kterou jsme našli je starší. Je ve stejném věku, v jakém bylo naše Slunce, když skončilo tvoření planet a systému Země-Měsíc.“

Pro milovníky Měsíce nejsou všechny novinky špatné. A to i v případě, že budeme mluvit o „pozemských“ měsících, které vznikají při kolizích u kamenných planet typu Země. Astronomové věří, že těchto exoplanet jsou ve vesmíru miliardy a většina z nich má měsíce. Pak 5 až 10 % z několika miliard je docela hodně. Navíc měsíce mohou vznikat i jinými způsoby.

Další spoluautoři: Zoltan Balog, James Muzerolle, Kate Y. L. Su a Erick T. Zouny (University of Arizona) a Valentin D. Ivanov (ESO, Chile).

Zdroj: www.spitzer.caltech.edu




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »