Jupiter mění tvář i při pohledu menším dalekohledem
Autor: HST
Tmavé oblačné pásy Jupiteru jsou podle vědců tvořeny zmrzlými krystalkami čpavku, sloučeninami síry a fosforu. Na okraji tmavých oblačných pásů dochází ke střetu proudění v Jupiterově atmosféře, což dává vzniknout rozsáhlým rotujícím vírům podobným cyklonám či hurikánům na Zemi. Rychlost větru v těchto vírech je však podstatně vyšší než v nejničivějších hurikánech na Zemi. Nejznámějším vírem a snad i atmosférickým úkazem Jupiteru vůbec je tzv. Velká rudá skvrna, která překonává rekordy jak ve své velikosti, tak i v síle a délce trvání. Tato bouře leží na okraji výrazného rovníkového pásu na jižní Jupiterově polokouli. A právě ten koncem minulého roku zmizel z dohledu malých přístrojů.
Na zmizení pásu poprvé upozornil australský amatérský astronom Anthony Wesley. Dokázal tak mimo jiné, že pozemské pozorování planet malými přístroji, které může provádět i naprostý laik, vede i dnes, v době satelitů, dalekohledů na oběžné dráze Země nebo meziplanetárních sond, k nemalým objevům. Stačí mít jen trpělivost a trochu štěstí.
Jak se ukazuje, tmavé oblačné pásy na Jupiteru jsou něco podobného jako nízká oblačnost na Zemi. Jednou za čas je tato nízká oblačnost překryta vysokou a nějakou dobu trvá, než se vyšší oblačnost opět rozpustí. Je ovšem záhadou, jak zmiňuje Glenn Orton z Jet Propulsion Laboratory (NASA), jaktože vysoká oblačnost zakryla jen jižní rovníkový pás a nikoliv jeho bezprostřední okolí. Tento jev je navíc známý i z historie - podobně se tvář Jupiteru ukázala sondě Pioneer 10, která planetu snímala v roce 1973.
Autor: Paul Haese
Vzhledem k tomu, že tyto atmosférické jevy jsou pozorovatelné už dalekohledem nad cca 5 cm v průměru (samozřejmě větší přístroj ukáže více detailů), je měnící se "tvář" Jupiteru výzvou pro všechny pozorovatele. Jupiter je navíc v současné době dobře pozorovatelný již za večerního soumraku, takže je jedním z hlavních objektů během večerních pozorování na lidových hvězdárnách, jejichž přístrojové vybavení k pozorování tohoto jevu velmi dostačuje. Změny Jupiteru tak mohou pozorovat úplně všichni, jak astronomové, tak i pravidelní návštěvníci lidových hvězdáren.
Pakliže budete mít nějaké kvalitní fotografie či kresby Jupiteru v průběhu jeho proměny, určitě neváhejte a pošlete nám je do redakce astro.cz. Sejde-li se více snímků, vytvoříme fotogalerii. Své snímky (či kresby) zasílejte na info@astro.cz, nezapomeňte v mailu uvést potřebné informace jako jméno, místo pozorování, čas pozorování a technické údaje (dalekohled, fotoaparát). S vydařenými snímky samozřejmě můžete zkusit své štěstí v České astrofotografii měsíce.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Jupiter ztrácí svoji ozdobu (František Martinek)
[2] Spaceweather.com
[3] Obří Jupiter v dohledu (akce pardubické hvězdárny)
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
