Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Každoročně dopadne na Zemi více než 5000 tun kosmického prachu

Každoročně dopadne na Zemi více než 5000 tun kosmického prachu

Snímek z elektronového mikroskopu zachycuje mikrometeorit ze sněhu odebraného v oblasti Concordia
Autor: Cécile Engrand/Jean Duprat

Každý rok na naši planetu dopadá prach z komet a asteroidů. Tyto meziplanetární prachové částice prolétají naší atmosférou a dávají vzniknout úkazům lidově označovaným jako „padající hvězda“. Některé z nich dosáhnou zemského povrchu v podobě mikrometeoritů.

V rámci mezinárodního programu prováděli téměř 20 roků výzkum vědci z CNRS (Centre national de la recherche scientifique), Université Paris-Saclay a National museum of natural history za podpory Francouzského polárního institutu a zjistili, že každoročně dosáhne zemského povrchu 5 200 tun mikrometeoritů. Studie je dosažitelná od 15. dubna 2021 v časopise Earth & Planetary Science Letters.

Mikrometeority vždycky padaly na naši planetu. Tyto meziplanetární prachové částice z komet a asteroidů mají velikost od několika setin až po několik desetin milimetru. Prolétají skrz zemskou atmosféru a dopadají na zemský povrch.

Shromažďování a analýzu těchto mikrometeoritů během šesti expedic pod vedením CNRS vedl vědecký pracovník Jean Duprat. Pro výzkum obsadili v průběhu uplynulých dvou desetiletí místo poblíž francouzsko-italské stanice Concordia (Dome C), která se nachází 1 100 km od pobřeží Adélia Land v srdci Antarktidy. Oblast Dome C je ideálním místem sběru z důvodu absence pozemského prachu.

Sběr mikrometeoritů v regionu centrální Antarktidy v roce 2002 Autor: Jean Duprat/Cécile Engrand/CNRS Photothèque
Sběr mikrometeoritů v regionu centrální Antarktidy v roce 2002
Autor: Jean Duprat/Cécile Engrand/CNRS Photothèque
Tyto expedice shromáždily dostatek mimozemských částic (o rozměrech 30 až 200 mikrometrů) ke změření jejich ročního toku, který koresponduje s hmotností přírůstku na Zemi na čtvereční metr za rok.

Jestliže jsou tyto závěry aplikovány na celou planetu, pak celkový tok mikrometeoritů představuje 5 200 tun za rok. To je hlavní zdroj mimozemské hmoty na naší planetě, daleko před mnohem většími objekty, jako jsou meteority, pro které je tok hmoty menší než 10 tun za rok.

Porovnání toku mikrometeoritů s teoretickými předpoklady potvrzuje, že většina mikrometeoritů pravděpodobně pochází z komet (80 %) a zbytek má původ v asteroidech. To je cenná informace k lepšímu porozumění úloze, kterou hrály tyto meziplanetární prachové částice při zásobování mladé Země vodou a uhlíkatými molekulami.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Spad mikrometeoritů na Zemi, Mikrometeority


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »