Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kdo objevil planetu Uran?

Kdo objevil planetu Uran?

Planeta Uran na snímku z kosmické sondy Voyager 2
Autor: NASA/JPL-Caltech

Pokud máte opravdu dobrý zrak a můžete se v noci postavit na místo, kde neexistuje světelné znečištění, můžete být schopni spatřit planetu Uran i bez dalekohledu. Avšak nestačí jen správné pozorovací podmínky, ale musíte také přesně vědět, kterým směrem se dívat – v které části oblohy se planeta mezi hvězdami nachází. Několik tisíc roků učenci i astronomové pozorovali vesmír právě tak – pouhým okem. Mnozí z nich planetu Uran spatřili. Avšak vzhledem k tomu, že se jevila jako nepatrná malinká světelná tečka, všichni se domnívali, že se jedná o hvězdu.

Až koncem 18. století bylo zaznamenáno první pozorování, podle kterého byl Uran rozpoznán jako existující planeta. Došlo k tomu 13. března 1781, když britský astronom Sir William Herschel pozoroval planetu dalekohledem vlastní výroby. Od tohoto okamžiku byla planeta Uran uznávána jako sedmá planeta a jako třetí obří plynná planeta ve Sluneční soustavě.

Pozorování před 18. stoletím

Pro první zaznamenaný případ polohy Uranu vůči hvězdám noční oblohy, jak se domníváme, se musíme vrátit zpět v čase do období klasické antiky. V průběhu 2. století před naším letopočtem Hipparchos – řecký astronom, matematik a zakladatel trigonometrie – podle všeho zaznamenal planetu Uran ve svém katalogu hvězd (dokončeném v roce 129 před naším letopočtem).

Tento katalog hvězd byl později zahrnut do Ptolemaiova Almagestu, který se stal rozhodujícím zdrojem pro islámské astronomy a pro učence středověké Evropy po dobu více než tisíce roků. V průběhu 17. a 18. století byly provedeny četné záznamy o spatření Uranu astronomy, kteří jej rovněž katalogizovali jako hvězdu.

Jedním z nich byl anglický astronom John Flamsteed, který v roce 1690 pozoroval „objekt“ v šesti případech a katalogizoval jej jako hvězdu v souhvězdí Býka (Taurus) s označením 34 Tauri. V polovině 18. století francouzský astronom Pierre Lemonnier pořídil dvanáct záznamů pozorování a rovněž označil planetu Uran za hvězdu. Stalo se to dříve než 13. března 1781, kdy ji William Herschel pozoroval ze svého zahradního domu v Bathu, kdy byla prvně odhalena povaha objektu a určeno, že se jedná o novou planetu.

Herschelův objev

Porovnání velikosti Uranu a naší Země Autor: NASA
Porovnání velikosti Uranu a naší Země
Autor: NASA
V inkriminovaný večer – 13. března 1781 – William Herschel prováděl mapování oblohy pomocí svého dalekohledu: především hledal dvojhvězdy. Jeho první zpráva o objevu nového objektu byla zaznamenána 26. dubna 1781. Herschel jej nejprve vylíčil jako „mlhavou hvězdu nebo možná kometu“, ale později ustálil svůj názor na tom, že se jedná o kometu, protože se projevovala změnami své polohy mezi hvězdami.

Když Herschel prezentoval svůj objev v Královské společnosti (Royal Society), podporoval tuto teorii o kometě, avšak také ji přirovnával k planetě. Zpráva byla zaznamenána v časopise Journal of the Royal Society and Royal Astronomical Society při příležitosti jeho prezentace.

Zatímco Herschel se i nadále domníval, že to, co pozoroval, byla kometa, jeho objev podnítil debatu v astronomické společnosti o tom, co ve skutečnosti představovalo těleso pojmenované jako Uran. V té době astronomové jako Johann Elert Bode dospěli k závěru, že se jedná o planetu, a to na základě její téměř kruhové dráhy. V roce 1783 i samotný Herschel uznal, že se jedná o planetu.

Pojmenování

William Herschel Autor: wikipedia
William Herschel
Autor: wikipedia
Protože William Herschel žil v Anglii, původně chtěl nově objevenou planetu pojmenovat po svém mecenáši, králi Jiřím III. (King George III.). Přesněji řečeno chtěl ji pojmenovat Georgium Sidus (což je latinské označení pro „hvězda krále Jiřího“). Ačkoliv se jednalo o známé jméno ve Velké Británii, mezinárodní společnost astronomů tomu příliš nakloněna nebyla a chtěla pokračovat v historickém precedentu pojmenovávání planet podle starověkých řeckých a římských bohů.

V souladu s tímto požadavkem Johann Elert Bode navrhnul ve vědeckém pojednání z roku 1782 pojmenování Uran. Protože nová planeta byla objevena za drahou Jupitera a Saturna, její jméno se zdálo velmi vhodné. V následujícím století byla objevena planeta Neptun, poslední mezi osmi oficiálními planetami, které jsou v současné době uznávány Mezinárodní astronomickou unií IAU. A ve dvacátém století astronomové objevili Pluto a další planetky v místě Kuiperova pásu. Proces objevování planet trval dlouho a pravděpodobně bude pokračovat i nadále.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: William herschel, Planeta Uran


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »