Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kolik měsíců měla Venuše?

Kolik měsíců měla Venuše?

Radarový snímek povrchu Venuše pořízený sondou Magellan Autor: NASA/JPL
Radarový snímek povrchu Venuše pořízený sondou Magellan
Autor: NASA/JPL
Kolem planet ve Sluneční soustavě obíhají v některých případech až desítky známých měsíců. Většina z nich je bez jakékoliv atmosféry (jako například náš Měsíc), některé mají dokonce vlastní hustou atmosféru (Saturnův měsíc Titan). Nejvíce měsíců obíhá kolem dvou největších planet – Jupitera a Saturnu – zatímco kolem Marsu krouží dva malé satelity připomínající asteroidy. Ale jak je to s Venuší, která je stejně velká jako Země?

Jak víme, kolem Venuše neobíhá v současné době žádný známý měsíc. Společně s Merkurem představují jediné dvě planety, které nevlastní žádné přirozené satelity. Odpověď na tuto jednoduchou otázku hledají astronomové, zkoumající Sluneční soustavu, již několik desetiletí.

Astronomové mají tři možná vysvětlení, jak planety mohly získat měsíc či měsíce. Jednou z možností je jejich „zachycení“ při přiblížení k planetě, což je podle astronomů případ planety Mars, která zachytila své měsíce Phobos a Deimos. Druhou možností je srážka planety s jiným objektem, kdy se ze vzniklých fragmentů zformoval dohromady budoucí měsíc – to je nejpravděpodobnější teorie vysvětlující vznik Měsíce doprovázejícího Zemi. Třetí možností je vznik měsíců v důsledku probíhající akrece hmoty ve Sluneční soustavě, přičemž měsíce vznikly podobným způsobem jako jejich planety.

Snímek Venuše pořízený sondou Pioneer Venus Autor: NASA/JPL/Caltech
Snímek Venuše pořízený sondou Pioneer Venus
Autor: NASA/JPL/Caltech
S ohledem na množství materiálu kroužícího v mladé Sluneční soustavě je pro některé astronomy zcela překvapivé, že kolem Venuše dnes neobíhá žádný měsíc. Snad jej měla alespoň v dávné minulosti. V roce 2006 Alex Alemi a David Stevenson z California Institute of Technology prezentovali na schůzi Americké astronomické společnosti teorii, že Venuše mohla být dvakrát zasažena velkým kamenným tělesem.

„S největší pravděpodobností byla Venuše bombardována brzy po svém vzniku a na oběžné dráze kolem planety se zformoval z vyvrženého materiálu satelit (podobným způsobem jako u Země). Vytvořený měsíc se pozvolna vzdaloval po spirále směrem od planety v důsledku slapových sil. Podobně i náš Měsíc se od Země pomalu vzdaluje,“ uvedli astronomové.

„Nicméně po necelých 10 miliónech roků Venuše zažila druhý obrovský náraz, jak vyplývá z počítačových modelů. Druhý impakt se uskutečnil v protisměru vzhledem k rotaci Venuše, což způsobilo změnu směru otáčení planety,“ říká Alex Alemi. „Opačná rotace Venuše měla za následek, že se měsíc začal přibližovat zpět k planetě, až nakonec došlo k jeho pádu na povrch Venuše v důsledku dramatického osudového setkání.“

Mohou existovat i jiná vysvětlení, avšak zjistit, které je nejpravděpodobnější, o to se snaží astronomové již dlouho, a proto mají zájem znovu detailně prostudovat planetu Venuši. Získání odpovědi na tuto otázku nás přitom může naučit mnohem více o vzniku celé naší Sluneční soustavy.

Zdroj: www.universetoday.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »