Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kolik vody se nachází na tělesech Sluneční soustavy?

Kolik vody se nachází na tělesech Sluneční soustavy?

Modrá planeta při pohledu z vesmíru
Autor: NASA

Při pohledu z vesmíru na hladinu oceánu to vypadá, že Země je téměř celá zaplavená vodou. Avšak naše rodná planeta je téměř pouští v porovnání s některými dalšími tělesy Sluneční soustavy, pokud jde o celkové množství kapalné vody na Zemi vzhledem k její velikosti. Například Jupiterův měsíc Europa, který je dokonce menší než náš Měsíc a je pokryt silnou ledovou kůrou. Na základě výzkumů Europy kosmickými sondami však bylo zjištěno, že obsahuje asi dvakrát více vody než Země. Dokonce i maličké Pluto může mít oceán téměř tak velký, jako má naše planeta.

Steve Vance, planetolog z Jet Propulsion Laboratory, NASA, se pokusil v průběhu několika let o detailní určení objemu vody v oceánech různých těles. Zohlednil odhadované hodnoty tloušťky ledové pokrývky a hloubky oceánů na jednotlivých tělesech v celé Sluneční soustavě. Vypočítal přibližné hodnoty objemu vody, která na nich může existovat. K vytvoření připojeného obrázku použil Steve Vance data z různých zdrojů. Graf porovnává pravděpodobné objemy kapalné vody ve známých oceánech na devíti tělesech včetně naší planety.

Množství vody na tělesech Sluneční soustavy Autor: Steve Vance; NASA/JPL-Caltech; NOAA
Množství vody na tělesech Sluneční soustavy
Autor: Steve Vance; NASA/JPL-Caltech; NOAA
Množství vody je vyjádřeno v jednotkách pojmenovaných zettalitr (ZL). Jeden zettalitr odpovídá 1 000 000 000 000 000 000 000 litrů, což je jedna miliarda kilometrů krychlových. Podle National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) obsahuje Země zhruba 1,335 zettalitrů vody. Jednotlivá tělesa Sluneční soustavy byla v připojeném obrázku seřazena podle množství přítomné vody od nejmenšího množství po největší, a to následovně: Enceladus, Triton, Dione, Pluto, Země, Europa, Kallisto, Titan a Ganymed.

Ganymed, největší měsíc planety Jupiter, je nejvodnatějším tělesem ve Sluneční soustavě z následujícího důvodu: ohromujících 69 % jeho celkového objemu může představovat kapalná voda, které obsahuje více než jiná tělesa uvedeného seznamu.

Mimas, měsíc planety Saturn, a Ceres – největší těleso uvnitř pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem – mohou rovněž vlastnit pod povrchem vodní oceán. Avšak vědci si nejsou jisti, jak velké mohou být tyto oceány, pokud vůbec existují. K upřesnění těchto poznatků budou nutné další výzkumy pomocí kosmických sond.

NASA v současné době plánuje misi k Europě, měsíci planety Jupiter, s cílem uskutečnit mimořádně detailní zmapování tělesa a další výzkumy. Projekt Europa Clipper by měl být realizován v letech 2022 až 2025. Vědci doufají, že sonda pomůže přesněji odhadnout velikost vodního oceánu měsíce a opakovaně „ochutnávat a čichat“ složení vodních výtrysků stříkajících z jejího povrchu. Uvažuje se také o realizaci přistávacího modulu pro Europu.

Evropská kosmická agentura ESA plánuje podobnou expedici s názvem Jupiter Icy Moons Explorer (JIMO), která by měla být vypuštěna v roce 2022. K Jupiteru dolétne v roce 2030. Mise počítá se dvěma průlety kolem Europy a s osmiměsíčním pobytem na oběžné dráze kolem měsíce Ganymed.

Sondy by mohly přispět k objevu prvních signálů primitivního života ve vzdálenosti stovek miliónů kilometrů od Země.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] businessinsider.com.au

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Voda ve Sluneční soustavě, Voda


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »