Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kosmická sonda CASSINI - ohlédnutí za Jupiterem

Kosmická sonda CASSINI - ohlédnutí za Jupiterem

Jupiter_south.jpg
Přesto, že se sonda CASSINI intenzivně věnuje od poloviny roku 2004 výzkumu planety Saturn, byly nyní publikovány detailní mapy planety Jupiter, vytvořené na základě fotografií, které v roce 2000 pořídila právě sonda CASSINI. Ta prolétla kolem Jupitera při uskutečnění gravitačního manévru během své cesty k Saturnu. Při průletu kolem největší planety Sluneční soustavy sonda pořídila řadu kvalitních fotografií, a to i přesto, že prolétla ve vzdálenosti 9,72 miliónu km nad oblačností planety. Z těchto fotografií byly sestaveny zatím nejpodrobnější mapy planety Jupiter.

Tato barevná mapa byla sestavena z fotografií, pořízených úzko-úhlou kamerou na palubě sondy CASSINI ve dnech 11. a 12. prosince 2000. Byla tak získána doposud nejpodrobnější mapa obou polokoulí Jupitera, jaké se kdy podařilo sestavit. Nejmenší viditelné detaily mají rozměr 120 km (je třeba si uvědomit, že rovníkový průměr planety Jupiter je 142 984 km).

Mapa jižní polokoule Jupitera (viz obrázek v úvodu článku) je složena z 36 fotografií. Mapy obou polokoulí Jupitera byly získány na základě fotografií, které byly pořizovány každou hodinu (po dobu 9 hodin) tak, jak Jupiter rotoval před objektivem kamery. Ačkoliv byla data získána ve dvou barvách - na vlnových délkách 750 nm (blízké infračervené záření) a 451 nm (modré světlo) - barevné podání mapy odpovídá tomu, jak bychom planetu Jupiter viděli na vlastní oči.

Mapa ukazuje rozmanitost barevného podání oblačnosti včetně paralelních hnědočervených a bílých pásů a pruhů. Rozlišíme také Velkou rudou skvrnu (GRS - Great Red Spot), četné vířivé chaotické oblasti, bílé oválné skvrny a mnoho malých vírů. Četná oblaka jsou soustředěna v pruzích a vlní se působením silných větrů a vlivem turbulencí. Modrošedé oblasti podél severního okraje centrálního jasného pásu jsou rovníkové "horké skvrny", tj. meteorologické systémy, které objevila americká kosmická sonda GALILEO, zkoumající planetu Jupiter v letech 1996 až 2003.

Malé jasné skvrny s oranžovým lemováním severně od rovníku jsou světelné projevy místních bouřek. Polární oblasti jsou bez viditelných detailů, protože sonda CASSINI pozorovala tyto oblasti pod velkým úhlem a přes silnou vrstvu atmosférické mlhy.

Mapy jednotlivých polokoulí jsou zhotoveny v tzv. polární stereografické projekci, kde severní nebo jižní pól leží uprostřed mapy a rovník je znázorněn jako kružnice po obvodu mapy. Publikovaný obrázek v titulu článku představuje jižní polokouli Jupitera.

Jednotlivé mapy jižní a severní polokoule planety Jupiter ve velkém rozlišení si můžete prohlédnout na těchto internetových adresách: jižní a severní polokoule.

Pokud máte raději klasickou mapu planety ve válcové projekci, potom klikněte na tento odkaz mapy Jupitera.

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »