Kosmický cukr - klíč ke vzniku primitivního života
Pomocí radioteleskopu astronomové detekovali rádiové záření 8atomové molekuly cukru (tzv. glykolaldehyd) v prachoplynném oblaku Sagittarius B2. Takováto oblaka, která mívají průměry několika světelných let, slouží jako stavební materiál pro formování hvězd a planet. Astronomové objevili již v roce 2000 stejné molekuly rovněž v teplejší oblasti téhož oblaku, avšak nová pozorování naznačují, že cukr existuje i za extrémně nízkých teplot - pouhých 8 stupňů nad absolutní nulou (8 K, tj. -265 °C), což je teplota, za které ustává veškerý pohyb prakticky všech molekul.
Glykolaldehyd se skládá ze dvou atomů uhlíku, dvou atomů kyslíku a čtyř atomů vodíku; je označován jako dvou-uhlíkový cukr. Glykolaldehyd může reagovat s 3uhlíkovým cukrem, přičemž vzniká 5uhlíkový cukr označovaný jako ribóza. Molekuly ribózy vytvářejí nosnou konstrukci pro jednotlivé molekuly nukleokyselin DNA a RNA, které jsou nositeli genetického kódu živých organismů.
Na Zemi probíhá většina chemických reakcí za přítomnosti kapalné vody. V kosmickém prostředí jsou podmínky zcela odlišné, a proto většina molekul vzniká na povrchu či pod povrchem nepatrných zrníček prachu. Podle tohoto scénáře malé molekuly, jako je voda, formaldehyd, metan, čpavek, oxid uhličitý, metanol apod. pokrývají povrchy prachových zrníček v prachoplynných oblacích, nebo se nacházejí uvnitř zrníček prachu. Když rázová vlna, která iniciovala stlačování hmoty a nastartovala proces formování hvězdy, vzájemné srážky prachových zrníček poskytují dostatečné množství energie ke vzájemnému spojování molekul: z jednoduchých vznikají molekuly složitější. Přestože jsou chemické procesy na Zemi a v kosmickém prostředí odlišné, výsledky mohou být podobné.
Proces vzniku planetárních systémů je "horký" proces a všechny organické molekuly jsou při něm s největší pravděpodobností zničeny. Avšak tato studie ukazuje, že podobné molekuly mohou vznikat i ve velmi studených oblastech, kterými prochází rázová vlna. Takovéto podmínky mohou existovat ve vnějších oblastech mladých planetárních soustav. A právě v těchto oblastech vznikají komety, které mohou tyto molekuly přenášet mezi jednotlivými planetárními soustavami. Případná srážka s kometou či průchod jejím ohonem může "zasadit" na mladou planetu prebiotický materiál, umožňující vznik života.
Zdroj:spaceflightnow.com
Převzato:Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
