Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kosmický grafitový umělec

Kosmický grafitový umělec

enceladus_i.jpg
Šestý největší Saturnův měsíc Enceladus je podle astronomů z univerzity ve Virginii i dalších institucí „kosmickým grafitovým umělcem“.

Enceladus je tvořen převážně ledem - hustota pouhých 1600 kg/m3 a průměrná teplota 51 K (-222 °C). Enceladus je těleso s největší odrazivostí ve Sluneční soustavě (albedo 99%). Na jeho povrchu jsou dobře pozorovatelné mohutné gejzíry ledových částeček, které „chrlí“ do svého okolí.

enceladus_ringe.jpg
Prstenec, který Enceladus z ledových částeček vytváří kolem Saturna, je znám jako prstenec E. Přinejmenším 11 dalších měsíců má svou oběžnou dráhu uvnitř tohoto prstence a jsou neustále vystavovány vysokorychlostním srážkám s Enceladovým ledovým mrakem (včetně samotného měsíce Enceladus). Rychlost vzájemných střetů může být až několik km/s. (Snímek pořídila sonda Cassini, 9. září 2006 ze vzdálenost 66 000 km s rozlišením 396 m/pixel. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute)

„Enceladovo umění spočívá v tom, že stále mění povrchy ostatních měsíců, které obíhají uvnitř tohoto krásného víření ledových částeček z měsíce,“ řekla Anna Verbiscerová (University of Virginia). „Enceladus nazýváme grafitový umělec, protože je schopen změnit vzhled dalších měsíců." (Práce byla publikována 9. února 2007 v Science.)

„Dlouho jsme se ptali, proč jsou měsíce poblíž prstence E tak jasné, když nejsou geologicky aktivní jako Enceladus?“, řekla Verbiscerová. Odpověď je jednoduchá – jejich povrch je pokryt ledovými částečkami z Encelada. A ještě dodala, že Enceladus je zajímavý i pro astrobiology, protože pod povrchem může být kapalná voda a teoreticky by tam mohly být i jednoduché mikroorganismy.

Pro planetární astronomy je Enceladus zajímavý zejména proto, že je geologicky aktivní. Se svým průměrem asi 500 km je Enceladus téměř 7krát menší než náš Měsíc. Ale není jako náš Měsíc. Povrch Encelada ustavičně mění gejzíry, chrlící led a kapalnou vodu („ledový vulkanismus“). Důvodem bude pravděpodobně teplo a tlak hluboko uvnitř tělesa. Spouštědlem mohou být i slapové síly Saturna a dalších měsíců.

enceladus.jpg
Povrch měsíce je pokryt ledem a je poměrně mladý, možná méně než 100 milionů let. Tektonická struktura v oblasti jižního pólu se podle svého vzhledu nazývá „tygří drápy“ („tiger stripe“). Trhliny jsou zdrojem ledových „chocholů“, z nichž je materiál uvolňován a uniká na oběžnou dráhu, vytváří „vlečku“, hromadí se a vzniká dobře pozorovatelný oblačný prstenec kolem Saturna. (Snímek v nepravých barvách pořídila sonda Cassini 9. března 2005 ze vzdálenost 4 300 až 31 800 km s rozlišením až 90 m/pixel. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute)

Enceladus je podle římské i řecké mytologie obr, který je odpovědný za oheň sopky Etny na Sicílii. „Je to velmi příhodný název, protože Enceladus je geologicky aktivní a vyvrhuje ven ledové částečky ze svého jižního pólu,“ řekla Verbiscerová. „Ale jeho vliv je značně rozsáhlý, protože má schopnost změnit vzhled svých sousedních měsíců.“

Z více než 56 dnes známých Saturnových měsíců je Enceladus 6. největším. Objevil ho v roce 1789 britský astronom William Herschel (1738-1822).

Obrázek:
Snímek měsíce Enceladus ve falešných barvách pořídila sonda Cassini 17. února 2005 ze vzdálenosti 321 000 km. Výtrysky ledových částeček sahají až stovky km do prostoru nad jižním pólem tohoto aktivního měsíce. Rozlišní je 1,8 km/pixel. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute
Další obrázky Encelada na adrese: photojournal.jpl.nasa.gov

Zdroj: www.spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »