< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Lednové bolidové překvapení
Jakub Koukal Vytisknout článek

Lednové bolidové překvapení

Obr. 2: Souhrnný snímek bolidu 20240128_201740, pořízený kamerou Valašské Meziříčí SW.
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.

Nízká meteorická aktivita, která začíná po konci aktivity meteorického roje Quadrantid na začátku ledna, neznamená v žádném případě, že jsou pozorovatelé ochuzeni o jasné bolidy. Právě naopak, období tzv. „jarní díry“ bývá prakticky každý rok bohaté na jasné bolidy. Při pohledu na statistiku poměru počtu bolidů a běžných meteorů zjistíme, že toto období není výjimečné absolutním počtem jasných bolidů, ale právě tímto poměrem. A každá taková událost je pak na pozadí nízkých pozorovaných počtů meteorů velmi výrazná. Nejinak tomu bylo i během pozdního večera 28. 1. 2024, kdy severovýchodně od Olomouce proletěl oblohou další jasný bolid.

Jasný bolid byl pozorován jen několik dní pro předpovězeném vstupu planetky 2024 BX1 do atmosféry Země (21. 1. 2024 v 0h33m UT), kterou objevil Krisztián Sárneczky necelé tři hodiny před vstupem. Tento velmi jasný bolid poskytl úchvatné divadlo zvláště obyvatelům východního Německa v okolí Berlína, kde již byly objeveny i fragmenty, které přežily průlet atmosférou. Pozorovaný bolid večer 28. 1. 2024 tak navazuje na tři jasné bolidy, který byly zaznamenány 27. 12. 2023 během jednoho večera, bolidy 9. 1. 2024 po půlnoci a 10. 1. 2024 večer a konečně také na výše zmíněný vstup planetky 2024 BX1, který ovšem svým rozsahem a jasností ostatní zmíněné události výrazně převyšoval.

Bolid, který proletěl severovýchodně od Olomouce po deváté hodině večerní 28. 1. 2024, byl zaznamenán stanicemi sítě CEMeNt (Central European MetEor NeTwork). Průlet bolidu byl zaznamenán šesti kamerami sítě CEMeNt, přičemž dvě z nich byly spektroskopické. Záznam spektra bolidu ze spektrografů na Hvězdárně Valašské Meziříčí je velmi důležitý, protože nám poskytuje velké množství informací o chemickém složení tělesa. Z dostupných dat z kamer sítě CEMeNt byla vypočítána dráha bolidu v atmosféře a také dráha tělesa ve Sluneční soustavě.

Video pozorování bolidu – stanice sítě CEMeNt

Bolid 20240128_201740 byl zaznamenán kamerami sítě CEMeNt dne 28. 1. 2024 ve 20h17m40,7 ± 0,1s UT. V rámci sítě CEMeNt (Central European MetEor NeTwork) byl bolid zaznamenán přímo na čtyřech širokoúhlých kamerách (Obr. 1–4). Záznam letu bolidu je k dispozici ze stanic Valašské Meziříčí SW a NW (CZ, Hvězdárna Valašské Meziříčí), Ždánice E (CZ, Hvězdárna Ždánice) a Partizánske NW (SK, Hvezdáreň Partizánske). Kromě těchto stanic bylo zaznamenáno spektrum průletu bolidu dvojicí spektrografů na Hvězdárně Valašské Meziříčí, které je klíčové pro zjištění chemických vlastností tělesa.

Obr. 1: Souhrnný snímek bolidu 20240128_201740, pořízený kamerou Valašské Meziříčí NW. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. Obr. 2: Souhrnný snímek bolidu 20240128_201740, pořízený kamerou Valašské Meziříčí SW. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o.
Obr. 3: Souhrnný snímek bolidu 20240128_201740, pořízený kamerou Ždánice E. Autor: Hvězdárna Ždánice Obr. 4: Souhrnný snímek bolidu 20240128_201740, pořízený kamerou Partizánske NW. Autor: Hvezdáreň Partizánske

Atmosférická dráha, radiant a heliocentrická dráha bolidu

Pro výpočet atmosférické dráhy bolidu a dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě byly použity nahrávky pořízené ze stanic Valašské Meziříčí SW, NW a Ždánice E. Záznam z těchto stanic byl proveden programem UFOCapture, zpracování záznamu v programu UFO Analyzer a výpočet atmosférické a heliocentrické dráhy v programu UFO Orbit. Průmět počátku atmosférické dráhy se nacházel na souřadnicích N49,5453° E17,5870° poblíž obce Loučka (CZ) u Lipníka nad Bečvou, výška meteoru v tomto okamžiku činila 100,0 km nad povrchem Země. Průmět konce atmosférické dráhy se nacházel na souřadnicích N49,7802° E17,2697° poblíž obce Řídeč (CZ) u Šternberka, výška meteoru v tomto okamžiku činila 63,5 km nad povrchem Země (Obr. 5). Bolid dosáhl absolutní jasnosti -5,4m a během 2,5 s letu urazil v atmosféře Země vzdálenost 50,7 km. Vzhledem k počáteční hmotnosti tělesa a také vzhledem ke koncové výšce atmosférické dráhy není možné, aby fragmenty tělesa dopadly na povrch Země v podobě meteoritů.

Obr. 5: 2D projekce celé atmosférické dráhy bolidu 20240128_201740 na povrch Země. Autor: Jakub Koukal Obr. 6: Projekce dráhy bolidu 20240128_201740 ve Sluneční soustavě do roviny ekliptiky, včetně vlivu decelerace. Autor: Jakub Koukal

Těleso vstoupilo do atmosféry Země pod úhlem 45,85°, rychlost před vstupem do atmosféry byla 20,95 km/s. Jednalo se tedy o poměrně pomalý bolid, geocentrická rychlost meteoroidu byla 17,56 km/s. Těleso patřilo do komplexu delta Leonid, k meteorickému roji jižních delta Leonid (SDL, IAU MDC 0113). Před vstupem do atmosféry se těleso pohyboval po protáhlé dráze (Obr. 6) s poměrně vysokou excentricitou (0,658), nízkým sklonem k rovině ekliptiky (6,36°) a periheliem těsně za oběžnou dráhou Venuše (0,7291).

Fyzikální vlastnosti meteoroidu

Obr. 7: Souhrnný snímek spektra bolidu 20240128_201740 ze spektrografu VM SPNW (rozlišení 0,47 nm/px). Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.
Obr. 7: Souhrnný snímek spektra bolidu 20240128_201740 ze spektrografu VM SPNW (rozlišení 0,47 nm/px).
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.

Pro odhad počáteční hmotnosti tělesa a jeho dalších fyzikálních vlastností lze v případě bolidu 20240128_201740 vycházet z heliocentrických dráhových elementů, atmosférické dráhy, z chemických vlastností získaných z analýzy spektra bolidu ze spektrografu Valašské Meziříčí SPNW (Obr. 7) a také ze spektrografu s vysokým rozlišením, který je orientován stejným směrem a je v současné době v testovacím provozu (Obr. 8). Pro počáteční zjištění parametrů heliocentrické dráhy meteoroidu byl počítán Tisserandův parametr dráhy ve vztahu k Jupiteru. V závislosti na hodnotě Tisserandova parametru, sklonu dráhy a vzdálenosti afélia lze tělesa rozdělit do 4 skupin. Bolid 20240128_201740 má hodnotu Tisserandova parametru TPJ = 3,399, bolid podle tohoto členění patří do skupiny AST, tedy do skupiny meteoroidů s asteroidálním původem. Nicméně podle parametru KB (6,693), který je funkcí vlastností materiálu a povrchové teploty, patří do skupiny běžných krátkoperiodických kometárních těles.

Obr. 8: Souhrnný snímek spektra bolidu 20240128_201740 ze spektrografu VM SPNW (rozlišení 0,25 nm/px). Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.
Obr. 8: Souhrnný snímek spektra bolidu 20240128_201740 ze spektrografu VM SPNW (rozlišení 0,25 nm/px).
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.
Podle parametru PE (-5,363) pak bolid patří rovněž do skupiny běžných krátkoperiodických kometárních těles. S využitím parametrů, které charakterizují tvar, rychlost a další vlastnosti tělesa, bylo možné provést výpočet počáteční hmotnosti tělesa. Paralelně s výpočtem dynamické vstupní hmotnosti md byl proveden výpočet fotometrické vstupní hmotnosti mf. Počáteční dynamická hmotnost meteoroidu před vstupem do atmosféry Země tedy byla 0,21 kg (md). Výpočet fragmentační pevnosti meteoroidu vychází z rovnosti dynamického tlaku a pevnosti tělesa jako celku v okamžiku rozpadu meteoroidu. Parametry modelu atmosféry v dané výšce rozpadu jsou počítány podle modelu NRLMSISE-00 (2002). Okamžik rozpadu (fragmentace) tělesa byl určen z průběhu hodnot absolutní jasnosti bolidu ze stanice Valašské Meziříčí SW. Fragmentační pevnost hlavní části tělesa je 0,018 MPa, což řadí těleso do skupiny spíše křehkých kometárních těles. Zjištěna mineralogická hustota tělesa (1,10 g/cm3) rovněž naznačuje, že v případě bolidu 20240128_201740 se jednalo o těleso patřící do skupiny těles kometárního původu.

Poděkování

Poděkování patří všem operátorům a majitelům stanic sítí CEMeNt. Poděkování dále patří všem zainteresovaným institucím za podporu aktivit a růstu sítě. Projekt RPOS (Rozvoj přeshraniční observační sítě) byl spolufinancován z programu Fond malých projektů programu Interreg V-A Slovenská republika – Česká republika 2014 – 2020, kód výzvy 5/FMP/11b, reg. č. CZ/FMP/11b/05/058. Projekty KOSOAP (Kooperující síť v oblasti astronomických odborně-pozorovatelských programů) a RPKS (Rozvoj přeshraniční kooperující sítě pro odbornou práci a vzdělávání) byly realizovány hvězdárnami Valašské Meziříčí (ČR) a Kysucké Nové Mesto (SR) v kooperaci se SMPH (Společnost pro MeziPlanetární Hmotu). Projekty byly spolufinancovány z Fondu mikroprojektů Operačního programu příhraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007–2013. Projekt nákupu a provozu spektroskopických kamer s vysokým rozlišením je částečně dotován Programem pro regionální spolupráci AV ČR, reg. č. R200402101 a grantem APVV-0517-12 (FMFI UK). Na pořízení přístrojové techniky umístěné na Hvězdárně Valašské Meziříčí, p. o., přispěly také společnosti DEZA, a. s., a CS CABOT, spol. s r. o.




O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz

Další články autora (46)

Štítky: Hvězdárna Valašské Meziříč, CEMENT, Bolid

50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »