Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Letní novinky z Marsu v podání Curiosity

Letní novinky z Marsu v podání Curiosity

Sol 1031: Rozhraní dvou typů usazenin
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

V následujícím článku se ohlédneme za aktuálním děním v kráteru Gale na Marsu, kde operuje marsovská vědecká laboratoř známá jako vozítko Curiosity. Co aktuálně robot zkoumá, jaké obrázky stály za vidění? Aktuálně jsou zde dva úplně odlišné druhy usazených hornin, ale není to tak dlouho, co vozítko potkalo kameny patřící mezi vzácné vyvřeliny a to má zajímavé důsledky na pohled do historie Marsu. Na závěr nebudou chybět snímky Slunce z Marsu a rozhodně stojí za vidění.

Dva různé typy hornin

Oblast, ve které se vozítko pohybuje, je z geologického pohledu zajímavá tím, že se zde stýkají dva různé typy hornin. S tím jak se Mars vynořil na pozemské obloze ze záři Slunce, mohly být naplno obnoveny operace vozítek na Marsu. Curiosity proto obnovila popojíždění a výzkum těchto hornin.

Dva různé typy hornin v lokalitě Marias Pass na Marsu Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Dva různé typy hornin v lokalitě Marias Pass na Marsu
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Odlišné složení naznačuje i odlišnou historii místa Marias Pass, kde se rover nyní nachází. První tvoří světlé, velmi jemně zrnité horniny jílovitého původu, podobné těm, které Curiosity zkoumala v oblasti Pahrump Hills. Druhý typ hornin tvoří tmavší jemně vrstevnatý pískovec.

Detail pískovce v kameni nazvaném Big Arm v lokalitě Marias Pass Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Detail pískovce v kameni nazvaném Big Arm v lokalitě Marias Pass
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Podobný styk dvou odlišných hornin naznačuje něco o prostředí v dávné minulosti, v kterém vznikaly. Navíc někdy mezi nimi může být jasně viditelná hrana, jindy je přechod pozvolnější. Zajímavý je i detailní snímek pískovce mikroskopickou barevnou kamerou MAHLI. Na snímku vidíme jednak krásně zakulacená zrnka, která musela putovat delší dobu, než se ohladila a mezi nimi ostře ohraničená zrníčka. Dobře je to vidět na přiloženém obrázku, pořízeném z kamery na robotické paži. Jde o detail, jakoby pohled pod lupou.

Curiosity naznačuje, že na Marsu jsou horniny primitivní kontinentální kůry

Čerstvou novinkou je, že v kráteru Gale byly objeveny horniny, které připomínají podobné, které se nachází v zemské kontinentální kůře. Přístroj ChemCam se totiž zaměřil laserovým paprskem na světlé kameny a objevil zde podobné složení, jako mají granitické horniny (granit = žula) pevninské zemské kůry. Mohlo by to znamenat objev něčeho, co by se dalo na Marsu nazvat jednoduchou pevninskou kůrou.

Granitické vyvřeliny na Marsu v kráteru Gale Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Granitické vyvřeliny na Marsu v kráteru Gale
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Jak uvádí Roger Wiens z Národní laboratoře v Los Alamos, rover cestoval mezi kameny s nápadně velkými světlými krystalky, které jsou na Marsu velmi neobvyklým jevem. Chemická analýza naznačila malou hustotu a to je typické pro vyvřeliny tvořící na Zemi pevninskou kůru.

Mars je zatím považován za planetu plnou čedičových vyvřelin, tedy hornin s velkou hustotou a malými krystaly. Takové horniny tvoří na Zemi oceánskou kůru. Ale horniny nalezené v kráteru Gale vozítkem Curiosity by měly být velmi staré vyvřeliny (asi 4 miliardy let staré), které jsou zřetelně světlejší.

Sol 1032 Phobos před Sluncem Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sol 1032 Phobos před Sluncem
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Vypadá to, že se díváme na horniny tvořící starou kůru Marsu, podobné svým složením těm, které tvořily zemskou kůru před 2,5 miliardami let. Kráter Gale, který vznikl před asi 3,6 miliardami let zřejmě poskytuje ve svých stěnách okno do dávné minulosti Marsu a my po cestě nalézáme některé kameny, které tvořily tuto původní marsovskou pevninskou kůru.

Zatmění Slunce Phobosem

V posledním článku jsme nabídli odkaz na zatmění Slunce Phobosem. Ani Curiosity nezůstala pozadu a i jí se podařilo vyfotit jedno takové zatmění.

Sluneční skvrny

Jak jsme si už zvykli v minulosti, i z Marsu jsou na Slunci pozorovatelné skvrny. Jsou sice na hranici rozlišovací schopnosti kamer, ale třeba ty velké dubnové byly vidět i na neupravených záběrech. Výhodou těchto pozorování teď bylo, že jsme tak viděli na odvrácenou stranu Slunce, než jaká byla vidět ze Země.

Sluneční skvrny z Marsu v podání Curiosity Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Sluneční skvrny z Marsu v podání Curiosity
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Zdroje informací:
mars.jpl.nasa.gov
www.lanl.gov
mars.jpl.nasa.gov




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Mars, Msl, Curiosity


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »