Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Little Red Spot na snímku ze sondy New Horizons

Little Red Spot na snímku ze sondy New Horizons

Detailní pohled na malou rudou skvrnu na Jupiteru ze sondy New Horizons.
Detailní pohled na malou rudou skvrnu na Jupiteru ze sondy New Horizons.
Kamera LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) na sondě New Horizons vyslala na Zemi úžasnou fotografii malé rudé skvrny (Little Red Spot) v atmosféře planety Jupiter, která byla vytvořena jako mozaika ze čtyř snímků 27. 2. 2007 pořízených ze vzdálenosti 3 milióny km. Rozlišení snímku je 15 km/pixel. Pro porovnání pozemní dalekohledy či družice na oběžné dráze kolem Země jsou málokdy schopny pořídit snímky s rozlišením lepším než 200 km/pixel.

„Tyto snímky malé rudé skvrny, pořízené kamerou LORRI, jsou ohromující ve svém detailu,“ říká Dr. Hal Weaver z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory, kde byly sonda i kamera vyrobeny. „Ukazují počáteční období tohoto nového rotujícího systému, který nedávno nabyl červené zbarvení, s takovým rozlišením, které zdaleka předčí snímky, jaké kdy byly pořízeny.“

Kamera LORRI pořizovala tuto mozaiku po dobu 9,5 hodiny – téměř celou jednu rotační periodu Jupitera. Předcházející snímek byl pořízen 26. 2. 2007 ze vzdálenosti větší než 3,5 miliónu km s nižším rozlišením 17 km/pixel. Nové snímky byly pořízeny v době, kdy se menší skvrna nacházela blíže středu Jupiterova viditelného disku, takže zde je méně deformována a lépe osvětlena.

Malá rudá skvrna má průměr srovnatelný s naší Zemí. V roce 2005 změnila svoji barvu z bílé na červenou. Pohybuje se směrem k východu, její oblaka rotují proti směru otáčení hodinových ručiček (tzv. anticyklonální proudění) – pravděpodobně se jedná o oblast vysokého tlaku. V tomto smyslu je malá rudá skvrna v protikladu s pozemskými hurikány, což jsou oblasti nízkého tlaku. A malá rudá skvrna je samozřejmě mnohem větších rozměrů, než jakých dosahují pozemské uragány.

Vědci doposud přesně neznají, jak nebo proč tento atmosférický vír změnil barvu – nicméně spekulují o tom, že změna může mít původ ve vynášení exotických látek ze spodních vrstev atmosféry Jupitera, což je způsobeno vývojem této struktury. Především kapičky síry, unášené oblaky, mohou být vyneseny zhruba o 50 km výše do horních vrstev čpavkových oblaků, jejichž vrcholky se doslova kopou v intenzivnějším slunečním záření, čímž dochází k uvolňování červeně zbarvené síry z přítomných kapiček – a to právě způsobuje červené zbarvení pozorovaného uragánu. Podobný mechanismus byl navrhován i pro většího „bratra“ malé rudé skvrny – pro velkou rudou skvrnu (Great Red Spot), která je mnohem aktivnějším systémem, jež na Jupiteru existuje již několik století.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »