Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Magnetické pole Slunce je 10× silnější, než se předpokládalo

Magnetické pole Slunce je 10× silnější, než se předpokládalo

Projevy sluneční činnosti
Autor: Queen’s University Belfast

Magnetické pole Slunce v oblasti slunečních erupcí je 10× silnější, než astronomové doposud předpokládali. Vyplývá to z nových výzkumů uskutečněných na Queen's University Belfast a Aberystwyth University. Nový objev učinil David Kuridze, odborný pracovník na Aberystwyth University. Kuridze zahájil výzkum na Queen's University Belfast a dokončil jej, když v roce 2017 přešel na Aberystwyth University. Je předním odborníkem na využití pozemních dalekohledů ke studiu sluneční koróny – jasné světelné záře kolem Slunce během úplného zatmění.

Při práci na švédském dalekohledu o průměru 1 metr (Swedish 1-m Solar Telescope), Roque de los Muchachos Observatory, La Palma, Kanárské ostrovy, David Kuridze studoval mimořádně silnou sluneční erupci, ke které došlo 10. 9. 2017 v blízkosti slunečního povrchu.

Kombinace příznivých pozorovacích podmínek a potřebná dávka štěstí umožnila týmu vědců určit intenzitu magnetického pole v erupci s nebývalou přesností. Astronomové se domnívají, že toto zjištění má potenciál změnit naše poznatky o procesech, které nastávají ve sluneční atmosféře. Když o objevu hovořil David Kuridze, řekl: „Všechno, co se děje ve vnější atmosféře Slunce, je ovlivňováno magnetickým polem. Avšak bohužel máme k dispozici velmi málo měření jeho intenzity a prostorových charakteristik.“

A David Kuridze dodává: „To jsou rozhodující parametry, nejdůležitější pro fyziku sluneční koróny. Je to trochu podobné snahám porozumět zemskému klimatu bez toho, aniž bychom byli schopni měřit teplotu v různých geografických polohách. Je to vůbec poprvé, kdy jsme byli schopni přesně změřit magnetické pole koronální smyček – základních stavebních bloků magnetické koróny – s tak vysokou přesností.“

Při průměru Slunce 1 396 000 kilometrů (109 průměrů Země) a jeho vzdálenosti od naší planety 150 000 000 kilometrů sahá sluneční koróna milióny kilometrů od slunečního povrchu. Sluneční erupce se objevují jako jasné záblesky a vyskytují se v případě, kdy magnetická energie, která byla součástí sluneční atmosféry, je zprudka uvolněna.

Až doposud úspěšnému měření magnetických polí překážel slabý signál přicházející ze sluneční atmosféry na Zemi a přinášející informaci o magnetickém poli, a také omezení v dostupném přístrojovém vybavení.

Erupce jsou náhlá zjasnění ve fotosféře a chromosféře doprovázená výrazným uvolněním hmoty a energie. Může dojít až k odtržení oblaku plazmatu se zamrzlým magnetickým polem, který putuje Sluneční soustavou (tzv. koronální výron hmoty). Zachytí-li tento oblak magnetosféra naší Země, dojde k výrazným polárním zářím a magnetickým bouřím.

V průběhu desetidenní periody v září 2017 David Kuridze studoval aktivní oblast na povrchu Slunce, o které astronomové věděli, že může být obzvláště nestálá. Nicméně použité dalekohledy se mohly zaměřit pouze na 1 % povrchu Slunce v daný okamžik. David Kuridze se zaměřil zcela přesně na tu správnou oblast ve správný okamžik, kdy došlo ke sluneční erupci.

Tyto sluneční erupce mohou vést k bouřím, které – pokud zasáhnou Zemi – vytvářejí silné polární záře. Mohou rovněž poškodit telekomunikační družice, satelity navigační soustavy GPS a další umělá tělesa na oběžné dráze kolem Země, ale také způsobit poruchy pozemských rozvodných soustav.

Profesor Michail Mathioudakis ze School of Mathematics and Physics, Queen's University Belfast, který také pracoval na projektu, k tomu dodává: „Toto je jedinečný soubor pozorování, který vůbec poprvé poskytnul detailní mapu magnetických polí v koronální smyčce. Těchto velmi hodnotných závěrů bylo dosaženo v důsledku obětavosti a vytrvalosti vědců, kteří plánovali a vykonávali pozorování. Metodika použitá v této práci a samotné výsledky otevřou novou cestu při výzkumu sluneční koróny.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] qub.ac.uk

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Magnetické pole Slunce, Sluneční erupce


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »