Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Magnetické pole Země

Magnetické pole Země

Vědcům je známo již dlouhou dobu, že magnetické póly Země nezůstávají stále na stejném místě, na rozdíl od pólů geografických. V roce 1831 se poprvé pokusil přesně určit polohu severního magnetického pólu známý polární badatel James Clark Ross. Jeho poloha však nesouhlasila se severním geografickým pólem. Magnetický pól se nacházel na severu Kanady poblíž západní části poloostrova Boothia na 70. rovnoběžce (70° 05,3 N, 96° 46 W).

nmppath2001_med.gif
Dalším vědcem, který se pokusil určit polohu severního magnetického pólu, byl významný polárník Roald Amundsen. Stalo se tak v roce 1904, tedy více než 70 let později, než svá měření uskutečnil Ross. Tehdy nějaká poloha magnetických pólů pozemšťany příliš nezajímala. Ukázalo se, že za toto období se severní magnetický pól posunul pouze o 50 km směrem k severu.

polefuture.gif
budouci trasa
Další sledování polohy zemských magnetických pólů již probíhalo na vědečtější bázi. Bylo zjištěno, že severní magnetický pól se posouvá stále k severu, přičemž se jeho pohyb částečně odklání na západ. Zpočátku činila rychlost pohybu pólu asi 10 km za jeden rok, v poslední době se pohyb zrychlil přibližně na 40 km za rok. Za posledních 100 let se severní magnetický pól posunul asi o 1 100 km. Jestli bude držet současný trend, potom zhruba za 50 let překoná Severní ledový oceán a dostane se na Sibiř.

Magnetické pole Země se nejen "posouvá" po povrchu planety, ale mění se také jeho intenzita. Za posledních 150 let poklesla asi o 10 %. Při zachování současného trendu může jeho intenzita klesnout na nulu asi za 1000 let.

magneticke pole Země
magneticke pole Země
Magnetické pole Země má dipólový charakter. Čas od času dochází k záměně severního a jižního magnetického pólu. Tyto změny jsou poměrně dobře zdokumentovány za posledních 330 miliónů roků. Během tohoto období došlo k "přepólování" zemského magnetického pole více než 400krát, tzn. že k takové události dochází v průměru jednou za 700 000 let. Bohužel (nebo bohudík) časové intervaly mezi "normálním" a "reverzním" magnetickým polem nejsou konstantní a kolísají v rozsahu 100 tisíc až 10 miliónů roků. Možná naši ne až tak vzdálení potomci budou svědky záměny polohy severního a jižního magnetického pólu a případných katastrof s tím spojených. Naposled se tak stalo přibližně před 780 000 roky. Pravděpodobnost dalšího "přepólování" zemského magnetického pole je poměrně velká.

V současné době není nikdo schopen říci, jak dlouho taková změna magnetických pólů potrvá - jak dlouho bude mít magnetické pole Země "nulovou" intenzitu. Podle jedné varianty taková situace trvá několik tisíc let, během nichž není Země chráněna magnetickým polem před nebezpečným slunečním a kosmickým zářením. Podle druhé teorie záměna magnetických pólů probíhá pouze několik týdnů.

Protože k obdobným událostem došlo v historii mnohokrát, nebude taková situace katastrofální. Svědčí o tom bohatý a rozvinutý život na naší planetě. Vždyť také sága rodu homo trvá více než onu průměrnou periodu, v níž dochází ke změně orientace a k poklesu intenzity magnetického pole naší planety.

Zdroj: spacenews.ru a www.geolab.nrcan.gc.ca




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »