Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Máme důkaz: na Marsu existovala jezera!

Máme důkaz: na Marsu existovala jezera!

Rekonstrukce vzhledu jezer na Marsu
Rekonstrukce vzhledu jezer na Marsu
Tým astronomů z University of Colorado (Boulder) objevil první a rozhodující důkazy pobřežních linií na Marsu, které naznačují existenci dávných hlubokých jezer. Tento nález má rovněž význam pro pátrání po pradávném životě na povrchu rudé planety.

Stáří těchto jezer se odhaduje na více než 3 miliardy roků. Zdá se, že jednotlivá jezera měla plochu kolem 130 čtverečních kilometrů a byla více než 450 metrů hluboká - což přibližně odpovídá pozemskému jezeru Lake Champlain na pomezí USA a Kanady, říká Gaetano Di Achille, pracovník univerzity a vedoucí výzkumného týmu. Důkaz přítomnosti pobřežní linie, objevené podél široké říční delty zahrnuje i řadu střídajících se hřebenů a koryt, které mohou být "přežívajícími" pozůstatky depozitů na mořském pobřeží.

"Toto je první a jednoznačný důkaz dávných pobřežních linií na povrchu Marsu," říká Di Achille. "Identifikace pobřežních linií a doprovodných geologických důkazů nám umožňuje vypočítat rozměry a objem jezera, které se zde vytvořilo pravděpodobně před 3,4 miliardami roků."

Článek, jehož autory jsou Gaetano Di Achille a profesor Brian Hynek (Laboratory for Atmospheric and Space Physics), byl publikován v časopise Geophysical Research Letters, vydávaném Americkou geofyzikální společností.

Fotografie, které byly ve studii použity, pořídila kamera s vysokým rozlišením známá jako HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment), nacházející se na palubě americké kosmické sondy MRO (Mars Reconnaissance Orbiter). Kolem Marsu obíhá ve výšce 320 km a na povrchu planety je schopna rozlišit detaily o velikosti menší než 1 metr.

Analýza snímků z kamery HiRISE naznačuje, že zde voda vyhloubila kaňon v délce téměř 50 km, který ústí do údolí, kde se ukládaly sedimenty, jež vytvořily rozsáhlou deltu. Tato delta a další okolní vodní nádrže naznačují existenci velkého, dlouhou dobu existujícího jezera, říká Brian Hynek. Dno jezera se nachází uvnitř mnohem většího údolí Shalbatana Vallis.

"Objev pobřežní linie na Marsu je pro nás něco jako Svatý grál," říká Brian Hynek.

Kromě toho tento důkaz ukazuje, že jezero existovalo během období, ve kterém astronomové všeobecně považují Mars za suchou a studenou planetu. Nové poznatky jsou nadějné pro nové teorie, vypracovávané mnoha planetology. "Tyto výzkumy nejen že prokazují, že na Marsu dlouhou dobu existovala soustava jezer, avšak můžeme zde vidět formování jezer ke konci teplého a vlhkého období."

Planetologové se domnívají, že nejstarší povrch Marsu se vytvořil v průběhu vlhkého a teplého období, pojmenovaného Noachian, které trvalo v intervalu před 4,1 až 3,7 miliardy roků, kdy byl povrch utvářen mj. bombardováním velkými meteority a rozsáhlými záplavami. Nově objevená jezera se pravděpodobně vytvořila během následující epochy (pojmenované Hesperian) a zanikla na konci teplého a vlhkého období, které na Marsu trvalo 300 miliónů roků ve shodě s provedenými výzkumy.

Říční delty přiléhající k jezerům jsou pro planetology velmi zajímavé, protože obdobné delty na Zemi intenzivně pohřbívají organický uhlík a další organické látky, dodává Brian Hynek. Většina astrobiologů se domnívá, že existující náznaky života na Marsu v podobě mikroorganismů mohou být objeveny pod povrchem planety právě v těchto oblastech. V minulosti poskytovala jezera na Marsu útulné prostředí na povrchu planety, bohaté na živiny pro tehdejší mikroorganismy, dodává Brian Hynek.

Ústup jezera byl zřejmě natolik rychlý, že zabránil formování dalších nižších pobřežních linií při vysychání jezera, říká Di Achille. Jezero se pravděpodobně buď vypařilo nebo zamrzlo. Vrstva ledu se sublimací pomalu měnila na vodní páru, která unikla během období náhlé klimatické změny.

Gaetano Di Achille říká, že nově objevené dno starého jezera a depozity v říční deltě by mohly být hlavním cílem pro přistání budoucích kosmických sond za účelem hledání důkazů dávného života na Marsu.

"Na Zemi jsou říční delty a jezera mimořádným lapačem a uchovávatelem pozůstatků dávného života," říká Di Achille. "Jestliže život někdy na Marsu vznikl, zdejší říční delty mohou být klíčem k odemknutí biologické minulosti planety Mars."

Zdroj: colorado.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »