Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mapa rozložení vody na Marsu
Pavel Koten Vytisknout článek

Mapa rozložení vody na Marsu

Data neutronového spektrometru na sondě Mars Odyssey získaná v období delším než jeden rok se stala základem nové mapy Marsu, která ukazuje pravděpodobná místa výskytu vodního ledu na této planetě. Zastoupení vody je nejvyšší v oblastech od 55. rovnoběžek.

Neutronový spektrometr je součástí balíku tří spektrometrů, které nese sonda Mars Odyssey. Je určen pro studium neutronů, které vznikají při interakci kosmického záření s povrchem planety. Přístroj je schopen rozlišit tři skupiny neutronů podle jejich rychlosti - termální, epitermální a rychlé. Při interakci vznikají rychlé neutrony, které mohou být zpomaleny a to nejlépe vodíkem vyskytujícím se v půdě. Rozložení jednotlivých skupin neutronů tak dává přehled o koncentraci vodíku. A jelikož nejpravděpodobnější formou výskytu vodíku je voda, dostáváme přímo mapu rozložení jejího výskytu.

Data byla kombinována s měřeními laserového výškoměru MOLA na palubě sondy Mars Global Surveyor. Výsledkem je nová mapa, která ukazuje, že oblasti výskytu vodíku se ztotožňují s některými významnými geologickými znaky. Například na západních svazích největších sopek jsou pásy na vodík bohatého materiálu, rovněž největší kaňon ve Sluneční soustavě, Vallis Marineris, vykazuje jeho vysokou koncentraci. Maximální koncentrace se nachází v oblasti Elysium mons.

Velké koncentrace vodíku se nachází v oblastech od 55. rovnoběžek směrem k obou pólům planety. Ve vrstvě do 10 cm pod povrchem by v těchto oblastech měla koncentrace vody v půdě dosahovat až 50%. Rovněž v částech povrchu bližších rovníku planety byly nalezeny stopy výskytu vody. Koncentrace se zde pohybují mezi 2 a 10 procenty. Nicméně i v těchto nižších šířkách existují dvě velké oblasti, jednou z nich je Arabia Terra, 3000 km široká poušť, kde je koncentrace vodíku opět relativně velmi vysoká.

Existují dvě teorie o původu zmrzlé vrstvičky vody na Marsu. Podle první z nich pochází ze spodních částí polárních čepiček, ze kterých byla odtavena geotermální aktivitou. Druhá teorie vychází z důkazů o tom, že rotační osa Marsu byla před miliónem let skloněna o 35 stupňů. To mohlo vést k odpaření polárních čepiček a vytvoření atmosféry s přítomností vody dostatečně vysokou na to, aby došlo k vytvoření takové ledové vrstvy smíšené s půdou.

Sonda Mars Odyssey zkoumá Mars od října 2001 a trvání její výpravy je plánováno téměř na tisíc dnů.

Zdroj:Los Alamos National Laboratory.




O autorovi



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »