Měl Mars tři měsíce?

Astronomové našli na snímcích z kosmické sondy krátery, které jsou od sebe vzdáleny asi 12,5 kilometrů. Oba mají velmi podobný tvar a západo-východní zarovnání. Podobné "dvojčata" najdeme třeba i na našem Měsíci. Tzv. Messierovy krátery zřejmě vyhloubila dvojitá planetka, jenž dopadla na povrch Luny pod malým úhlem. Pravděpodobnost, že by i krátery na Marsu vznikly podobným způsobem, je podle autorů studie velmi malá a pohybuje se okolo 2%.

John Chappelow a Rob Herrick z University of Alaska se domnívají, že by krátery musely být v takovém případě orientovány náhodně. Přicházejí tedy s jiným řešením: na povrch Marsu dopadl malý měsíc o průměru asi 1,5 km. Při vstupu do atmosféry se měsíc rozlomil na dvě části, jenž následně dopadly na povrch pod úhlem asi 10°.

Někteří vědci ale této teorií nevěří. Jedním z argumentů může být poloha obou kráterů. Ty se nacházejí asi 40° severně od rovníku. Měsíce by se ale měly díky gravitačním účinkům planety usadit na oběžné dráze nad rovníkem. "Každá přirozená družice musí, stejně jako Phobos, obíhat nad rovinou rovníku Marsu", říká Jay Melosh, odborník na vznik kráterů z University of Arizona.

Autoři studie se ale brání tím, že měsíc mohl na povrch dopadnou ještě dřív, než gravitace Marsu stihla jeho oběžnou dráhu stabilizovat.

Jay Melosh ovšem přichází s dalším tvrdým argumentem. V poslední době se totiž ukazuje, že oběžná dráha většiny dvojitých (binárních) planetek není náhodná. Tlak slunečního větru nutí planetky k tomu, aby obíhaly ve stejné rovině jako planety. Známe dokonce binární planetku 1999 KW4, který má tyto rysy a kdyby dopadla na Mars pod malým úhlem, vyhloubila by podobnou dvojici kráterů, jakou objevili John Chappelow a Rob Herrick.

Kde je pravda? To se zřejmě dozvíme až z dalšího výzkumu. Na tomto případu je ovšem dobře patrné, že vědci nejsou mnohdy zajedno.

Zdroj: space.newscientist.com