Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Merkur jako stěhovavá planeta?

Merkur jako stěhovavá planeta?

Planeta Merkur v nepravých barvách Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Planeta Merkur v nepravých barvách
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Planetu Merkur je obtížné jasně definovat. Podle nových výzkumů to vypadá, že stopy vulkanických explozí na jejím povrchu zrovna nesouhlasí s teorií jejího vzniku. Nejnovější objevy dokonce zvyšují šance, že se Merkur mohl vytvořit ve větší vzdálenosti a migrovat směrem ke Slunci.

K obdobným vulkanickým explozím jako na Merkuru dochází na Zemi tehdy, když láva přivede do varu vodu a těkavé podpovrchové sloučeniny, které pronikají spolu s lávou na povrch. Protože je Merkur nejblíže Slunci, žádné těkavé látky ve skutečnosti nemohly z jeho nitra unikat. Objev pomohl vyloučit možnost, že veškerá pyroklastická činnost probíhala krátce po zformování planety Merkur (před 4,5 miliardami roků). K odplynění planety a k uvolnění těkavých látek totiž došlo brzy po vzniku Merkuru.

Tento pohled se změnil v roce 2008, kdy kosmická sonda NASA s názvem MESSENGER poprvé prolétla kolem Merkuru a „zahlédla“ stopy depozitů vulkanického popela v okolí průduchů na povrchu planety. Timothy Goudge (Brown University, Providence, Rhode Island) analyzoval se svými spolupracovníky snímky s vysokým rozlišením pořízené od okamžiku, kdy byla sonda v roce 2011 navedena na oběžnou dráhu kolem Merkuru.

Prostudovali 51 depozitů v okolí jejich zdrojových průduchů a zjistili, že některé byly erodovány materiálem vyvrženým při impaktech více než jiné, což znamená, že se nemohly vytvořit ve stejném období. A co více, většina průduchů se nachází v oblasti relativně mladých (z geologického hlediska) kráterů, což bylo využito k datování útvarů. Bylo zjištěno, že k explozím docházelo s přestávkami v období před 3,5 až jednou miliardou roků, ne hned po vzniku Merkuru.

Toulavá planeta?

„Závěry by měly vyzvat planetology k prodiskutování nových názorů na vznik planety Merkur,“ říká Timothy Goudge. „Mechanismus vzniku Merkuru musí být nyní schopen vysvětlit tyto projevy těkavých látek unikajících z nitra planety.“

Sedimenty v okolí sopečných průduchů na planetě Merkur Autor: Brown University/NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Wa
Sedimenty v okolí sopečných průduchů na planetě Merkur
Autor: Brown University/NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Wa
Rovněž David Rothery (Open University, Milton Keynes, Velká Británie) si povšimnul relativně mladých průduchů na snímcích ze sondy MESSENGER (nebyl však členem výzkumného týmu) a zastává stejný názor: „Máme zde záhadu a tudíž nevíme, jak vlastně Merkur vznikl.“

David Rothery navrhuje možnost, že se Merkur zformoval ve větší vzdálenosti a migroval směrem ke Slunci. Astronomové již přijímají fakt, že obří plynné planety, jako je Jupiter a Saturn (a pravděpodobně i Uran a Neptun), migrovaly ze svých původních drah ve Sluneční soustavě, takže něco podobného snad mohlo rovněž postihnout Merkur.

Navzdory tomu, že Merkur je nejmenší planetou ve Sluneční soustavě (od doby, co bylo Pluto přesunuto do nově vytvořené kategorie trpasličích planet), má mimořádně velké železné jádro. Tento objev vede k úvaze, že Merkur byl možná kdysi mnohem větší, ale z nějakého důvodu přišel o své vnější vrstvy – buď v důsledku žáru blízkého Slunce nebo snad v důsledku obrovského impaktu v rané fázi vývoje planety. V důsledku některé z těchto událostí byly vnější vrstvy planety dostatečně zahřáté a došlo k odstranění těkavých látek, patrně v důsledku přetrvávajících vulkanických explozí.

David Rothery je členem týmu pracujícího na vývoji sondy BepiColombo, společné misi Evropské kosmické agentury ESA a Japonska. Její start se plánuje na rok 2016, přílet k Merkuru pak v roce 2024. Bude vybavena velmi dokonalými detektory, které do vyjasnění tohoto problému mohou vnést nové světlo. „Jakmile budeme znát vnitřní stavbu planety Merkur a její geologický vývoj mnohem podrobněji, budeme schopni hledat odpovědi na otázky ohledně vzniku této nejbližší planety od Slunce.“

Zdroj: www.newscientist.com a www.universetoday.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »