Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Merkur pěkně v detailu

Merkur pěkně v detailu

Detail valů kráteru na Merkuru 6 metrů na px
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington

MESSENGER se brzy zřítí na Merkur, ale to je skvělá příležitost jej nasnímat v ještě větším detailu.

Je to tak. Mise MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging) se pomalu chýlí ke svému konci. V současnosti není ještě přesně jisté, zda se sonda zřítí na povrch Merkuru v březnu, nebo až v dubnu, ale to ovlivní pouze další možnosti, jak se sondou manévrovat, když došlo palivo.

Výhodou přibližování se k povrchu Merkuru je však nová várka detailních záběrů povrchu. Rozlišení kolísá podle vzdálenosti od desítek metrů až po dva metry na obrazový bod. Jeden z detailních obrázků je v úvodu článku a zachycuje terasy na okraji kráteru, které vznikly krátce po impaktu s tím, jak se materiál nemohl na strmých svazích udržet. Zachycená oblast má přibližně 6,3 km na výšku a nejmenší detaily jsou velké 6 metrů. Snímek byl zachycen 23. ledna 2015 z výšky přibližně 100 km.

Zastíněný kráter v detailu 7 m na px Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Zastíněný kráter v detailu 7 m na px
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Mise MESSENGERu je jeden velký úspěch. Od startu 3. 8. 2004 se podařilo sondu urychlit průletem kolem Země, dvěma průlety kolem Venuše a před samotným navedením na oběžnou dráhu Merkuru také došlo k třem průletům kolem této planety. Od 18. března 2011 tedy sonda zkoumá Merkur detailně z jeho oběžné dráhy a jistě by v tom pokračovala nadále, kdyby nezačalo docházet palivo na korekce dráhy. Naštěstí to nevadí, protože plánovaná základní mise už dávno skončila.

Díra Hollow Dali na Merkuru v detailu 9 metrů na px Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Díra Hollow Dali na Merkuru v detailu 9 metrů na px
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington
Další snímky ukazují dva různé krátery, opět ve velmi vysokém detailu 7, resp. 9 metrů na pixel. Jak vidíme, uprostřed jednoho kráteru je převážně stín a není to náhoda. Sem Slunce nikdy nesvítí. Slunce ozařuje stěny kráteru, ale nemá šanci roztavit případný led na jeho dně. Druhý kráter je zajímavou kombinací světlého a tmavého materiálu. Vědci v oblasti Dali, kde je díra vyfotografována, nacházejí mnoho takových prohlubní ve spojení s tmavým materiálem.

Sonda obíhá Merkur po protáhlé dráze, přičemž bod planetě nejbližší se neustále přibližuje jejímu povrchu. Toto snižování dráhy je pravidelně upravováno korekčními zážehy. V září 2014 tak byla dráha zvýšena z 24 km na 94 km, v říjnu z 26 na 186 km a konečně 21. ledna 2015 byla dráha naposledy upravena tak, že nejbližší bod byl zvýšen z 26 km na 105 km. Technici přišli v roce 2014 s tím, že ke zvýšení dráhy lze kromě paliva použít také hélium z okruhu sloužícího k natlakování paliva. Díky tomu bude moci být mise prodloužena asi o měsíc. Přesné datum pádu na povrch je těžké určit, protože to záleží na tom, zda se ještě podaří využít zbytky hélia k další korekci dráhy. Zatím to vypadá na konec dubna.

Zdroj:

http://earthsky.org/todays-image/amazing-mercury-close-up
http://messenger.jhuapl.edu/




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Merkur, Sonda MESSENGER


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »