Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Meteorický roj na Merkuru

Meteorický roj na Merkuru

Meteorický roj na Merkuru, představa umělce
Autor: NASA

Zdá se, že nejbližší planeta u Slunce – Merkur – je pravidelně bombardována meteorickým deštěm. Ten je pravděpodobně spojený s kometou, která produkuje četné meteorické roje také na Zemi – Enckeovou kometou. Možný objev tohoto meteorického roje na Merkuru je opravdu vzrušující a obzvlášť důležitý, protože prostředí z plasmy a prachu kolem planety je relativně neprozkoumané.

Meteorický roj nastane, když se planeta střetne s troskami komety, popřípadě asteroidu. Malé částice prachu či úlomky kamene a ledu vytvářejí při přiblížení komety ke Slunci její ohon, větší kusy za sebou kometa při letu zanechává po celé své dráze. Jak jistě všichni víme, na Zemi můžeme pozorovat během roku mnoho meteorických rojů. V létě jsou například velmi známé Perseidy (mateřským tělesem je kometa Swift-Tuttle), v prosinci spolehlivé Geminidy, meteorický roj související s prakticky neaktivní kometou Phaeton – toto těleso bylo po dlouhou dobu považováno za asteroid.

Stopy, které ukazují na existenci meteorického roje na Merkuru, byly objeveny ve velmi tenkém halu plynů, kterou tvoří exosféru planety. Tu v současnosti zkoumá sonda MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging).
Hlavní indicií zjištění výskytu meteorického roje na Merkuru je pravidelný nárůst vápníku v exosféře. Měření atmosféry a složení povrchu zjištěná pomocí spektrometru na sondě MESSENGER ukázaly sezónní nárůst vápníku, k němuž docházelo pravidelně v průběhu prvních devíti let po vypuštění sondy, která byla v březnu 2011 navedena na stabilní oběžnou dráhu kolem Merkuru po dvou průletech kolem Venuše a třech kolem Merkuru.

Hlavní příčinou kolísání objemu vápníku je déšt malých prachových částic dopadajících na planetu, které tímto vyvrhují molekuly vápníku z povrchu do atmosféry planety. Tento proces, nazývaný impaktní odpařování, neustále obnovuje plyny v exosféře Merkuru. Nicméně tento neustále dopadající meziplanetární prach z vnitřní části sluneční soustavy nemůže sám o sobě vytvářet periodický nárůst vápníku v atmosféře. To naznačuje pravidelný zdroj prachu nad rámec běžného bombardování planety, například částice z trosek komety. Výzkum hrstky komet křížící dráhu planety Merkur ukazuje, že pravděpodobným zdrojem těchto periodických změn na planetě je komplex komety Encke, který je výrazným zdrojem meteorické aktivity i na Zemi.

Enckeova kometa byla objevena francouzským astronomem Pierrem Méchainem roku 1786. Není však pojmenovaná po svém objeviteli, ale po Johannu Enckeovi, který provedl výpočty její dráhy a stanovil oběžnou dobu na 3,3 roku. Od svého objevu byla ze Země pozorována již mnohokrát, vzhledem k odhadu značného stáří komplexu komety Encke zanechala ve své dráze spoustu vyvrženého materiálu. To se projevilo samozřejmě také v meteorické činnosti na Zemi, nejznámějším meteorickým rojem spojeným s kometou Encke jsou pravděpodobně Tauridy, které mají maximum v listopadu a obsahují dvě větve, severní a jižní. Dále je s komplexem komety Encke spojeno množství dalších meteorických rojů, které jsou v činnosti od srpna do února. Většinou se jedná o roje nižšími frekvencemi a dlouhou dobou aktivity, což ukazuje na značné stáří celého meteorického komplexu této komety.


Kometa 2P/Encke. Autor: Damian Peach

Pokud je tedy tento scénář správný, je Merkur obřím lapačem prachu. Povrch Merkuru je neustále bombardován částicemi mezihvězdného prachu, jelikož atmosféra Merkuru je příliš řídká a nezachytí tudíž žádné částice, jak je tomu např. na Zemi. Kromě toho však Merkur pravidelně prochází prachovou bouří částic, které s nejvyšší pravděpodobností pochází z komety Encke.

Vědci vytvořili detailní počítačové simulace, aby otestovali hypotézu souvislosti komety Encke a meteorického roje na Merkuru. Data získaná ze sondy MESSENGER se nicméně od očekávaných výsledků odchylovala. Tyto odchylky jsou  pravděpodobně způsobeny gravitačními změnami dráhy komety Encke v důsledku působení planety Jupiter a také dalších těles ve Sluneční soustavě.

Změny množství vápníku v atmosféře Merkuru související s polohou planety na své orbitě jsou známé již několik let a jsou výsledkem výzkumu sondy MESSENGER. Avšak spojení těchto variací s meteorickým deštěm a konkrétní kometou je nové. Studie, která se tímto zabývá, by měla poskytnout základ pro další výzkum interakce meteorických rojů s Merkurem v prostředí vnitřní části Sluneční soustavy.

Zdroj: http://www.nasa.gov/news




O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: 2p/encke


48. vesmírný týden 2025

48. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 11. do 30. 11. 2025. Měsíc bude v první čtvrtiNa večerní obloze je dobře vidět Saturn, během noci je vysoko Jupiter. Setkání Venuše s Merkurem na ranní obloze bude pro pozorovatele obtížné vidět. Aktivita Slunce je nyní zatím nízká. SpaceX čelí problému při testech Super Heavy, Blue Origin mezitím připravuje lander pro Artemis a vylepšuje raketu New Glenn. ESA má vrcholný meeting, na němž se proberou plány pro příští roky. K ISS startuje Sojuz MS-28 s tříčlennou posádkou. Před 110 lety byla publikována Obecná teorie relativity Alberta Einsteina.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2025 obdržel snímek „Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít“, jehož autorem je astrofotograf Robert BarsaCitron je žlutý kyselý plod citroníku z druhu citrusovitých. Používá se nejen v potravinářství … A právě jméno tohoto plodu si vybrali naši

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kométa 3I/ATLAS

3I/ATLAS – medzihviezdna kométa na návšteve Medzihviezdna kométa 3I/ATLAS patrí medzi veľmi vzácnu skupinu objektov, o ktorých vieme, že do našej Slnečnej sústavy prileteli z iného hviezdneho systému. Pohybuje sa po silno hyperbolickej dráhe, takže ju pri ďalšom obehu už znovu neuvidíme – len raz preletí okolo Slnka a opäť zmizne do medzihviezdneho priestoru. Na zábere z ranných hodín 28. 11. 2025 dominuje zelenkastá kóma kométy v spodnej časti obrazu. Jemný prachový chvost sa rozlieva šikmo nahor medzi hviezdami, ktoré ostávajú ostré a nehybné – pekná pripomienka toho, že sledujeme rýchleho hosťa na pozadí vzdialeného hviezdneho poľa našej Galaxie. Aj keď 3I/ATLAS na oblohe nepatrí k najjasnejším kométam, možnosť zachytiť medzihviezdnu návštevníčku je výnimočná. Každý takýto objekt prináša jedinečný pohľad na materiál a históriu iných planetárnych systémov – a táto fotografia je malou “pamiatkou” na jej krátku zastávku v našej kozmickej „štvrti“. Už z voľby kompozície je jasné že som čakal trocha výraznejší chvost ???? Technické údaje: Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton 200/800 (200/600 F3) + Starizona Nexus 0.75×, Touptek ATR585M mono, AFW-M + Touptek LRGB filtre, Gemini EAF, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, PixInsight, Adobe Photoshop. Expozície: L 20x60s, RGB 12×90 s, master bias, flats, darks, darkflats. Gain 150, Offset 300. 28.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »