Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mezihvězdná kometa 2I/Borisov se rozpadá – potvrzují to snímky z HST

Mezihvězdná kometa 2I/Borisov se rozpadá – potvrzují to snímky z HST

Snímky mezihvězdné komety 2I/Borisov z konce března 2020
Autor: NASA/ESA/Hubble/STScI/Jewitt et. al

Zdá se, že se vskutku blíží konec cesty mezihvězdného objektu 2I/Borisov – komety, která překonala světelné roky prostoru předtím, než se dostala k možnému zániku ve Sluneční soustavě. Současná data naznačují, že se kometa rozpadá. Nedávná pozorování pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST ukazují, že se kometa rozdělila přinejmenším na dvě části.

Snímky z 23. března 2020 ukazují jedno vnitřní jasné jádro podobné tomu, jaké bylo pozorováno na všech předcházejících snímcích komety 2I/Borisov pořízených pomocí HST,“ napsal tým astronomů, jehož vedoucím je David Jewitt z University of California Los Angeles. „Na rozdíl od snímků z 30. března 2020, které ukazují zřetelně jádro skládající se ze dvou samostatných komponent vzdálených od sebe 0,1 obloukové vteřiny (přibližně 180 kilometrů ve vzdálenosti komety) a uspořádané v souladu s hlavní osou prachové komy.“

To nejsou vůbec neočekávané přelomové události. Astronomové byli nadšení pozorováním komety následně po nejtěsnějším přiblížení ke Slunci neboli po průchodu perihéliem, a to konkrétně 8. 12. 2019. Je téměř běžné pro komety, že se rozpadnou, jakmile se přiblíží blízko ke Slunci a projdou perihéliem. Domníváme se, že dochází k odplynování v důsledku sublimace kometárních ledů jako důsledek zahřívání Sluncem. Předpokládá se, že dojde k roztočení kometárního jádra způsobující fragmentaci v důsledku dostředivé nestability.

Ne všechny komety se rozpadnou jako tato, takže astronomové při pozorování očekávali, jestli 2I/Borisov – kometa objevená koncem srpna minulého roku s trajektorií naznačující, že k nám doputovala z prostoru za hranicemi Sluneční soustavy – bude pokračovat dále na své cestě nebo ukončí své putování právě zde možným rozpadem.

A docela s jistotou se poslední měsíc zdálo, že druhá varianta bude právě tento případ. Skupina polských astronomů pod vedením Michala Drahuse a Piotra Guzika z Jagelonské univerzity oznámila, že počátkem března kometa podstatně zjasnila, a to na dvojnásobek během několika dnů. Toto chování, jak astronomové říkají, „výrazně svědčilo o probíhající fragmentaci jádra.“

V souladu s těmito novými pozorováními minimálně od 28. března 2020 je nyní kometa rozpadlá na více kousků. „Dvojitý vzhled ukazující na odlomení fragmentu jádra je zřetelně potvrzen na snímku pořízeném pomocí HST 28. března 2020,“ napsal tým pod vedením Davida Jewitta.

Tento proces se může zdát jako smutná zpráva o kometě 2I/Borisov, avšak je to úžasná příležitost pro astronomy. Jak bude kometa dále fragmentovat, můžeme pořizovat snímky jejího spektra ke zjištění, z čeho se skládá a jak je podobná nebo zda se odlišuje od komet ve Sluneční soustavě.

Až doposud pozorování odhalila, že barva komety a její složení jsou ve skutečnosti velmi podobné kometám z vnějšího okraje Sluneční soustavy. To je vzrušující, protože komety Sluneční soustavy mohly přenášet ingredience pro vznik života na Zemi. Jestliže je kometa 2I/Borisov podobná těmto kometám, naznačuje to, že komety mohou přenášet takovéto ingredience rovněž na planety v jiných soustavách.

Odhaduje se, že pozorovaný fragment se od jádra vzdaluje rychlostí přibližně 0,3 m/s, což odpovídá podobným případům pozorovaným u komet Sluneční soustavy s velikostí jádra pod jeden kilometr. Očekává se, že HST bude moci objekt 2I/Borisov pozorovat ještě několik měsíců.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Rozpad jádra, Mezihvězdná kometa 2I/Borisov, HST


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »