Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mezihvězdná kometa 2I/Borisov se rozpadá – potvrzují to snímky z HST

Mezihvězdná kometa 2I/Borisov se rozpadá – potvrzují to snímky z HST

Snímky mezihvězdné komety 2I/Borisov z konce března 2020
Autor: NASA/ESA/Hubble/STScI/Jewitt et. al

Zdá se, že se vskutku blíží konec cesty mezihvězdného objektu 2I/Borisov – komety, která překonala světelné roky prostoru předtím, než se dostala k možnému zániku ve Sluneční soustavě. Současná data naznačují, že se kometa rozpadá. Nedávná pozorování pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST ukazují, že se kometa rozdělila přinejmenším na dvě části.

Snímky z 23. března 2020 ukazují jedno vnitřní jasné jádro podobné tomu, jaké bylo pozorováno na všech předcházejících snímcích komety 2I/Borisov pořízených pomocí HST,“ napsal tým astronomů, jehož vedoucím je David Jewitt z University of California Los Angeles. „Na rozdíl od snímků z 30. března 2020, které ukazují zřetelně jádro skládající se ze dvou samostatných komponent vzdálených od sebe 0,1 obloukové vteřiny (přibližně 180 kilometrů ve vzdálenosti komety) a uspořádané v souladu s hlavní osou prachové komy.“

To nejsou vůbec neočekávané přelomové události. Astronomové byli nadšení pozorováním komety následně po nejtěsnějším přiblížení ke Slunci neboli po průchodu perihéliem, a to konkrétně 8. 12. 2019. Je téměř běžné pro komety, že se rozpadnou, jakmile se přiblíží blízko ke Slunci a projdou perihéliem. Domníváme se, že dochází k odplynování v důsledku sublimace kometárních ledů jako důsledek zahřívání Sluncem. Předpokládá se, že dojde k roztočení kometárního jádra způsobující fragmentaci v důsledku dostředivé nestability.

Ne všechny komety se rozpadnou jako tato, takže astronomové při pozorování očekávali, jestli 2I/Borisov – kometa objevená koncem srpna minulého roku s trajektorií naznačující, že k nám doputovala z prostoru za hranicemi Sluneční soustavy – bude pokračovat dále na své cestě nebo ukončí své putování právě zde možným rozpadem.

A docela s jistotou se poslední měsíc zdálo, že druhá varianta bude právě tento případ. Skupina polských astronomů pod vedením Michala Drahuse a Piotra Guzika z Jagelonské univerzity oznámila, že počátkem března kometa podstatně zjasnila, a to na dvojnásobek během několika dnů. Toto chování, jak astronomové říkají, „výrazně svědčilo o probíhající fragmentaci jádra.“

V souladu s těmito novými pozorováními minimálně od 28. března 2020 je nyní kometa rozpadlá na více kousků. „Dvojitý vzhled ukazující na odlomení fragmentu jádra je zřetelně potvrzen na snímku pořízeném pomocí HST 28. března 2020,“ napsal tým pod vedením Davida Jewitta.

Tento proces se může zdát jako smutná zpráva o kometě 2I/Borisov, avšak je to úžasná příležitost pro astronomy. Jak bude kometa dále fragmentovat, můžeme pořizovat snímky jejího spektra ke zjištění, z čeho se skládá a jak je podobná nebo zda se odlišuje od komet ve Sluneční soustavě.

Až doposud pozorování odhalila, že barva komety a její složení jsou ve skutečnosti velmi podobné kometám z vnějšího okraje Sluneční soustavy. To je vzrušující, protože komety Sluneční soustavy mohly přenášet ingredience pro vznik života na Zemi. Jestliže je kometa 2I/Borisov podobná těmto kometám, naznačuje to, že komety mohou přenášet takovéto ingredience rovněž na planety v jiných soustavách.

Odhaduje se, že pozorovaný fragment se od jádra vzdaluje rychlostí přibližně 0,3 m/s, což odpovídá podobným případům pozorovaným u komet Sluneční soustavy s velikostí jádra pod jeden kilometr. Očekává se, že HST bude moci objekt 2I/Borisov pozorovat ještě několik měsíců.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Rozpad jádra, Mezihvězdná kometa 2I/Borisov, HST


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »