Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mezihvězdná kometa 2I/Borisov se rozpadá – potvrzují to snímky z HST

Mezihvězdná kometa 2I/Borisov se rozpadá – potvrzují to snímky z HST

Snímky mezihvězdné komety 2I/Borisov z konce března 2020
Autor: NASA/ESA/Hubble/STScI/Jewitt et. al

Zdá se, že se vskutku blíží konec cesty mezihvězdného objektu 2I/Borisov – komety, která překonala světelné roky prostoru předtím, než se dostala k možnému zániku ve Sluneční soustavě. Současná data naznačují, že se kometa rozpadá. Nedávná pozorování pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST ukazují, že se kometa rozdělila přinejmenším na dvě části.

Snímky z 23. března 2020 ukazují jedno vnitřní jasné jádro podobné tomu, jaké bylo pozorováno na všech předcházejících snímcích komety 2I/Borisov pořízených pomocí HST,“ napsal tým astronomů, jehož vedoucím je David Jewitt z University of California Los Angeles. „Na rozdíl od snímků z 30. března 2020, které ukazují zřetelně jádro skládající se ze dvou samostatných komponent vzdálených od sebe 0,1 obloukové vteřiny (přibližně 180 kilometrů ve vzdálenosti komety) a uspořádané v souladu s hlavní osou prachové komy.“

To nejsou vůbec neočekávané přelomové události. Astronomové byli nadšení pozorováním komety následně po nejtěsnějším přiblížení ke Slunci neboli po průchodu perihéliem, a to konkrétně 8. 12. 2019. Je téměř běžné pro komety, že se rozpadnou, jakmile se přiblíží blízko ke Slunci a projdou perihéliem. Domníváme se, že dochází k odplynování v důsledku sublimace kometárních ledů jako důsledek zahřívání Sluncem. Předpokládá se, že dojde k roztočení kometárního jádra způsobující fragmentaci v důsledku dostředivé nestability.

Ne všechny komety se rozpadnou jako tato, takže astronomové při pozorování očekávali, jestli 2I/Borisov – kometa objevená koncem srpna minulého roku s trajektorií naznačující, že k nám doputovala z prostoru za hranicemi Sluneční soustavy – bude pokračovat dále na své cestě nebo ukončí své putování právě zde možným rozpadem.

A docela s jistotou se poslední měsíc zdálo, že druhá varianta bude právě tento případ. Skupina polských astronomů pod vedením Michala Drahuse a Piotra Guzika z Jagelonské univerzity oznámila, že počátkem března kometa podstatně zjasnila, a to na dvojnásobek během několika dnů. Toto chování, jak astronomové říkají, „výrazně svědčilo o probíhající fragmentaci jádra.“

V souladu s těmito novými pozorováními minimálně od 28. března 2020 je nyní kometa rozpadlá na více kousků. „Dvojitý vzhled ukazující na odlomení fragmentu jádra je zřetelně potvrzen na snímku pořízeném pomocí HST 28. března 2020,“ napsal tým pod vedením Davida Jewitta.

Tento proces se může zdát jako smutná zpráva o kometě 2I/Borisov, avšak je to úžasná příležitost pro astronomy. Jak bude kometa dále fragmentovat, můžeme pořizovat snímky jejího spektra ke zjištění, z čeho se skládá a jak je podobná nebo zda se odlišuje od komet ve Sluneční soustavě.

Až doposud pozorování odhalila, že barva komety a její složení jsou ve skutečnosti velmi podobné kometám z vnějšího okraje Sluneční soustavy. To je vzrušující, protože komety Sluneční soustavy mohly přenášet ingredience pro vznik života na Zemi. Jestliže je kometa 2I/Borisov podobná těmto kometám, naznačuje to, že komety mohou přenášet takovéto ingredience rovněž na planety v jiných soustavách.

Odhaduje se, že pozorovaný fragment se od jádra vzdaluje rychlostí přibližně 0,3 m/s, což odpovídá podobným případům pozorovaným u komet Sluneční soustavy s velikostí jádra pod jeden kilometr. Očekává se, že HST bude moci objekt 2I/Borisov pozorovat ještě několik měsíců.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Rozpad jádra, Mezihvězdná kometa 2I/Borisov, HST


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »