Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mimořádné změny počasí na planetě Uran

Mimořádné změny počasí na planetě Uran

uranus_1.jpg
Pomocí největšího dalekohledu světa Keck s objektivem o průměru 10 m získali astronomové dosud nevídaný pohled na atmosféru planety Uran. Snímky jim umožnily nahlédnout do nejzáhadnější "kuchyně" počasí ve sluneční soustavě.

Dva týmy astronomů, jeden z Berkeley, druhý z Wisconsinu, použily Keckův dalekohled, vybavený adaptivní optikou k pořízení detailních snímků atmosféry Urana a jeho prstenců.

Dvojice obrázků, publikovaná 10. listopadu 2004 na setkání členů Division for Planetary Sciences of the American Astronomical Society, odhalila velmi oblačný vzhled planety - je vidět velké množství atmosférických útvarů, které dramaticky mění svoji velikost, jasnost a dobu existence. Jedná se o dění, doposud na planetě Uran nepozorované.

"Pozorujeme zde oblaka malých i velkých rozměrů, od nejasných a difúzních až po ostře ohraničená a jasná, od rychle se vyvíjejících až po dlouhodobě stabilní útvary," říká Lawrence Sromovsky, University of Wisconsin-Madison´s Space Science and Engineering Center.

Navíc nové obrázky, pořízené dalekohledem Keck, zachytily několik zvláštností ve vývoji počasí včetně obří bouře na jižní polokouli planety, která během několika let měnila svoji polohu střídavě sem a tam přibližně o 5° podél rovnoběžky. Velké bouře na Uranu, zaregistrované na nedávných fotografiích, se svou velikostí vyrovnají rozloze USA.

Dalším mimořádným atmosférickým úkazem v atmosféře Urana je dlouhý a úzký oblačný útvar. Pravděpodobně se jedná o největší skupinu oblačných útvarů, jaká kdy byla vůbec na planetách pozorována. Rozdrobený útvar na severní polokouli planety je oblačný komplex, táhnoucí se v délce téměř 30 000 km, který se zcela rozpadl během měsíce. Z toho vyplývá, že se jedná o velmi dynamické jevy v atmosféře Urana.

Nové snímky planety Uran odhalily více než 30 oblačných útvarů, což překonalo celkový počet obdobných útvarů, zaregistrovaných doposud na fotografiích ze sondy Voyager 2, z Hubblova kosmického teleskopu a dalších dalekohledů do roku 2000. Sledování těchto oblačných útvarů pomůže například odhalit zákonitosti proudění větrů v atmosféře planety a předpovídat pohyb velkých bouřkových oblastí, pohybujících se napříč bleděmodrou planetou. Snímky v infračervené oblasti spektra elektromagnetického záření také umožní astronomům studovat klimatické změny v atmosféře Urana. Rychlost větru v atmosféře dosahuje hodnot mezi 107 až 111 m/s (tj. 385 až 400 km/h). Tyto údaje se týkají nejsevernějších oblastí planety a byly naměřeny 23. 10. 2003.

"Doposud byl rozšířen názor, že planeta Uran je jen velmi málo aktivní, avšak tyto fotografie ukazují, že zde dochází doslova ke dramatickým změnám," říká Imke de Pater, profesor astronomie na kalifornské univerzitě v Berkeley.

Nedávná pozorování ukazují planetu, která se blíží na své dráze do polohy, kdy na jižní polokouli nastává podzim. Ten nastane v roce 2007. Podobně jako na Zemi, Marsu a Neptunu, dochází na Uranu ke střídání ročních období - čtyři roční období se zde vystřídají jednou za 84 roky.

Planeta Uran se otáčí kolem rotační osy, která je skloněna do roviny ekliptiky (planeta jako by se "kutálela" po své oběžné dráze), možná v důsledku obrovské kosmické kolize s jiným tělesem. V roce 1986, kdy kolem planety prolétla americká kosmická sonda Voyager 2, jižní pól planety Uran mířil téměř přímo na Slunce (na jižní polokouli panovalo léto). Nyní, o více než 18 let později, je ke Slunci přivrácen rovník planety. Připomeňme, že jeden den na Uranu trvá 17 hodin a 14 minut.

Severní polokoule planety Uran bude dostávat stále více a více energie ze Slunce až do roku 2028, kdy severní pól planety bude mířit přímo na Slunce. Na severní polokouli nastane léto.

Zdroj: keck.hawaii, spaceflightnow aspaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »