Mohly by růst květiny na ledovém měsíci Europa?

"Chtěl bych říci, že strategie hledání života ve vesmíru by měla být zaměřena na pátrání po tom, co je pozorovatelné, a nikoliv po tom, co je pravděpodobné," řekl Dyson na konferenci v Cambridge, Massachusetts. "Máme v této oblasti tendenci vymýšlet teorie a odhadovat, co je pravděpodobné. Ve skutečnosti naše odhady budou s největší pravděpodobností chybné," dodává Dyson. "Nikdy nebudeme mít tak velkou fantazii jako příroda."

Freeman Dyson předpokládá, že kosmická sonda by mohla pátrat po projevech života na ledem pokrytém Jupiterově měsíci Europa, což je realizovatelné a o čemž se již uvažuje.

Praskliny v ledu

Europa, která obsahuje obrovský oceán kapalné vody pod ledovým povrchem, je již dlouho terčem astrobiologů, kteří předpokládají, že by v jeho vodním prostředí mohly být podmínky vhodné pro život.

Avšak odebrat vzorky z hlubin ledového měsíce by bylo velmi obtížné. Odhady tloušťky ledové kůry se pohybují v rozmezí 1 až 100 km. Život by mohl být pozorovatelný z obíhající kosmické sondy, avšak musí pozorovat místa v prasklinách a jejich okolí, kde je povrch měsíce v kontaktu s vnitřním prostředím.

Parabolické květiny

Život může mít podobu květů ve tvaru paraboly, která soustřeďuje velmi slabé světlo dopadající na Europu. Květiny takovýchto tvarů (viz obrázek v úvodu článku) byly na Zemi objeveny v arktických oblastech, kde se rostliny vyvinuly díky drsným klimatickým podmínkách k maximálnímu využívání sluneční energie.

Arktický mák a další květiny, rostoucí ve vysokých zeměpisných šířkách, mají parabolický tvar květů, které soustřeďují sluneční světlo na reprodukční části v jejich středu. Fyzik Freeman Dyson předpokládá, že takovéto rostliny se mohly vyvinout i na jiných tělesech.

Květiny na Europě by mohly být detekovány prostřednictvím jevu zvaného retroreflexe (zpětný odraz), při němž se světlo odráží zpět ke svému zdroji, říká Dyson. Tento optický jev byl použit například při konstrukci silničních značek, a také při konstrukci zrcadel laserového odražeče, který američtí astronauti zanechali na povrchu Měsíce.

Ačkoliv Dysonovy "sluneční květiny" mohou existovat na Europě, mohou být pravděpodobně rozšířeny kdekoliv ve Sluneční soustavě. "Můžete si představit, že zde máte květiny, které jsou vyživovány zdola a které se mohly rozšířit podél prasklin v ledu," říká Dyson.

Dobrý cíl

John Baross (University of Washington, Seattle) říká, že respektuje názory Dysona, protože "přemýšlí nevázaně a je vždy provokativní".

"Ačkoliv bych mohl zamítnout jeho myšlenky, mnohdy změním svůj vlastní předjímaný názor na předmět zájmu. Nyní mě přivedl k přemýšlení o životě na Europě."

Baross si myslí, že Europa je druhým nejpravděpodobnějším místem ve Sluneční soustavě po Marsu, způsobilým být nositelem života, jak jej známe na Zemi. Ale také říká, že zatím nemáme dostatečné důkazy, že na ledovém měsíci Europa existuje hydrotermální aktivita, která by mohla poskytovat energii a nejdůležitější chemické látky, nezbytné pro život.

Velmi radikální

O názoru Dysona na výskyt rostlin na Europě říká, že se jedná o velmi "radikální myšlenku". "Na Zemi se kvetoucí rostliny vyvíjely během období křídy před 144 až 65 milióny roků a staly se rozmanité díky společnému vývoji s hmyzem… Já bych nezahrnoval kvetoucí rostliny na seznam forem života, po kterých máme ve vesmíru pátrat."

"Jakýkoliv druh fotosyntézy na Europě by se měl nacházet v hlubinách, chráněný před vysokou radiací bombardující ledový povrch, který tlumí dopadající světlo," říká Baross. Bylo by užitečné realizovat mnohem komplexnější pozorování a analýzy některých částí povrchu včetně hlubokých prasklin, jejichž okolí je zbarveno dohněda. Jedná se o materiál, který byl v důsledku geologické aktivity dopraven na ledový povrch měsíce. "Mohli bychom tak získat důkazy přítomnosti biologických projevů nebo velmi zajímavých chemických sloučenin."

Europa bude jedním ze dvou velmi důkladně studovaných měsíců planety Jupiter (společně s Ganymedem) pomocí kosmických sond, které jsou připravovány ve spolupráci NASA a ESA. Výzkum měsíců by měl být zahájen po příletu k Jupiteru v roce 2026. Pokud bude objeven život na Europě, pak nejspíše v jeho vodním prostředí. Na povrchu měsíce, který nemá atmosféru a kde je teplota hluboko pod nulou, si případní budoucí kosmonauti kytičku arktických máků zřejmě nenatrhají.

Zdroj: newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí