Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mokrá a vulkanická minulost Venuše

Mokrá a vulkanická minulost Venuše

Předpokládaná sopečná činnost na Venuši - kresba
Předpokládaná sopečná činnost na Venuši - kresba
Evropská kosmická sonda Venus Express pořídila první mapu jižní polokoule planety Venuše v oboru infračerveného záření. Tato nová mapa odhalila, že naše sousední planeta mohla být v minulosti podobná Zemi - s deskovou tektonikou a vodními oceány.

Mapa byla sestavena z tisíců jednotlivých snímků, pořízených v rozmezí od května 2006 do prosince 2007 ze vzdálenosti kolem 60 000 km. Protože Venuše je pokryta souvislou vrstvou oblačnosti, obyčejné kamery nejsou schopny spatřit povrch planety. Sonda Venus Express však pracuje o oblasti infračerveného záření, které může proniknout skrz atmosféru i oblačnost.

Ačkoliv již dříve byl použit radarový systém ke zmapování povrchu Venuše s vysokým rozlišením, Venus Express je první kosmickou sondou na oběžné dráze, která zmapovala chemické složení povrchu Venuše. Nová data jsou v souladu s předpokladem, že náhorní plošiny Venuše jsou pradávné kontinenty s někdejší vulkanickou aktivitou, které byly kdysi obklopené oceány.

"Toto ještě není důkaz, ale je v souladu s našimi představami. Můžeme opravdu říci, že horniny náhorních plošin vypadají odlišně," říká Nils Müller (Joint Planetary Interior Physics Research Group of the University Münster a DLR Berlin), který je vedoucím mapovacího týmu.

Hornina vypadá odlišně, protože vyzařuje do kosmického prostoru jiné množství infračerveného světla, což se podobá situaci, kdy se například cihlová zeď zahřívá během dne a v noci vyzařuje teplo. Kromě toho různé typy povrchu vyzařují odlišné množství tepla v oboru infračerveného záření vzhledem k charakteristikám materiálu. Přístroj VIRTIS (Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer) registroval toto infračervené záření jižní polokoule při oběhu kosmické sondy nad noční polokoulí Venuše.

Celkem 8 ruských přistávacích modulů dopadlo v 70. a 80. letech minulého století na náhorní plošiny a objevilo pouze bazaltům podobné horniny v místě jejich přistání. Nová mapa ukazuje, že horniny v oblasti náhorních plošin Phoebe a Alpha Regio jsou světlejší barvy a vypadají starší v porovnání s většinou povrchu. Na Zemi jsou takto zbarvenými horninami obvykle žuly a vytvářejí kontinenty.

Když dávné horniny tvořené bazalty byly vtaženy do nitra planety v důsledku pohybu kontinentů, při procesu známém jako desková tektonika, vznikal při tom granit. Voda v kombinaci s bazalty vytvořila granit a tato směs se dostala na povrch v důsledku následné vulkanické činnosti.

"Pokud na Venuši existuje granit, pak zde musely být v minulosti oceány a musela zde existovat desková tektonika," říká Nils Müller.

Müller dále podotýká, že jediný známý způsob pro zjištění, zda-li náhorní plošiny jsou kontinenty, je vyslat do těchto míst přistávací modul kosmické sondy. V minulosti unikla voda z povrchu Venuše do kosmického prostoru, avšak stále zde může probíhat slabá vulkanická činnost. Pozorování v infračerveném oboru jsou velmi citlivá na rozdíly teplot. Zatím na všech pořízených snímcích byly zaznamenány rozdíly v teplotě v rozmezí pouhých 3 až 20 °C, místo charakteristických vysokých rozdílů, očekávaných při výskytu proudů žhavé lávy.

Infračervená mapa povrchu jižní polokoule Venuše
Infračervená mapa povrchu jižní polokoule Venuše
Na pořízené mapě, která má svůj střed v jižním pólu planety, jsou odlišnými barvami znázorněny oblasti o různé teplotě. Naměřené hodnoty se pohybují od +442 °C (červená barva) do +422 °C (tmavě modrá barva). Vyšší hodnoty teploty odpovídají níže položenému terénu, zatímco nižší teplota byla naměřena v oblastech s vyšší "nadmořskou" výškou.

Ačkoliv sonda Venus Express neposkytla žádný přímý důkaz vulkanické aktivity na Venuši, Müller ji zatím nevylučuje. "Venuše je velkou planetou, jejíž nitro je nahříváno v důsledku rozpadu radioaktivních prvků. Její vulkanická aktivita by měla být podobná jako u Země," říká Müller. Některé oblasti se zdají být složeny z tmavších hornin, což naznačuje na relativně nedávnou vulkanickou aktivitu.

Nová mapa dává astronomům další pracovní nástroj pro jejich pátrání a porozumění stavu, proč je Venuše tak podobná Zemi, pokud se týká velikosti, ale proč se vyvíjela tak odlišně.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »