Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Možná zvýšená aktivita tau Herculid, roje rozpadající se komety 73P

Možná zvýšená aktivita tau Herculid, roje rozpadající se komety 73P

Jedna z částí komety 73P/Schwassmann-Wachmann (tehdy označovaná 73P-B) fotografovaná 10. 5. 2006 objektivem 135 mm poblíž jasné hvězdy Vegy v Lyře a dvojice dvojhvězd epsílon Lyrae.
Autor: Martin Gembec

V noci z pondělí 30. května na úterý 31. května lze očekávat zvýšenou aktivitu meteorického roje tau Herculidy. Tento roj je spojen s rozpadající se kometou 73P/Schwassmann-Wachmann. Kometa byla naposledy dobře viditelná při výhodném návratu v květnu 2006. Tehdy byly dva největší úlomky, označené písmeny B a C, viditelné triedrem nedaleko od sebe na obloze. Částice uvolněné kometou při jejím rozpadu by mohly způsobit krátkou zvýšenou aktivitu velmi pomalých meteorů vylétajících zdánlivě zřejmě z oblasti u hvězdy Arcturus v souhvězdí Pastýře.

Kometu 73P objevili roku 1930 němečtí astronomové Arnold Schwassmann a Arno Arthur Wachmann na hvězdárně v Hamburku. Byla to jejich třetí kometa, proto nese název 73P/Scwasmann-Wachmann 3.

Ten samý rok byla zřejmě zaznamenána i zvýšená aktivita meteorů z Herkula s radiantem u slabší hvězdy tau 4. velikosti. Problém je, že slabé meteory tehdy na obloze nasvícené Měsícem v podstatě spatřil pouze Kaname Nakamura. Napočítal jich ve dvou nocích několik desítek. Aktivita byla tedy srovnatelná s Perseidami, ale jak bylo řečeno, šlo o velmi slabé meteory. 

Od objevu až do roku 1979 však kometa nebyla pozorována, ačkoli její oběžná doba je pouze 5,4 roku. Zatímco v roce 1979 byla nalezena alespoň fotograficky, v roce 1985 opět pozorována nebyla a další znovuobjevení tak připadlo až na návrat v roce 1990. Tehdy měla jasnost až 9 mag, což byl její nejlepší návrat od roku 1930. 

Velké překvapení přinesl návrat na podzim roku 1995. Mezi 8. a 13. zářím bylo pomocí radioteleskopu observatoře v Paříži-Meudonu zjištěno, že kometa uvolnila velké množství hydroxylových iontů (OH−). Jen desetkrát menší, než předtím naměřili u slavné Halleyovy komety v roce 1986. V říjnu pak přišla řada pozorování komety pouhým okem, ačkoli byla jen nízko nad obzorem. To bylo šokující, neboť kometa se nedostala vůbec blízko Zemi (nejblíže 1,3 astronomické jednotky).

Odpověď, co se stalo, že kometa zjasnila 400krát oproti očekávání, na sebe nedala dlouho čekat. Kometa se rozpadla a její jednotlivá jádra označovaná písmeny abecedy se poté dala pozorovat i v dalších návratech. 

Při návratu v roce 2000 byly nejvýraznější fragmenty B a C a k nim se přidal také úlomek E, který nebyl ještě v roce 1995 detekován. Nejaktivnější, a tedy pravděpodobně největší, byl fragment C.

Rozpad komety 73P/Schwassmann-Wachmann 3 v roce 2006 pohledem infračerveného vesmírného dalekohledu Spitzer a vesmírného Hubbleova dalekohledu Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech/STScI
Rozpad komety 73P/Schwassmann-Wachmann 3 v roce 2006 pohledem infračerveného vesmírného dalekohledu Spitzer a vesmírného Hubbleova dalekohledu
Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech/STScI

Nejvíc očekávaný byl výhodný návrat komety v roce 2006, kdy proletěla velmi blízko Zemi. Hlavními úlomky, které jsme mohli pozorovat i triedrem, byly opět ty označené písmeny B a C. Nejprve byl nejvýraznější opět úlomek C, ale poté, co se dalším rozpadem zjasnil úlomek B, předčil jej krátce a byl na hranici viditelnosti pouhým okem. Fragmentů bylo velké množství a detailně je zdokumentovaly vesmírné dalekohledy HST a Spitzer.

Návrat v roce 2011 byl geometricky nevýhodný. Další v roce 2017 ukázal, že hlavní úlomek C je víceméně neporušený, ačkoli u něj byl detekován další nový úlomek. Následující průchod komety perihéliem očekáváme letos v srpnu. 

Meteory z roje tau Herculid

Existenci roje nakonec potvrdily celooblohové kamery NASA v Kalifornii (CAMS), když zvýšená aktivita byla zaznamenána 2. června 2011. Ovšem šlo pouze o dva meteory tohoto roje. Dále 30.–31. 5. 2017 zaznamenaly tyto kamery dalších pět meteorů tohoto roje. 

A konečně se dostáváme k letošnímu roku. Pro návrat 2022 se totiž počítá s tím, že Země by se mohla srazit s vlečkou částic uvolněnou při rozpadu v roce 1995. Nikdo nedokáže přesně spočítat, zda se tak opravdu stane, a především kolik meteorů za hodinu spatříme, ale největší naději mají lidé v Americe, a tak je třeba počkat, jak to dopadne, nebo to prostě v noci na úterý zkusit i od nás.

Kromě vlečky z roku 1995 se totiž dá počítat také zvýšená aktivita pro návraty komety z let 1892 a 1897. Pokud se i tehdy kometa rozpadala a uvolnila nějaké větší množství částic, je možné, že něco uvidíme i v Evropě. Je to potřeba prostě zkusit.

Na obrázku z modelu J. Vaubaillona vidíme částice počítané pro všechny návraty komety zpět do roku 1801. Šikmá čára je průmět polohy Země v roce 2022. Znázorněny jsou jen meteoroidy, jejichž sestupný uzel dráhy je v rozmezí týdne před a po průchodu kolem Země. Vlečky uvolněné v letech 1892 a 1897 jsou označeny šipkami. Chybí zde však vlečka z rozpadu roku 1995. Autor: Jérémie Vaubaillon (original source Wiegert 2005)
Na obrázku z modelu J. Vaubaillona vidíme částice počítané pro všechny návraty komety zpět do roku 1801. Šikmá čára je průmět polohy Země v roce 2022. Znázorněny jsou jen meteoroidy, jejichž sestupný uzel dráhy je v rozmezí týdne před a po průchodu kolem Země. Vlečky uvolněné v letech 1892 a 1897 jsou označeny šipkami. Chybí zde však vlečka z rozpadu roku 1995.
Autor: Jérémie Vaubaillon (original source Wiegert 2005)

Ačkoli některé výpočty pro vlečky z rozpadu v roce 1995 nedávaly naději, že se s nimi Země potká, jiné dávají výsledek, že Země projde jen 0, 00038 AU od tohoto vlákna částic. Pokud by se to splnilo, je pozorování zvýšené aktivity roje možné.

Diagram ukazující polohy prachových vleček uvolněných v letech 1995, 2001, 2006, 2011 a 2017 vůči rovině ekliptiky dle studie Horii et al. (2008). Tento model předpokládá, že Země se střetne s nejhustší částí oblaku meteoroidů 31. května kolem 5 hodin UT, tedy zhruba v 7 hodin SELČ. To favorizuje pozorovatele v Americe. Autor: David Asher podle diagramu od Mikiya Sato
Diagram ukazující polohy prachových vleček uvolněných v letech 1995, 2001, 2006, 2011 a 2017 vůči rovině ekliptiky dle studie Horii et al. (2008). Tento model předpokládá, že Země se střetne s nejhustší částí oblaku meteoroidů 31. května kolem 5 hodin UT, tedy zhruba v 7 hodin SELČ. To favorizuje pozorovatele v Americe.
Autor: David Asher podle diagramu od Mikiya Sato

Nejzajímavější na případném pozorování meteorů z roje tau Herculid je fakt, že bychom měli možnost vidět prakticky nejpomalejší meteory vůbec. Zatímco nejrychlejší jsou zřejmě Leonidy, které se střetávají se zemskou atmosférou rychlostí 72 km/s, což je prakticky nejvyšší teoreticky možná rychlost, tak meteory komety 73P/SW 3 se se Zemí sráží rychlostí 12,5 km/s, což je dáno tím, že letí téměř stejným směrem, jakým se pohybuje i Země na oběžné dráze kolem Slunce. 

Fakt, že jde o pomalé meteory, s sebou přináší i zásadní nevýhodu, že většina z nich zazáří na obloze jen velmi slabě (magnituda 4 až 5 v tom lepším případě, nebo jen meteory zaznamenatelné radarem). V 19. století byly pozorovány podobné roje Bielid/Andromedid (meteorů z rozpadlé komety 3D/Biela vyletující z Andromedy). Ty byly také velmi pomalé a slabé, ale některé byly jasné až 1 mag a měly červenou až oranžovou barvu. 

Takto by asi vypadal obrázek pro hypotetický roj tau Herculid. Mapa odpovídá 31. 5. v 00 SELČ. problém roku 2022 je, že skutečný radiant může být níže vpravo u jasné hvězdy Arcturus v souhvězdí Pastýře. Autor: Stellarium/Martin Gembec
Takto by asi vypadal obrázek pro hypotetický roj tau Herculid. Mapa odpovídá 31. 5. v 00 SELČ. problém roku 2022 je, že skutečný radiant může být níže vpravo u jasné hvězdy Arcturus v souhvězdí Pastýře.
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Ačkoliv ilustrační obrázek zobrazuje meteory zdánlivě vyletující z oblasti Herkula, ve skutečnosti je možné, že většina meteorů bude zdánlivě směřovat od Arktura v Pastýři. Tak to alespoň predikují pro maximum 31. května ráno. Důvodem by mělo být to, že předpověď uvažuje částice zůstávající za kometou.

Nenechme se tedy zmást názvem a pokud spatříme i byť jen jediný velmi pomalý meteor letící z oblasti kolem jasného Arktura, buďme vděčni a vzpomínejme na kometu 73P/Schwassmann-Wachmann 3, z níž smítko kdysi vylétlo.

Předpokládaný skutečný radiant tau Herculid ráno 31. května 2022 Autor: Joe Rao, David Asher, založeno na predikcích Lüthen et al. (2001) a Horii et al. (2008)
Předpokládaný skutečný radiant tau Herculid ráno 31. května 2022
Autor: Joe Rao, David Asher, založeno na predikcích Lüthen et al. (2001) a Horii et al. (2008)

Mimochodem, v Zaragoze ve Španělsku zachytila meteorická kamera poměrně dost jasný a velmi pomalý meteor, o kterém na Spaceweather.com tvrdí, že jde o jeden z úlomků komety 73P. Pokud by to byla pravda, možná nebude letos špatné využít nadějné počasí a dívat se nebo fotit i od nás.

A v pondělí 30. 5. dopoledne přišla první měření z meteorického radaru v Kanadě. Vidíme, že zachytil již 11 tau Herculid za 24 hodin. Radiant má velké rozměry a střed přibližně západně od Arctura (RA=204°=13h36min), DE=20°).

Záznamy meteorů na radaru v Kanadě (Canadian Meteor Orbit Radar). Tau Herculidy 2022 zde mají viditelnou zvýšenou aktivitu již den před očekávaným maximem. Autor: Peter Brown/Twitter
Záznamy meteorů na radaru v Kanadě (Canadian Meteor Orbit Radar). Tau Herculidy 2022 zde mají viditelnou zvýšenou aktivitu již den před očekávaným maximem.
Autor: Peter Brown/Twitter

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tau Herculidy na webu Spaceweather.com
[2] Pozorování komety 73P při výhodném návratu v roce 2006
[3] Rozbor možné aktivity tau Herculid



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Tau herkulidy, Tau herculidy, 73P/Schwassmann-Wachmann


25. vesmírný týden 2022

25. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 6. do 26. 6. 2022. Nastává letní slunovrat, začíná astronomické léto. Měsíc bude v poslední čtvrti. Ráno můžeme vidět všechny okem viditelné planety v pořadí, jak jdou od Slunce. Mezinárodní vesmírná stanice vykonává své přelety přes Slunce i Měsíc. Kometa C/2017 K2 (PanSTARRS) prochází kolem hvězdokupy IC 4665. Uskutečnily se tři starty Falconu 9 ve dvou dnech. Očekáváme také start rakety Ariane 5 a možná i Electronu s technologickou družicí na dráhu kolem Měsíce. Před 100 lety se narodil britský astronom zabývající se Měsícem Ewen Whitaker a 95 let uplynulo od narození známého amatérského objevitele komet Williama Bradfielda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M63

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2022 získal snímek „M 63“, jehož autorem je Zdeněk Vojč       M 63. Nu, opravdu trochu nudné pojmenování. Příliš to nevylepší ani NGC 5055, i přes tolik pětek. Ale nebyli by to romantičtí astronomové, aby tomuto objektu na

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc a Venuše v konjunkci

Další informace »