Možná zvýšená aktivita tau Herculid, roje rozpadající se komety 73P

Kometu 73P objevili roku 1930 němečtí astronomové Arnold Schwassmann a Arno Arthur Wachmann na hvězdárně v Hamburku. Byla to jejich třetí kometa, proto nese název 73P/Scwasmann-Wachmann 3.

Ten samý rok byla zřejmě zaznamenána i zvýšená aktivita meteorů z Herkula s radiantem u slabší hvězdy tau 4. velikosti. Problém je, že slabé meteory tehdy na obloze nasvícené Měsícem v podstatě spatřil pouze Kaname Nakamura. Napočítal jich ve dvou nocích několik desítek. Aktivita byla tedy srovnatelná s Perseidami, ale jak bylo řečeno, šlo o velmi slabé meteory. 

Od objevu až do roku 1979 však kometa nebyla pozorována, ačkoli její oběžná doba je pouze 5,4 roku. Zatímco v roce 1979 byla nalezena alespoň fotograficky, v roce 1985 opět pozorována nebyla a další znovuobjevení tak připadlo až na návrat v roce 1990. Tehdy měla jasnost až 9 mag, což byl její nejlepší návrat od roku 1930. 

Velké překvapení přinesl návrat na podzim roku 1995. Mezi 8. a 13. zářím bylo pomocí radioteleskopu observatoře v Paříži-Meudonu zjištěno, že kometa uvolnila velké množství hydroxylových iontů (OH−). Jen desetkrát menší, než předtím naměřili u slavné Halleyovy komety v roce 1986. V říjnu pak přišla řada pozorování komety pouhým okem, ačkoli byla jen nízko nad obzorem. To bylo šokující, neboť kometa se nedostala vůbec blízko Zemi (nejblíže 1,3 astronomické jednotky).

Odpověď, co se stalo, že kometa zjasnila 400krát oproti očekávání, na sebe nedala dlouho čekat. Kometa se rozpadla a její jednotlivá jádra označovaná písmeny abecedy se poté dala pozorovat i v dalších návratech. 

Při návratu v roce 2000 byly nejvýraznější fragmenty B a C a k nim se přidal také úlomek E, který nebyl ještě v roce 1995 detekován. Nejaktivnější, a tedy pravděpodobně největší, byl fragment C.

Nejvíc očekávaný byl výhodný návrat komety v roce 2006, kdy proletěla velmi blízko Zemi. Hlavními úlomky, které jsme mohli pozorovat i triedrem, byly opět ty označené písmeny B a C. Nejprve byl nejvýraznější opět úlomek C, ale poté, co se dalším rozpadem zjasnil úlomek B, předčil jej krátce a byl na hranici viditelnosti pouhým okem. Fragmentů bylo velké množství a detailně je zdokumentovaly vesmírné dalekohledy HST a Spitzer.

Návrat v roce 2011 byl geometricky nevýhodný. Další v roce 2017 ukázal, že hlavní úlomek C je víceméně neporušený, ačkoli u něj byl detekován další nový úlomek. Následující průchod komety perihéliem očekáváme letos v srpnu. 

Meteory z roje tau Herculid

Existenci roje nakonec potvrdily celooblohové kamery NASA v Kalifornii (CAMS), když zvýšená aktivita byla zaznamenána 2. června 2011. Ovšem šlo pouze o dva meteory tohoto roje. Dále 30.–31. 5. 2017 zaznamenaly tyto kamery dalších pět meteorů tohoto roje. 

A konečně se dostáváme k letošnímu roku. Pro návrat 2022 se totiž počítá s tím, že Země by se mohla srazit s vlečkou částic uvolněnou při rozpadu v roce 1995. Nikdo nedokáže přesně spočítat, zda se tak opravdu stane, a především kolik meteorů za hodinu spatříme, ale největší naději mají lidé v Americe, a tak je třeba počkat, jak to dopadne, nebo to prostě v noci na úterý zkusit i od nás.

Kromě vlečky z roku 1995 se totiž dá počítat také zvýšená aktivita pro návraty komety z let 1892 a 1897. Pokud se i tehdy kometa rozpadala a uvolnila nějaké větší množství částic, je možné, že něco uvidíme i v Evropě. Je to potřeba prostě zkusit.

Ačkoli některé výpočty pro vlečky z rozpadu v roce 1995 nedávaly naději, že se s nimi Země potká, jiné dávají výsledek, že Země projde jen 0, 00038 AU od tohoto vlákna částic. Pokud by se to splnilo, je pozorování zvýšené aktivity roje možné.

Nejzajímavější na případném pozorování meteorů z roje tau Herculid je fakt, že bychom měli možnost vidět prakticky nejpomalejší meteory vůbec. Zatímco nejrychlejší jsou zřejmě Leonidy, které se střetávají se zemskou atmosférou rychlostí 72 km/s, což je prakticky nejvyšší teoreticky možná rychlost, tak meteory komety 73P/SW 3 se se Zemí sráží rychlostí 12,5 km/s, což je dáno tím, že letí téměř stejným směrem, jakým se pohybuje i Země na oběžné dráze kolem Slunce. 

Fakt, že jde o pomalé meteory, s sebou přináší i zásadní nevýhodu, že většina z nich zazáří na obloze jen velmi slabě (magnituda 4 až 5 v tom lepším případě, nebo jen meteory zaznamenatelné radarem). V 19. století byly pozorovány podobné roje Bielid/Andromedid (meteorů z rozpadlé komety 3D/Biela vyletující z Andromedy). Ty byly také velmi pomalé a slabé, ale některé byly jasné až 1 mag a měly červenou až oranžovou barvu. 

Ačkoliv ilustrační obrázek zobrazuje meteory zdánlivě vyletující z oblasti Herkula, ve skutečnosti je možné, že většina meteorů bude zdánlivě směřovat od Arktura v Pastýři. Tak to alespoň predikují pro maximum 31. května ráno. Důvodem by mělo být to, že předpověď uvažuje částice zůstávající za kometou.

Nenechme se tedy zmást názvem a pokud spatříme i byť jen jediný velmi pomalý meteor letící z oblasti kolem jasného Arktura, buďme vděčni a vzpomínejme na kometu 73P/Schwassmann-Wachmann 3, z níž smítko kdysi vylétlo.

Mimochodem, v Zaragoze ve Španělsku zachytila meteorická kamera poměrně dost jasný a velmi pomalý meteor, o kterém na Spaceweather.com tvrdí, že jde o jeden z úlomků komety 73P. Pokud by to byla pravda, možná nebude letos špatné využít nadějné počasí a dívat se nebo fotit i od nás.

A v pondělí 30. 5. dopoledne přišla první měření z meteorického radaru v Kanadě. Vidíme, že zachytil již 11 tau Herculid za 24 hodin. Radiant má velké rozměry a střed přibližně západně od Arctura (RA=204°=13h36min), DE=20°).

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tau Herculidy na webu Spaceweather.com
[2] Pozorování komety 73P při výhodném návratu v roce 2006
[3] Rozbor možné aktivity tau Herculid