Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na Marsu padají laviny!

Na Marsu padají laviny!

První přímé pozorování sesuvu materiálu na povrchu Marsu.
První přímé pozorování sesuvu materiálu na povrchu Marsu.
Kosmická sonda NASA, obíhající kolem planety Mars, pořídila vůbec první detailní snímek laviny, padající v blízkosti severního pólu Marsu. Obrázek zachycuje hnědá oblaka prachu daleko od úpatí vysoko se tyčícího svahu, kde jsou zřetelně vidět na sobě naskládané jednotlivé vrstvy ledu a prachu.

Kamera HiRISE (High Resolution Imaging Experiment) na palubě americké kosmické sondy MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) pořídila tuto fotografii 19. 2. 2008. Jedná se o jednu z přibližně 2 400 fotografií, které byly uvolněny k publikování.

Ingrid Daubar Spitale (University of Arizona, Tucson), která prostudovala již stovky snímků, pořízených kamerou HiRISE, byla první osobou, která tuto lavinu na Marsu spatřila. „Opravdu mě to překvapilo,“ říká Ingrid Spitale. „Je nádherné uvidět něco tak dynamického na Marsu. Přitom většina povrchu planety se nezměnila za poslední milióny roků.“

Kamera pozoruje opakovaně vybraná místa na Marsu s cílem vystopovat případné sezónní změny. Avšak hlavní cíl snímkování dne 19. února 2008 nebyl strmý svah. „Pátrali jsme po jarních změnách ve vrstvě zmrzlého oxidu uhličitého, pokrývajícího písečné duny v polárních oblastech a objevení lavin bylo zcela neočekávané,“ říká Candice Hansen (NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie, USA).

Celý snímek zachytil vzhled povrchu s rozlišením detailů o velikosti psacího stolu na pásu terénu o šířce 6 km a délce přes 60 km v oblasti kolem 84° severní šířky Marsu. Načervenalé vrstvy jsou bohaté na vodní led, pokrývající povrch příkrého svahu o výšce více než 700 m, táhnoucího se po celé délce obrázku.

„Doposud jsme nevěděli, jak zaznamenat tyto sesuvy půdy,“ říká Patrick Russell (University of Berne, Švýcarsko). „Plánovali jsme pořízení velkého množství snímků povrchu v průběhu sezónních změn (na Marsu se střídají roční období jako na Zemi, jen s tím rozdílem, že trvají poněkud déle), abychom zjistili, zda se sesuvy materiálu vyskytují v průběhu celého roku nebo zda je jejich výskyt omezen jen na začátek jara.“

Větší množství ledu než prachu pravděpodobně zvířilo materiál, který spadl z horní části srázu. Fotografování této oblasti v období nadcházejících měsíců bude mít za úkol sledovat jakékoliv změny nových depozitů na úpatí svahu. To vědcům pomůže odhadnout, jaké je zastoupení ledu v padajících horninách.

„Jestliže se kus ledu odlomí a spadne dolů, předpokládáme, že v něm obsažená voda se změní z ledu na vodní páru,“ říká Russell. „Budeme dávat pozor, abychom uviděli další úlomky, padající dolů ze srázu. Takovýto výzkum nám pomůže lépe pochopit jednu oblast působení vodního cyklu na Marsu.“

Text k obrázku:

Na snímcích ze sondy MRO byly zaznamenány přinejmenším 4 laviny, eventuálně pády úlomků horniny, a to přímo v akci – téměř v přímém přenosu. Na publikovaném snímku je vidět oblast, kde se zmíněné laviny vyskytly. Bílé obdélníky vyznačují oblasti, které jsou detailněji vyobrazeny na obrázcích vpravo (všechny snímky jsou v tzv. falešných barvách). Materiál, pravděpodobně obsahující drobná zrníčka ledu a prachu, možná i větší kusy horniny, se uvolnil z vysokého útesu, svažujícího se příkře dolů a tvořeného tenkými vrstvami, usazenými v dávné minulosti planety. Výskyt takovýchto lavin je okázale doprovázen oblaky zvířeného jemného materiálu, který se postupně usazuje. Největší oblak (horní obrázek) sleduje dráhu úlomků při jejich pádu po svahu dolů, narážejících na spodní část svahu, pokračuje dále v pádu a vytváří vzdouvající se oblak v čelní oblasti pádu. Oblak má v průměru přibližně 180 m a dosahuje výšky 190 m od úpatí příkrého svahu. Stíny každého oblaku vlevo dole také dokazují, že se jedná o trojrozměrné útvary, čnící do ovzduší před srázem a nejedná se jen o zbarvení povrchu (Slunce je vpravo nahoře).

Velký obrázek si můžete prohlédnout například ZDE.

Zdroj: science.nasa a hirise.arizona
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »