Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na měsíci Enceladus mohou sněžit mikroorganismy

Na měsíci Enceladus mohou sněžit mikroorganismy

Enceladus_PIA06254-br500.jpg
Velmi malý Saturnův měsíc Enceladus (průměr 500 km) obíhající daleko za vnějším okrajem prstenců planety nás naplňuje příslibem, že zde možná existují mikroorganismy. Během série nebezpečně těsných průletů objevila kosmická sonda NASA s názvem Cassini doslova gejzíry vody tryskající z jeho povrchu, či spíše z podpovrchového zásobníku kapalné vody. Tyto výtrysky, které pronikají skrz trhliny v ledové kůře měsíce, mohou vynášet na povrch přítomné mikroorganismy.

"Více než 90 výtrysků různých velikostí v blízkosti jižního pólu měsíce Enceladus rozprašuje vodní páru, krystalky ledu a směs organických látek na rozsáhlou oblast," říká Carolyn Porco, významná planetoložka a vedoucí vědeckého týmu pro zobrazovací experimenty na sondě Cassini. "Sonda Cassini několikrát prolétla přímo některým z výtrysků a prováděla výzkum přítomných částic. Zjistili jsme, že kromě vody a organických látek je v ledových krystalcích přítomna také sůl. Salinita těchto částic je stejná jako slanost oceánů na Zemi."

Měření teploty v oblasti trhlin nacházejících se na Enceladu odhalila teploty vyšší než 190 K (-83 °C). "Pokud sečtete dohromady veškeré teplo, potom dojdete k závěru, že z přítomných trhlin na Enceladu nepřetržitě uniká energie 16 GW," říká Carolyn Porco. Domnívá se rovněž, že tento malý měsíc s podpovrchovými jezery kapalné vody, s organickými látkami a zdroji tepelné energie může hostit stejný typ života, jaký jsme objevili v podobných podmínkách na Zemi.

Výtrysky na měsíci Enceladus
Výtrysky na měsíci Enceladus
Toto prostředí na Enceladu by mohlo poskytovat podmínky podobné jako v mořských hlubinách na Zemi. Hojné množství tepelné energie a kapalná voda - takové prostředí bylo na Zemi objeveno v okolí podpovrchových vulkanických hornin. Živé organismy zde prospívají díky vodíku (který vzniká na základě reakcí kapalné vody při styku s horkým prostředím) a dostupnému oxidu uhličitému, dochází ke vzniku metanu, který se recykluje zpátky na vodík. A to všechno probíhá zcela bez přítomnosti slunečního světla nebo látek produkovaných slunečním zářením.

Z výtrysků do okolního prostředí, nad povrch měsíce, můžeme tento materiál snadno odebrat. Zní to bláznivě, avšak na povrch tohoto malého tělesa mohou sněžit mikroorganismy. Je to nejnadějnější místo pro astrobiologický výzkum, které známe. Dokonce nepotřebujeme ani pročesávat místo na povrchu v okolí trhliny. Můžeme pouze proletět jedním z výtrysků a odebrat vzorky materiálu. Nebo můžeme přistát na povrchu měsíce, dívat se vzhůru a čekat. A máme, pro co jsme přišli!

Zdroj tepla na Enceladu je vytvářen působením planety Saturn. Astronomové si jsou jisti, že vlivem gravitace se tvar měsíce nepatrně mění během oběhu kolem planety. Změna tvaru tělesa vede k vnitřním pohybům generujícím teplo, podobně jako vy pocítíte teplo například na kancelářské sponce, když ji budete rychle ohýbat tam a zpět (dopředu a dozadu).

"Avšak probíhající slapové pohyby nejsou dostatečným vysvětlením pro vznik veškerého tepla, které nyní Enceladus vyzařuje. Jednou z možností, jak vyřešit toto dilema, je předpoklad, že část dnes pozorované tepla byla generována a uskladněna v minulosti," dodává Carolyn Porco.

Gejzíry vodní páry nad Enceladem. Autor: NASA
Gejzíry vodní páry nad Enceladem.
Autor: NASA
Předpokládá se rovněž, že dráha měsíce Enceladus mohla být dříve mnohem více eliptická a větší excentricita vedla k většímu slapovému namáhání, což mělo za následek strukturální změny uvnitř měsíce způsobující větší produkci tepla. V tomto scénáři by teplo mohlo být uchováváno uvnitř měsíce a docházelo by k tání části ledu a k vytváření či doplňování jezer kapalné vody.

V současné době se excentricita oběžné dráhy měsíce Enceladus zmenšila. Teplo vyzařované z vnitřních oblastí měsíce je nyní kombinací dřívějšího tepla a tepla produkovaného v současné době. Avšak protože v současné době je vyzařováno více tepla, než je vyráběno, Enceladus se nachází ve stadiu chladnutí a kapalná voda se postupně mění v led. Tyto modely ukazují, že voda ve skutečnosti nikdy zcela nezamrzne, protože excentricita oběžné dráhy Enceladu se může znovu zvýšit a znovu nastartovat pozorovaný cyklus.

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie

Messier 81 (M81, Bodeho galaxia) je výrazná špirálová galaxia v súhvezdí Veľká medvedica, vzdialená približne 12 miliónov svetelných rokov. Patrí medzi najväčšie galaxie skupiny M81 a je obľúbeným cieľom profesionálnych aj amatérskych astronómov. V jej jadre sa nachádza aktívna oblasť so supermasívnou čiernou dierou. M81 objavil Johann Elert Bode v roku 1774, neskôr ju do svojho katalógu zaradil aj Charles Messier. Galaxia je dobre pozorovateľná menšími ďalekohľadmi a najvhodnejšie obdobie na jej pozorovanie pripadá na jar. Jej špirálne ramená obsahujú medzihviezdny prach a oblasti tvorby nových hviezd. M81 gravitačne ovplyvňuje susedné galaxie M82 a NGC 3077, pričom ich vzájomné interakcie deformovali rozloženie plynu v celej skupine. Messier 82 (M82, Cigarová galaxia) je nepravidelná až silne narušená galaxia v tom istom súhvezdí, taktiež vzdialená asi 12 miliónov svetelných rokov. Je známa mimoriadne intenzívnou tvorbou hviezd, preto patrí medzi typické hviezdotvorné galaxie. Jej vysoká aktivita je dôsledkom gravitačného pôsobenia susednej galaxie M81, ktoré v minulosti vyvolalo mohutné hviezdotvorné epizódy. M82 je približne päťkrát žiarivejšia než naša Galaxia a jej centrálna oblasť svieti mimoriadne intenzívne. Objavená bola rovnako v roku 1774 Johannom Elertom Bodem. Neskôr sa ukázalo, že napriek svojmu pretiahnutému vzhľadu obsahuje aj špirálnu štruktúru, ktorú bolo možné odhaliť najmä v infračervenom žiarení. M82 je jednou z najzaujímavejších galaxií severnej oblohy a spolu s M81 tvorí veľmi známy a fotogenický pár. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 186x180sec. R, 164x180sec. G, 177x180sec. B, 508x120sec. L, 140x600sec Halpha, 140x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 2.1. až 16.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »