Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na měsíci Enceladus mohou sněžit mikroorganismy

Na měsíci Enceladus mohou sněžit mikroorganismy

Enceladus_PIA06254-br500.jpg
Velmi malý Saturnův měsíc Enceladus (průměr 500 km) obíhající daleko za vnějším okrajem prstenců planety nás naplňuje příslibem, že zde možná existují mikroorganismy. Během série nebezpečně těsných průletů objevila kosmická sonda NASA s názvem Cassini doslova gejzíry vody tryskající z jeho povrchu, či spíše z podpovrchového zásobníku kapalné vody. Tyto výtrysky, které pronikají skrz trhliny v ledové kůře měsíce, mohou vynášet na povrch přítomné mikroorganismy.

"Více než 90 výtrysků různých velikostí v blízkosti jižního pólu měsíce Enceladus rozprašuje vodní páru, krystalky ledu a směs organických látek na rozsáhlou oblast," říká Carolyn Porco, významná planetoložka a vedoucí vědeckého týmu pro zobrazovací experimenty na sondě Cassini. "Sonda Cassini několikrát prolétla přímo některým z výtrysků a prováděla výzkum přítomných částic. Zjistili jsme, že kromě vody a organických látek je v ledových krystalcích přítomna také sůl. Salinita těchto částic je stejná jako slanost oceánů na Zemi."

Měření teploty v oblasti trhlin nacházejících se na Enceladu odhalila teploty vyšší než 190 K (-83 °C). "Pokud sečtete dohromady veškeré teplo, potom dojdete k závěru, že z přítomných trhlin na Enceladu nepřetržitě uniká energie 16 GW," říká Carolyn Porco. Domnívá se rovněž, že tento malý měsíc s podpovrchovými jezery kapalné vody, s organickými látkami a zdroji tepelné energie může hostit stejný typ života, jaký jsme objevili v podobných podmínkách na Zemi.

Výtrysky na měsíci Enceladus
Výtrysky na měsíci Enceladus
Toto prostředí na Enceladu by mohlo poskytovat podmínky podobné jako v mořských hlubinách na Zemi. Hojné množství tepelné energie a kapalná voda - takové prostředí bylo na Zemi objeveno v okolí podpovrchových vulkanických hornin. Živé organismy zde prospívají díky vodíku (který vzniká na základě reakcí kapalné vody při styku s horkým prostředím) a dostupnému oxidu uhličitému, dochází ke vzniku metanu, který se recykluje zpátky na vodík. A to všechno probíhá zcela bez přítomnosti slunečního světla nebo látek produkovaných slunečním zářením.

Z výtrysků do okolního prostředí, nad povrch měsíce, můžeme tento materiál snadno odebrat. Zní to bláznivě, avšak na povrch tohoto malého tělesa mohou sněžit mikroorganismy. Je to nejnadějnější místo pro astrobiologický výzkum, které známe. Dokonce nepotřebujeme ani pročesávat místo na povrchu v okolí trhliny. Můžeme pouze proletět jedním z výtrysků a odebrat vzorky materiálu. Nebo můžeme přistát na povrchu měsíce, dívat se vzhůru a čekat. A máme, pro co jsme přišli!

Zdroj tepla na Enceladu je vytvářen působením planety Saturn. Astronomové si jsou jisti, že vlivem gravitace se tvar měsíce nepatrně mění během oběhu kolem planety. Změna tvaru tělesa vede k vnitřním pohybům generujícím teplo, podobně jako vy pocítíte teplo například na kancelářské sponce, když ji budete rychle ohýbat tam a zpět (dopředu a dozadu).

"Avšak probíhající slapové pohyby nejsou dostatečným vysvětlením pro vznik veškerého tepla, které nyní Enceladus vyzařuje. Jednou z možností, jak vyřešit toto dilema, je předpoklad, že část dnes pozorované tepla byla generována a uskladněna v minulosti," dodává Carolyn Porco.

Gejzíry vodní páry nad Enceladem. Autor: NASA
Gejzíry vodní páry nad Enceladem.
Autor: NASA
Předpokládá se rovněž, že dráha měsíce Enceladus mohla být dříve mnohem více eliptická a větší excentricita vedla k většímu slapovému namáhání, což mělo za následek strukturální změny uvnitř měsíce způsobující větší produkci tepla. V tomto scénáři by teplo mohlo být uchováváno uvnitř měsíce a docházelo by k tání části ledu a k vytváření či doplňování jezer kapalné vody.

V současné době se excentricita oběžné dráhy měsíce Enceladus zmenšila. Teplo vyzařované z vnitřních oblastí měsíce je nyní kombinací dřívějšího tepla a tepla produkovaného v současné době. Avšak protože v současné době je vyzařováno více tepla, než je vyráběno, Enceladus se nachází ve stadiu chladnutí a kapalná voda se postupně mění v led. Tyto modely ukazují, že voda ve skutečnosti nikdy zcela nezamrzne, protože excentricita oběžné dráhy Enceladu se může znovu zvýšit a znovu nastartovat pozorovaný cyklus.

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



41. vesmírný týden 2024

41. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 7. 10. do 13. 10. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, téměř celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je vysoká. Na večerní oblohu má vstoupit poměrně jasná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS). Při testu rakety Vulcan došlo k anomálii a uletěla tryska postranního motoru, ale bez vlivu na doručení nákladu na oběžnou dráhu. Očekáváme přistání mise Crew-8 z ISS zpátky na Zemi. Očekáváme starty dvou kosmických sond, jakmile bude opět povoleno raketám Falcon startovat. Před 60 lety proběhla riskantní mise Voschod 1 se třemi kosmonauty na palubě.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Čiastočné zatmenie Mesiaca nad Dómom Sv. Alžbety

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2024 obdržel snímek „Čiastočné zatmenie Mesiaca nad Dómom Sv. Alžbety“, jehož autorem je Robert Barsa.     18. září 2024 v ranních hodinách se nad jednou z nejvýznamnějších památek východního Slovenska, Dómem svaté Alžběty v

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Polárna žiara

Canon 60D, Samyang 16mm F2, ISO 1600, 10 sec.

Další informace »