Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na trpasličí planetě Ceres detekována voda

Na trpasličí planetě Ceres detekována voda

Observatoř Herschel a objev vodní páry u trpasličí planety Ceres Autor: ESA/ATG medialab
Observatoř Herschel a objev vodní páry u trpasličí planety Ceres
Autor: ESA/ATG medialab
Evropská kosmická observatoř Herschel Space Observatory objevila přítomnost vodní páry v okolí trpasličí planety Ceres. Jedná se o první jednoznačnou detekci vodní páry u tělesa z oblasti hlavního pásu asteroidů ve Sluneční soustavě.

Ceres je s průměrem 950 km největším objektem v pásu planetek, který se rozprostírá mezi drahami planet Mars a Jupiter. Avšak na rozdíl od většiny planetek má Ceres téměř kulový tvar a patří do kategorie těles označovaných jako trpasličí planety (patří sem například i Pluto a další tři tělesa z oblasti Kuiperova pásu).

Je zřejmé, že Ceres je diferencovaným tělesem, pravděpodobně s kamenným jádrem a ledovým vnějším pláštěm. To je důležité, protože přítomnost vodního ledu v pásu planetek má závažné důsledky pro pochopení vývoje Sluneční soustavy.

Když naše planetární soustava před 4,6 miliardami roků vznikala, její centrální oblasti byly příliš horké na to, aby mohla voda zkondenzovat v oblasti, kde nyní obíhají vnitřní planety Merkur, Venuše, Země a Mars. Kromě toho je zřejmé, že voda byla na tyto planety dopravena později v průběhu dlouhé periody asi před 3,9 miliardami roků, kdy docházelo k četným dopadům komet a planetek na povrch vytvořených planet.

O kometách dobře víme, že obsahují zásoby vodního ledu. Ale jak je to s asteroidy? Voda v oblasti pásu asteroidů byla zaznamenána při pozorování náznaků kometární aktivity u některých planetek (tzv. Main Belt Comet family). Avšak žádná rozhodující detekce přítomnosti vodní páry nebyla uskutečněna.

Teprve nyní na základě použití vědeckého přístroje HIFI (Heterodyne Instrument for the Far Infrared) na palubě kosmické observatoře Herschel, která provádí pozorování v oboru infračerveného záření, zaznamenali astronomové u trpasličí planety Ceres přítomnost vodní páry uvolňované z povrchu ledem pokrytého tělesa.

„Je to vůbec poprvé, co byla detekována přítomnost vody v oblasti pásu asteroidů, což poskytuje důkazy, že Ceres má ledový povrch a řídkou atmosféru,“ říká Michael Küppers (ESA, Španělsko), hlavní autor článku publikovaného v časopise Nature.

Ačkoliv družice Herschel nebyla schopna pořídit fotografii planetky Ceres, astronomové dokázali ze získaných dat odvodit rozložení zdrojů vody na povrchu trpasličí planety na základě pozorovaných změn signálu během devítihodinové rotační periody tělesa. Bylo zjištěno, že téměř veškerá vodní pára vychází ze dvou míst na jeho povrchu.

„Předpokládáme, že přibližně 6 kg vodní páry je uvolňováno každou sekundu do okolního prostoru, což vyžaduje, aby byla vodním ledem pokryta pouze nepatrná část povrchu trpasličí planety Ceres. To výborně souhlasí se dvěma lokalizovanými oblastmi na povrchu tělesa,“ říká Laurence O´Rourke, hlavní vědecký pracovník družice Herschel pro výzkum planetek a komet v rámci programu nazvaného MACH-11, a další autor článku publikovaného v Nature.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením produkce vodní páry je sublimace ledu, který je zahříván a přímo přechází do plynné fáze. I komety fungují na stejném principu. Dvě aktivní oblasti jsou přibližně o 5 % tmavší než okolní povrch. Jsou schopny absorbovat více slunečního záření, což vede k následnému zahřívání regionu a poté k účinnější sublimaci malých rezervoárů vodního ledu. Alternativním vysvětlením je možnost, že se jedná o gejzíry či tzv. ledový vulkanismus (kryovulkanismus), který hraje určitou funkci v aktivitě trpasličí planety.

Kosmická sonda NASA s názvem DAWN Autor: William K. Hartmann Courtesy of UCLA
Kosmická sonda NASA s názvem DAWN
Autor: William K. Hartmann Courtesy of UCLA
Na základě dřívějších výzkumů se předpokládá, že až 25 % její hmotnosti může představovat voda. Mnohem podrobnější informace o trpasličí planetě Ceres jsou očekávány již brzy. Americká kosmická sonda Dawn bude navedena na oběžnou dráhu kolem tělesa počátkem roku 2015 (pravděpodobně březen nebo duben). Uskuteční detailní mapování povrchu a bude rovněž zjišťovat, jakým způsobem je generována jeho „vodní“ aktivita a jak se postupně mění.

„Objev uvolňování vodní páry z podpovrchových vrstev planetky Ceres poskytuje nové informace o tom, jak je rozložen výskyt vody ve Sluneční soustavě. Protože Ceres obsahuje přibližně jednu pětinu hmotnosti všech těles v pásu planetek, je tento objev důležitý nejen pro samotný výzkum malých těles Sluneční soustavy, ale i pro lepší pochopení původu vody na Zemi,“ říká Göran Pilbratt, vědecký pracovník projektu Herschel (ESA).

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »