Na základě výpočtů českých astronomů byly v Německu nalezeny vzácné meteority z planetky 2024 BX1
Autor: Astronomický ústav AV ČR
Podíl astronomů z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR na vysvětlení tohoto vzácného případu je především v pozorování tohoto velmi výjimečného typu tělesa ještě před jeho srážkou. Jeho podstata se ukázala ovšem až po vlétnutí do atmosféry ze světla, které jsme zachytili našimi přístroji, a byla poté potvrzena nalezením meteoritů v oblasti, kterou jsme přesně určili.
Tisková zpráva ze 6. 2. 2024
Podíl astronomů z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR na vysvětlení tohoto vzácného případu je především v pozorování tohoto velmi výjimečného typu tělesa ještě před jeho srážkou, jehož podstata se ukázala ovšem až po jeho vlétnutí do atmosféry ze světla, které jsme zachytili našimi přístroji, a byla poté potvrzena nalezením meteoritů v oblasti, kterou jsme přesně určili.
Malou planetku 2024 BX1 objevil maďarský astronom Krisztián Sárneczky v sobotu 21. ledna večer na observatoři Piszkéstető. Na základě jeho pozorování a pozorování dalších astronomů v různých částech Evropy bylo brzy zjištěno, že planetka se ještě tu samou noc, zhruba tři hodiny po objevu, srazí se Zemí 50 km západně od Berlína. Takto malé planetky – rozměr byl odhadován na jeden metr – nezpůsobí žádnou škodu, ale při průletu atmosférou zazáří jako jasný bolid a jejich zbytky, meteority, mohou dopadnout na zem. Jedná se o vzácnou vědeckou příležitost zkombinovat data o planetce, když se ještě pohybovala v kosmickém prostoru, s jejím chováním při průletu atmosférou a se složením meteoritů z ní pocházejících. Dosud se něco takového podařilo jen třikrát, z toho dvakrát byla data o bolidu velmi omezená, neboť k průletu atmosférou došlo nad neobydlenými oblastmi.
V tomto případě naštěstí bolid prolétl v dosahu Evropské bolidové sítě (EN), jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Štěstí nám přálo i v tom, že bylo jasné počasí. Pro přesné určení dráhy bolidu v atmosféře a původní dráhy ve Sluneční soustavě (v tomto případě šlo pouze o potvrzení již známé dráhy z předsrážkových pozorování) jsme použili celkem 16 optických záznamů (10 fotografických a 6 videozáznamů), z nichž 14 bylo z této naší bolidové sítě a 2 videozáznamy byly z německé části sítě AllSky7 (hlavní koordinátor Mike Hankey, American Meteor Society). Pro určení vlastností planetky jsme navíc použili 3 radiometrické a 3 spektrální záznamy výhradně ze sítě EN.
Celý jev jsme vyhodnotili velmi rychle. Již 24 hodin po tom, co se odehrál, jsme zveřejnili na internetu první zprávu a ještě týž den jsme potom na základě obdrženého modelu výškového větru od Dr. Radmily Brožkové z ČHMÚ vydali zpřesněnou oblast, kde by se měly nacházet meteority včetně jejich rozložení podle hmotnosti. To se ukázalo jako naprosto zásadní, protože podle informací, které máme, všechny hlavní týmy i jednotliví úspěšní hledači meteoritů hledali v této námi předpovězené oblasti poblíž obce Ribbeck. Z pozorování bolidu jsme také odvodili, že planetka musela být výrazně menší než jeden metr, neboť její hmotnost nebyla o mnoho větší než 100 kg. Tento rozpor jsme vysvětlili tím, že se pravděpodobně jednalo o neobvyklý typ materiálu vysoce odrážejícího světlo a na základě našich spekter jsme usoudili, že by mohl být bohatý na minerál enstatit. Tuto informaci jsme doplnili na internet ve středu 24. ledna a sdělili jsme to i hledacímu týmu organizovanému berlínskými institucemi Museum für Naturkunde, Freie Universität Berlin, Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt (DLR) a Technische Universität Berlin.
Nález prvního a na pohled značně neobvyklého meteoritu byl ohlášen ve čtvrtek 25. ledna polským komerčním hledacím týmem z Poznaně. V následujících dnech berlínský vědecký tým nasbíral více než 20 malých meteoritů. Další nálezy byly hlášeny týmy a jednotlivci, kteří se do oblasti sjeli z různých zemí. V pondělí 5. února zveřejnil berlínský tým v tiskové zprávě klasifikaci meteoritu. Jedná se o vzácný typ tzv. aubritů, které jsou skutečně složeny především z enstatitu, jak jsme předpověděli.
Shrneme-li tedy hlavní unikátnost celého tohoto případu a také našeho podílu na jeho vysvětlení, tak je to především předsrážkové pozorování velmi výjimečného typu tělesa, jehož podstata se ukázala ovšem až po jeho vlétnutí do atmosféry ze světla, které jsme zachytili našimi přístroji, a byla poté potvrzena nalezením meteoritů v oblasti, kterou jsme předtím určili.
Kontakt a bližší informace:
Pavel Suchan,
tiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR – suchan@astro.cz, 737 322 815
Oddělení meziplanetární hmoty - vedoucí oddělení Dr. Jiří Borovička a vedoucí Evropské bolidové sítě Dr. Pavel Spurný, mph@asu.cas.cz, telefon: 323 620 160 nebo 607 729 608 (jen v urgentních případech)
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránka Astronomického ústavu věnována pádu planetky 2024 BX1, kde byla zveřejněna pádová oblast a další údaje
[2] Tisková zpráva Přírodovědeckého muzea v Berlíně (anglicky)
[3] Tisková zpráva SETI institute v Kalifornii (anglicky)
O autorovi
Pavel Suchan
Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.
