NASA bude pátrat po vulkanoidech
Zařízení vyvinuli odborníci amerického Jihozápadního výzkumného institutu SwRI (Southwest Research Institute) v Boulderu (Colorado, USA). Vzhledem k rozměrům a hmotnosti více než 200 kg je zařízení označováno jako Big Dog (Velký pes). Jeho hlavním úkolem je studium planety Merkur v ultrafialovém světle a dále pátrání po planetkách, obíhajících kolem Slunce uvnitř dráhy Merkura. Zařízení tvoří dva přístroje. Jeden je určen k výzkumu Merkura (ultrafialový spektrograf, vybavený zesilovačem obrazu), druhý k pátrání po vulkanoidech - speciální kamera VULCAM (Vulcanoid Camera). Obě zařízení pracují souběžně. Kamera se spektrografem byla několikrát vyzkoušena na palubě letounu F/A-18B, avšak vypuštění do výšky přes 260 km značně zvyšuje možnosti aparatury.
Data, která byla získána při suborbitálním letu, zatím nebyla zpracována. Je to otázka příštích několika týdnů. Obdobná aparatura jako na raketě Black Brant by mohla automaticky pracovat také při suborbitálních startech raket či raketoplánů v rámci kosmické turistiky (soutěž o Cenu X).
"Zařízení Big Dog bylo zkonstruováno za účelem pátrání po planetkách uvnitř dráhy planety Merkur", zdůraznil David Slater z SwRI. "Díky tomuto zařízení můžeme také v oboru ultrafialového záření pozorovat Venuši, Merkura a jasnější komety v těsné blízkosti Slunce, tedy v oblasti nedostupné pro jiné družice včetně Hubblova kosmického teleskopu (HST). Tyto družice nemají šanci planetky objevit bez značného rizika poškození své aparatury."
Takto získané informace je možno označit za revoluční. Především proto, že se zatím nikomu nepodařilo získat ultrafialové spektrum planety Merkur. Odkrývají se tak nové perspektivy ve výzkumu stále záhadného chemického složení povrchu Merkura. Nové údaje pomohou lépe naplánovat výzkum Merkura z paluby připravované americké kosmické sondy MESSENGER, jejíž start se připravuje na květen 2004 (navedení na oběžnou dráhu kolem Merkura v červenci 2009) a která také bude vybavena pro výzkum v oboru ultrafialového záření.
Po vulkanoidech pátrali astronomové také na snímcích, které již několik let pořizuje družice SOHO, určená k monitorování jevů na Slunci. Žádný objekt jasnější než 7 mag, což by odpovídalo průměru asi 60 km, zatím objeven nebyl.
Při pohledu na fotografie Merkura, které pořídila téměř před 30 lety americká sonda Mariner 10 je zřetelné, že v minulosti se s Merkurem srazilo obrovské množství objektů. Svědčí o tom nepřeberné množství menších či větších kráterů na jeho povrchu. Jak naznačují počítačové simulace, v prostoru kolem Slunce se mohla uchovat do dnešní doby některá tělesa z doby formování sluneční soustavy. Jestliže tato oblast kolem Slunce byla "vyčištěna" od všech planetek, pak je například možné, že planeta Merkur během své existence migrovala přes tento vnitřní pás planetek, v důsledku čehož došlo k uvedeným srážkám s planetkami.
Podle teoretiků však existují vážné předpoklady pro existenci planetek ve stabilní oblasti ve vzdálenosti asi 0,08 až 0,21 AU (tj. 12 miliónů až 31 miliónů km) od Slunce. Obdobně, jako existuje pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem a za drahou Neptuna. Počkejme si na další pozorování.
Zdroj: spaceflightnow.com a další zdroje