Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nejdelší řeka na měsíci Titan

Nejdelší řeka na měsíci Titan

Radarový snímek části toku řeky na Titanu Autor: NASA/JPL–Caltech/ASI
Radarový snímek části toku řeky na Titanu
Autor: NASA/JPL–Caltech/ASI
Mezinárodní mise sondy Cassini zkoumající planetu Saturn s prstenci a jejími měsíci vedla k objevu řeky, která vypadá jako zmenšená mimozemská verze africké řeky Nil; říční koryto se nachází na Saturnově měsíci Titan a rozprostírá se v délce více než 400 km (měřeno od „pramene“ až po ústí do velkého jezera).

Jedná se o první snímek s vysokým rozlišením, na kterém byl zachycen tak obrovský říční systém – kromě naší planety.

Vědci usoudili, že tato řeka je zaplněna kapalinou, protože se na radarovém snímku s vysokým rozlišením jeví tmavá po celé své délce, což signalizuje hladký „povrch“ toku řeky. Podobně by se jevily na radarových snímcích i velké pozemské řeky.

„Ačkoliv je zde patrno několik přítoků a místních meandrů, relativně rovné koryto řeky naznačuje, že její tok sleduje trasu pravděpodobného zlomu a nakonec se vlévá do jižního okraje velkého jezera,“ říká Jani Radebaughová, členka radarového týmu sondy Cassini na Brigham Young University, USA.

Titan je jediným dalším tělesem ve Sluneční soustavě kromě Země, o kterém víme, že na jeho povrchu stabilně existuje kapalná látka. Zatímco na Zemi se hydrologický cyklus spoléhá na vodu, odpovídající cykly na Titanu zahrnují kapalné uhlovodíky, jako je etan a metan.

Snímky ve viditelném světle pořízené v průběhu roku 2010 kamerou na palubě sondy Cassini odhalily oblasti, které ztmavly následně po intenzivním dešti. Na Titanu tedy občas prší.

Vizuální pozorování a mapování pomocí infračerveného spektrometru v roce 2008 potvrdila přítomnost kapalných uhlovodíků na jižní polokouli měsíce Titan, například v jezeru pojmenovaném Ontario Lacus.

Radarový snímek toku nejdelší řeky na Titanu Autor: NASA/JPL–Caltech/ASI
Radarový snímek toku nejdelší řeky na Titanu
Autor: NASA/JPL–Caltech/ASI
„Tento radarový snímek řeky na Titanu poskytuje další skvělou momentku měnícího se tělesa, na kterém byly poprvé objeveny stopy říčních koryt na základě snímků z evropského modulu Huygens, které byly pořízeny během přistání na povrchu Saturnova měsíce v roce 2005,“ říká Nicolas Altobelli, vědecký pracovník ESA, který se podílel na projektu Cassini.

Publikovaný radarový snímek řeky byl pořízen 26. 9. 2012 na 87. těsném průletu sondy Cassini kolem měsíce Titan. Koryto této dlouhé řeky se nachází na severní polokouli měsíce a ústí do velkého jezera Ligeia Mare, jednoho ze tří největších známých jezer ve vysokých šířkách severní polokoule Titanu. Rozměry jezera jsou zhruba 420 x 350 km.

Sonda Cassini byla vypuštěna 15. 10. 1997. Po urychlení při průletu kolem planety Jupiter 30. 12. 2000 zamířila ke svému cíli – k planetě Saturn. Na oběžnou dráhu byla navedena 1. 7. 2004. Její mise byla již několikrát prodloužena – měla by fungovat až do září 2017, kdy bude navedena do atmosféry Saturnu, kde definitivně ukončí svoji existenci.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Sonda Cassini, Titan


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »