Předpověď počasí na Titanu: polojasno, s možností metanových přeháněk
Titan, největší měsíc planety Saturn, je jediným známým měsícem ve Sluneční soustavě s hustou atmosférou a kapalnými jezery na povrchu – ovšem z metanu a etanu, nikoli z vody. Díky vesmírnému teleskopu Jamese Webba (JWST) nyní vědci dokážou lépe sledovat počasí na tomto fascinujícím světě, a to včetně přechodných oblaků a potenciálních „metanových přeháněk“.
Titan – svět jako z jiné planety
Ačkoliv se nachází téměř 1,5 miliardy kilometrů od Slunce, Titan připomíná Zemi více než kterýkoli jiný objekt ve Sluneční soustavě. Má hustou dusíkovou atmosféru, roční období, dešťové srážky, jezera, řeky i moře – jen s tím rozdílem, že místo vody v tomto chladném světě (-179 °C) hraje hlavní roli kapalný metan a etan.
Právě tato exotická „země metanu“ je dlouhodobě v hledáčku astronomů. A díky infračervenému teleskopu Jamese Webba se konečně daří nahlédnout pod hustá oblaka, která jinak brání přímému pozorování povrchu i počasí.
Webb sleduje oblaka na vzdáleném měsíci
V nové studii, založené na datech z kamery NIRCam (Near-Infrared Camera), astronomové pozorovali oblaka v horních vrstvách Titanu během několika hodin. Díky rychlému sledu snímků mohli sledovat, jak se oblaka tvoří, mění tvar a následně mizí – podobně jako na Zemi.
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, Keck Observatory
Ve spolupráci s pozorováním radioteleskopu Keck na Havaji bylo možné potvrdit, že jde o skutečné oblaky, nikoli optické nebo atmosferické artefakty.
Co je zajímavé: oblaka se objevila především na jižní polokouli Titanu – přesně tam, kde podle klimatických modelů má během titanského léta docházet ke zvýšené oblačnosti a možná i srážkám. Modely tak zjevně fungují, ale realita počasí na Titanu je složitější a proměnlivější, než se dosud myslelo.
První krok ke sledování metanového cyklu
Toto je teprve začátek. S Webbovým teleskopem budou vědci v následujících letech pokračovat v pravidelném sledování Titanu, aby lépe porozuměli jeho metanovému cyklu – obdoby našeho vodního koloběhu.
Zatímco na Zemi se voda odpařuje, tvoří oblaka a prší zpět na povrch, na Titanu stejným způsobem funguje metan. A právě sledování těchto cyklů může přinést odpovědi na hlubší otázky o vzniku a vývoji atmosfér, a dokonce i o potenciálních podmínkách pro život v extrémních prostředích.
Titan: Cíl budoucích misí
Titan není jen vědecká kuriozita – je to i cíl budoucích kosmických výprav. NASA připravuje sondu Dragonfly, která by měla na Titanu přistát v roce 2034 a zkoumat povrch pomocí vrtulového dronu.
Díky pozorováním z teleskopu Jamese Webba budou mít výzkumníci lepší představu o aktuálním stavu atmosféry a počasí, což se může ukázat jako klíčové při plánování přistání i dalších experimentů.
O autorovi
Petr Sobotka
Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.
