Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nejdelší řeka na měsíci Titan

Nejdelší řeka na měsíci Titan

Radarový snímek části toku řeky na Titanu Autor: NASA/JPL–Caltech/ASI
Radarový snímek části toku řeky na Titanu
Autor: NASA/JPL–Caltech/ASI
Mezinárodní mise sondy Cassini zkoumající planetu Saturn s prstenci a jejími měsíci vedla k objevu řeky, která vypadá jako zmenšená mimozemská verze africké řeky Nil; říční koryto se nachází na Saturnově měsíci Titan a rozprostírá se v délce více než 400 km (měřeno od „pramene“ až po ústí do velkého jezera).

Jedná se o první snímek s vysokým rozlišením, na kterém byl zachycen tak obrovský říční systém – kromě naší planety.

Vědci usoudili, že tato řeka je zaplněna kapalinou, protože se na radarovém snímku s vysokým rozlišením jeví tmavá po celé své délce, což signalizuje hladký „povrch“ toku řeky. Podobně by se jevily na radarových snímcích i velké pozemské řeky.

„Ačkoliv je zde patrno několik přítoků a místních meandrů, relativně rovné koryto řeky naznačuje, že její tok sleduje trasu pravděpodobného zlomu a nakonec se vlévá do jižního okraje velkého jezera,“ říká Jani Radebaughová, členka radarového týmu sondy Cassini na Brigham Young University, USA.

Titan je jediným dalším tělesem ve Sluneční soustavě kromě Země, o kterém víme, že na jeho povrchu stabilně existuje kapalná látka. Zatímco na Zemi se hydrologický cyklus spoléhá na vodu, odpovídající cykly na Titanu zahrnují kapalné uhlovodíky, jako je etan a metan.

Snímky ve viditelném světle pořízené v průběhu roku 2010 kamerou na palubě sondy Cassini odhalily oblasti, které ztmavly následně po intenzivním dešti. Na Titanu tedy občas prší.

Vizuální pozorování a mapování pomocí infračerveného spektrometru v roce 2008 potvrdila přítomnost kapalných uhlovodíků na jižní polokouli měsíce Titan, například v jezeru pojmenovaném Ontario Lacus.

Radarový snímek toku nejdelší řeky na Titanu Autor: NASA/JPL–Caltech/ASI
Radarový snímek toku nejdelší řeky na Titanu
Autor: NASA/JPL–Caltech/ASI
„Tento radarový snímek řeky na Titanu poskytuje další skvělou momentku měnícího se tělesa, na kterém byly poprvé objeveny stopy říčních koryt na základě snímků z evropského modulu Huygens, které byly pořízeny během přistání na povrchu Saturnova měsíce v roce 2005,“ říká Nicolas Altobelli, vědecký pracovník ESA, který se podílel na projektu Cassini.

Publikovaný radarový snímek řeky byl pořízen 26. 9. 2012 na 87. těsném průletu sondy Cassini kolem měsíce Titan. Koryto této dlouhé řeky se nachází na severní polokouli měsíce a ústí do velkého jezera Ligeia Mare, jednoho ze tří největších známých jezer ve vysokých šířkách severní polokoule Titanu. Rozměry jezera jsou zhruba 420 x 350 km.

Sonda Cassini byla vypuštěna 15. 10. 1997. Po urychlení při průletu kolem planety Jupiter 30. 12. 2000 zamířila ke svému cíli – k planetě Saturn. Na oběžnou dráhu byla navedena 1. 7. 2004. Její mise byla již několikrát prodloužena – měla by fungovat až do září 2017, kdy bude navedena do atmosféry Saturnu, kde definitivně ukončí svoji existenci.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Sonda Cassini, Titan


25. vesmírný týden 2024

25. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 6. do 23. 6. 2024. Měsíc bude v úplňku. Planety můžeme pozorovat pouze nízko na ranní obloze, nejvýše je Saturn a Mars. Aktivita Slunce je nižší, ale nová oblast se skvrnami to může rychle změnit. Pozorovatelé úkazů na obloze si všimli nočních svítících oblak i halových jevů. Starliner pokračuje v misi u ISS a očekáváme jeho přistání. Před dvaceti lety se začala psát historie soukromé kosmonautiky, když miniraketoplán SpaceShipOne dokázal dvakrát překonat výškovou hranici 100 km a tím otevřel dveře do kosmu i pro soukromé společnosti a turisty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

C/2021 S3 PanSTARRS

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2024 obdržel snímek „C/2021 S3 PanSTARRS“, jehož autorem je Miloš Gnida   Dnešní vítězný snímek soutěže Česká astrofotografie měsíce, který pořídil astrofotograf Miloš Gnida, nám přináší pohled hned na několik astronomických objektů. Jednak,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M20 Trifid Nebula & M8 Lagoon Nebula

M20, známá jako Trifid Nebula, a M8, známá jako Lagoon Nebula, jsou dvě z nejikoničtějších mlhovin na obloze, nacházející se v bohatém souhvězdí Střelce (Sagittarius). Trifid Nebula (M20) je nádhernou kombinací emisní, reflexní a temné mlhoviny, známá svými charakteristickými tmavými pruhy prachu, které ji rozdělují do tří hlavních částí, což jí dává její název. Tato mlhovina je jasným příkladem hvězdotvorné oblasti, kde nové hvězdy osvětlují okolní plyn a prach. Jen kousek odtud se nachází Lagoon Nebula (M8), rozsáhlá emisní mlhovina viditelná pouhým okem, která se vyznačuje svou jasnou září způsobenou ionizovaným vodíkem. Lagoon Nebula je domovem mnoha mladých hvězd a hvězdokup, včetně otevřené hvězdokupy NGC 6530. Obě mlhoviny jsou bohaté na detailní struktury a barevné kontrasty, což je činí oblíbenými objekty pro astrofotografii i amatérská pozorování.

Další informace »