Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nejedna slavná kometa mohla vzniknout mimo Sluneční soustavu

Nejedna slavná kometa mohla vzniknout mimo Sluneční soustavu

Známá kometa Hale-Bopp. Autor: A. Dimai, R. Volcan, D. Ghirardo
Známá kometa Hale-Bopp.
Autor: A. Dimai, R. Volcan, D. Ghirardo
Nejedna z velmi dobře známých komet včetně Halleyovy komety, Hale-Bopp či poslední komety McNaught se mohla vytvořit na oběžné dráze kolem jiné hvězdy než Slunce. Vyplývá to z nové teorie, kterou vypracoval mezinárodní tým astronomů pod vedením vědců ze Southwest Research Institute (SwRI), Boulder, Colorado.

Dr. Hal Levison (SwRI), Dr. Martin Duncan (Queen's University, Kingston, Canada), Dr. Ramon Brasser (Observatoire de la Côte d'Azur, France) a Dr. David Kaufmann (SwRI) použili počítačové simulace ke zjištění, zda Slunce mohlo zachytit malá ledová tělesa z okolí blízkých hvězd v době, kdy se nacházelo se svými "sourozenci" uvnitř rodné hvězdokupy, čímž by mohlo dojít k vytvoření zásobárny pozorovaných komet.

Přestože Slunce nemá v současné době žádného hvězdného průvodce, předpokládá se, že vzniklo ve hvězdokupě společně se stovkami dalších blízkých hvězd, které byly obklopeny hustým plynným oblakem. Postupně každá z hvězd kolem sebe vytvořila velké množství malých ledových těles (komet) na okraji protoplanetárních disků, v nichž se zformovaly planety. Většina těchto komet byla gravitačně vypuzena z prenatálního planetárního systému právě zrozenými obřími planetami, čímž se staly volně se pohybujícími drobnými obyvateli hvězdokupy.

Hvězdná asociace, jejímž členem Slunce bylo, brzy přestala existovat, když byl její zbývající plynný stavební materiál odfouknut zářením horkých mladých hvězd, které se vlivem vnějších sil během krátké doby rovněž rozutekly do okolí. Tento nový model ukazuje, že Slunce následně mohlo svojí gravitací zachytit velký oblak komet ještě před tím, než se hvězdokupa zcela rozptýlila.

"Když bylo Slunce mladé, sdílelo stejný prostor s velkým množstvím svých sourozenců a my můžeme pozorovat pozůstatky této hvězdokupy ještě dnes," říká hlavní autor článku Hal Levison.

"Proces zachycení je kupodivu velmi účinný a vede ke zvýšení pravděpodobnosti, že kometární oblak obsahoval směsici vzorků materiálu z velkého počtu hvězdných sourozenců našeho Slunce," říká spoluautor výzkumu Martin Duncan.

Vznikající planetární soustava v představě malíře
Vznikající planetární soustava v představě malíře
Svědectví pro toto tvrzení vyplývá z přibližně sférického oblaku komet, známého jako Oortův oblak, který obklopuje Slunce a sahá přibližně do poloviny vzdálenosti k nejbližší hvězdě. Doposud se předpokládalo, že tento oblak vznikl z protoplanetárního disku obklopujícího Slunce. Avšak protože detailní modely vzniku planetárních soustav ukazují, že komety vytvářejí mnohem řidší oblak, než je ve skutečnosti pozorováno, je k jejich vysvětlení nutný další zdroj původu.

"Pokud využijeme modely vzniku planetárních soustav k odhadu počtu původní populace těles Oortova oblaku, dospějeme nakonec k závěru, že více než 90 % komet pozorovaných v této oblasti má svůj původ mimo Sluneční soustavu," dodává Hal Levison.

"Vznik Oortova oblaku je záhadou více než 60 let a naše výzkumná práce pravděpodobně vyřešila tento dlouhodobý problém," říká Ramon Brasser.

Financování tohoto výzkumu zajistily následující instituce: NASA's Astrobiology Institute, Outer Planets Research and Origins of Solar Systems programs, the Natural Science and Engineering Research Council of Canada a Germany's Helmholtz Alliance.

Závěry výzkumu pod názvem "Capture of the Sun's Oort Cloud from Stars in its Birth Cluster" byly publikovány 10. 6. 2010 ve vědeckém časopise Science Express.

Zdroj: www.swri.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »