Nejnovější snímek planety Jupiter pořízený HST

Dlouhodobě existující bouře se vyskytují v místech, kde se protichůdně vanoucí větry od západu na východ či od východu na západ vzájemně ovlivňují. Charakteristickým rysem planety je tzv. Velká rudá skvrna (Great Red Spot, GRS) – dlouhodobě existující bouře zhruba velikosti Země (v minulosti byla až třikrát větší). Množství velmi malých bouří vypadá jako bíle či hnědě zbarvené eliptické útvary (tzv. ovály). Bouře na Jupiteru mohou existovat méně než několik hodin nebo vydrží v atmosféře planety až několik století.

V průběhu dubna 2017 je planeta Jupiter v opozici: je nejblíže Zemi a jeho polokoule přivrácená k naší planetě je celá osvětlená Sluncem. Hubbleův kosmický teleskop HST využil tohoto mimořádného uspořádání a pořídil fotografie, na kterých je dobře vidět, jak vypadá největší planeta Sluneční soustavy. Snímek navýšil počet mnoha dalších fotografií z minulosti a společně umožňují astronomům studovat změny v atmosféře této obří plynné planety.

Do opozice vstupuje Jupiter 7. dubna 2017, což je poloha, kdy se planeta nachází přesně na opačné straně od Země než Slunce. To znamená, že Slunce, Země a Jupiter jsou seřazeny do přímky, přičemž Země se nachází mezi Sluncem a obří planetou.

Opozice rovněž znamená, že se Jupiter nejvíce přiblížil k Zemi – na zhruba 670 miliónů kilometrů – takže obří planeta vypadá na noční obloze jasnější, než ve zbývajícím období roku. Tato událost dovoluje astronomům využít kosmické i pozemní dalekohledy ke spatření většího počtu detailů v atmosféře planety Jupiter.

Hubbleův teleskop využil tohoto příznivého postavení a 3. dubna 2017 zamířil své „ostré oko“ směrem k Jupiteru k doplnění souboru snímků nejhmotnější planety. HST pozoroval Jupitera pomocí kamery Wide Field Camera 3 (WFC3), která umožňuje pozorování v oboru ultrafialového, viditelného a infračerveného záření. Konečný snímek ukazuje ostrý pohled na Jupitera a odhaluje spoustu útvarů v jeho husté atmosféře. A protože se nacházel tak blízko, jsou na fotografii rozlišitelné detaily menší než 130 kilometrů.

Povrch planety Jupiter je rozdělen na několik odlišných barevných pásů, nacházejících se rovnoběžně po obou stranách rovníku. Tyto pásy byly vytvořeny odlišnostmi v průhlednosti či neprůhlednosti oblaků, které obsahují proměnlivá množství zmrzlého čpavku; světlejší pásy obsahují vyšší koncentrace čpavku než tmavé oblasti. Odlišnosti koncentrací jsou udržovány odděleně rychle vanoucími větry, které mohou dosáhnout rychlostí až 650 kilometrů za hodinu.

Nejlépe rozeznatelným útvarem na Jupiteru je obří anticyklona pojmenovaná Velká rudá skvrna – tato bouře je dostatečně velká na to, aby pohltila planetu velikosti Země. Avšak v porovnání s dřívějšími fotografiemi bylo zjištěno, že tento běsnící útvar v atmosféře Jupitera přinejmenším během uplynulých 150 roků zmenšuje svoji velikost. Příčina tohoto jevu je stále neznámá. A proto bude HST pokračovat v pozorování Jupitera v naději, že vědci rozluští tuto záhadu.

Kromě Velké rudé skvrny lze dále na jižní polokouli planety spatřit mnohem menší červenou bouři. Protože má podobné vzezření, ale má mnohem menší velikost, byla pojmenována „Red Spot Junior“ (Rudá skvrna Junior).

Pozorování planety Jupiter představují část programu Outer Planet Atmospheres Legacy (OPAL), který umožňuje Hubbleovu teleskopu každý rok věnovat část pozorovacího času pozorování vnějších planet. Tímto způsobem astronomové získávají soubory map, které jim pomáhají porozumět nejen atmosférám obřích planet ve Sluneční soustavě, ale rovněž atmosféře Země či atmosférám planet objevených u jiných hvězd. Program byl zahájen v roce 2014 pozorováním Uranu, od roku 2015 jsou studovány planety Jupiter a Neptun. V roce 2018 začne sledování Saturnu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí