Některé předběžné informace o kometě Tempel 1 a srážce s impaktorem

Místo srážky se nachází v tomto okamžiku na odvrácené straně komety. Snímek byl pořízen po průletu hlavní sondy v bezpečné vzdálenosti o jádra komety, v době, kdy byly dalekohledy sondy znovu namířeny na kometu. Jednotlivé barvy představují různě jasné oblasti komety. Bílá barva znázorňuje materiál s největší jasností, černá barva naopak nejméně svítící část komety. Jedná se v podstatě o odražené sluneční světlo. Slunce se nachází vpravo, mimo obrázek. Modrá tečka v levém horním rohu snímku je hvězda.

Studiem získaných dat bylo zjištěno, že v důsledku srážky došlo k vyvržení gejzíru velmi jemného prachu co do velikosti, jako je například práškový talek (mastek) či dětský zásyp, spíše než plážový písek, a to do vzdálenosti několika tisíc kilometrů. Informoval o tom Dr. Michael A´Hearn (University of Maryland, College Park). Délka vytvořeného prachového ohonu byla nakonec mnohem větší, než se původně předpokládalo. Z toho vědci usoudili, že se jádro komety zformovalo z drobných částeček hmoty, přičemž tento proces probíhal velice pomalu a velice "pečlivě". Pokud by jádro komety během svého vzniku tálo a zase zamrzalo, potom by vzniklé úlomky musely být mnohem větší. Zdá se, že dosavadní představy o kometě jako o ledovém tělese musíme poopravit.

Při srážce došlo k vypaření impaktoru a části kometárního materiálu, který doslova vystřelil do okolního prostoru. Uvolněný materiál expandoval rychlostí přibližně 1 až 10 km/s a zcela jistě došlo k vytvoření kráteru. Vědci stále analyzují získaná data za účelem přesného určení velikosti kráteru. Nyní se astronomové domnívají, že kráter bude větší, než původně očekávali, tj. 50 až 250 m.

Informace, získané pomocí evropské astronomické družice XMM-Newton potvrzují závěry, zjištěné i přístrojem ALICE na kosmické sondě Rosetta: jádro komety Tempel 1 obsahuje vodu. Uveřejněné snímky srovnávají stav komety krátce před srážkou a následně po srážce s impaktorem, odděleným od sondy Deep Impact.

Fotografie byly pořízeny v modrém (nahoře) a ultrafialovém světle (dole). Na ultrafialových snímcích jsou zřetelně patrny výtrysky hydroxylových iontů, vznikajících při rozpadu molekul vody. Přibližně 1,5 hodiny po srážce vzrostla jasnost hydroxylových skupin 5krát, zhruba 4,5 hodiny po srážce znovu poklesla.

Později bylo zjištěno, že družice XMM-Newton zaregistrovala i slabé rentgenové záření, produkované kometou. Vědci předpokládají že příčina jeho vzniku spočívá ve výměně elektrického náboje mezi ionizovanými částicemi slunečního větru a neutrálními částicemi v plynné obálce komety při vzájemných srážkách. Nebo se může jednat o rozptyl slunečního rentgenového záření na prachových částicích v okolí kometárního jádra. Obdobné jevy byly pozorovány již dříve u jiných komet. Astronomové nevylučují, že se může jednat o kombinaci obou uvedených vysvětlení.

Zdroj: www.spaceflightnow a www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí