Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nitro Měsíce je stále žhavé

Nitro Měsíce je stále žhavé

Nitro Měsíce je pravděpodobně ještě žhavé Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Nitro Měsíce je pravděpodobně ještě žhavé
Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Mezinárodní tým vědců, jehož vedoucím byl Yuji Harada z Planetary Science Institute, objevil, že v nitru Měsíce existují tekuté vrstvy a že jejich ohřev je generován gravitací Země. Tyto závěry byly odvozeny na základě porovnání deformací Měsíce, které přesně změřila japonská kosmická sonda Kaguya (původně SELENE – Selenological and Engineering Explorer) a některé další sondy. Tyto objevy naznačují, že nitro Měsíce ještě zcela nevychladlo a neutuhlo, a také to, že je stále ještě teplé v důsledku působení Země. Tento výzkum poskytnul možnost znovu prověřit, jak se Země a Měsíc vyvíjely od svého vzniku v důsledku vzájemného ovlivňování až do současné doby.

Když astronomové již dříve vysvětlili, jak planety a jejich přirozené satelity vznikly a postupně se vyvíjely, je nezbytné také vědět, jaká je jejich pravděpodobná vnitřní struktura a teplotní profil. Jak však můžeme studovat vnitřní strukturu nebeských těles, která jsou od nás vzdálena? Jako vodítko můžeme využít vnitřní strukturu a stav těles na základě podrobného studia změn jejich tvaru působením vnějších sil. Tvar tělesa se mění působením gravitačních sil (slapů) jiných těles. Například příliv a odliv moří a oceánů na Zemi je jedním z jevů způsobovaných gravitačním působením Slunce a Měsíce. Mořská hladina je deformována takovým způsobem, že její vydutí je snadno pozorovatelné. Jaká nebeská tělesa mohou být slapovými silami deformována podobným způsobem, závisí na jejich vnitřní struktuře a především na tuhosti tělesa. Jinými slovy to znamená, že pozorování míry deformace tělesa nám umožňuje více se dozvědět o jeho nitru, které za normálních okolností není přímo pozorovatelné pouhým okem.

Tvar Měsíce je ovlivňován gravitací Země Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Tvar Měsíce je ovlivňován gravitací Země
Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Měsíc není výjimkou; nitro přirozeného průvodce Země můžeme studovat na základě deformací způsobených slapovými silami naší planety. Tyto deformace jsou již dobře známy na základě dřívějších pozorování. Nicméně modely vnitřní struktury Měsíce odvozené na základě těchto výzkumů nezapočítávaly deformace velmi pečlivě změřené v rámci výzkumného programu pomocí nejnovějších kosmických sond. Proto astronomové provedli teoretické výpočty k pochopení, jaký typ vnitřní struktury Měsíce vede k pozorovaným změnám jeho tvaru.

Výzkumný tým se zaměřil na vnitřní strukturu hluboko pod povrchem Měsíce. Během programu Apollo byla na jeho povrchu uskutečněna seismologická měření. Jeden z výsledků analýzy ohledně vnitřní struktury Měsíce založených na seismických údajích naznačoval, že náš satelit je složen především ze dvou částí: z jádra – z vnitřní oblasti obsahující především kovy, a z pláště – z vnější oblasti tvořené především horninou. Vědci zjistili, že pozorované deformace Měsíce v důsledku slapových sil lze dobře vysvětlit, jestliže budeme předpokládat, že v jeho nitru existují mimořádně poddajné vrstvy v nejhlubších částech měsíčního pláště. Dřívější výzkumy naznačovaly, že část hornin v nejhlubších partiích měsíčního pláště může být natavena. Tento vědecký závěr podporuje výše uvedenou možnost, protože částečně roztavená hornina se stává poddajnější. Výzkum za prvé prokázal, že nejhlubší oblasti měsíčního pláště jsou tekuté, což je ve shodě mezi pozorovanými závěry a teoretickými výpočty.

Rozvrstvení nitra Měsíce Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Rozvrstvení nitra Měsíce
Autor: National Astronomical Observatory of Japan
Vědecký tým také vysvětlil, že teplo je efektivně generováno slapovými silami v nejhlubších částech pláště. Část energie zůstává uvnitř nebeského tělesa, které je slapovými silami zahříváno. Vytvořené teplo závisí na vlastnostech nitra tělesa. Zatímco dřívější výzkumy napovídaly, že určitá část energie uvnitř Měsíce se v důsledku slapových deformací mění na teplo, současné výzkumy napovídají, že tento typ přeměny energie není rovnoměrný, ale nejintenzivnější je v nejhlubších vrstvách pláště. Vědecký tým se domnívá, že tekutá vrstva nyní ohřívá vnější jádro Měsíce, které navazuje na nejhlubší části pláště, a která účinně generuje teplo. Rovněž očekávají, že tekuté vrstvy mohly efektivně zahřívat jádro stejně dobře i v minulosti.

V řeči čísel má vnitřní (tuhé) jádro poloměr zhruba 240 km, na něj navazující vnější kapalné jádro sahá do vzdálenosti 330 km od středu Měsíce. Vnější jádro je obaleno tekutou vrstvou spodního pláště. Rozhraní mezi tekutou a tuhou částí pláště leží ve vzdálenosti asi 500 km od lunárního středu. Nejsvrchnější část povrchu Měsíce představuje měsíční kůra, jejíž tloušťka osciluje kolem 50 km.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »